sb157-05 0..8296

1101

viti mravné té výsosti. Sš. Sk. 271. — V.
stavu = důstojenství, die Höhe des Ranges,
der Würde. Us., Jel. — V. = titul kníže-
cích osob, die Hoheit. Císařská V. (titul
cís. princův a princezen), královská V. (titul
královských princův a princezen), titul pa-
nujících velkovévodův. S. N. Cís. Výsosť,
nejjasnější arcivévoda (arcivévodkyně). Sř.
Vz Titul.

Výsostný. Ustavil si popy v-né (excelsos).
BO.

Výsoš, e, m. = výsos, pumpa. Mt. S. VIII.
2. 41.

Výśoť = vysíti. Na Ostrav. Tč. Letos
sem vice viśol, než jsem dostol. Ib. Tč.

Výsota, i, f. = výsosť. Krok II. 503. V.
klenby. Čch. Mch. 106. — V. = vysoká
(znamenitá) věc. Po v-tách a blýskotách
bažiti. Sš. I. 126. — Čch. Bs. 121.

Vysotění, n., die Aus-, Hinausstossung.
Bern.

Vysotěný; -ěn, a, o, aus-, hinaus-, fort-
gestossen; aufgestürzt. My ju opatrujeme
ako v-nú sirotu. Phld. II. 1. 40. Právo ná-
rodnosti našej ze škol v-né. Rtk. 3.

Vysotiti, il, cen, ení, na Slov. těn, ění:
vysocovati = vystrčiti, aus-, hinaus-, fort-
stossen, fortjagen; aufstürzen, infundere,
evertere. Na Slov. Bern. — koho = vy-
hoditi. D. — co proč: ruku pro peníze.
Baiz. — co kam. Všecko do sebe v. (vy-
chlastati). Baiz. Vysotil ho do pitvora;
Krásnu Aničku do hlbokej vody z koča
v-la. Dbš. Sl. pov. III. 78., IV. 51. (Šd. ).
Dieťa len nemôžeme v. na ulicu. Lipa III.
196. — odkud. Uviazali dieťa matke pred
prse a v-li ju z domu. Dbš. Sl. pov. VI.
85. Za moju vešťbu v-til ma pán z dvo-
rany. Tóth. Trenč. M. 120.
Vysotúriť = vysotiti. Na Slov. Bern.
Vysoudění (vysúdění), n. = vysouzení.
Na Slov.

Vysouděný (vysúděný) = vysouzený. Na
Slov.

Vysouditi, suď, dil, zen, ení; vysuzovati
= soudem vymoci, dosíci, ausrechten, errech-
ten, erstreiten, durch Process erlangen. —
abs. Mají od nás plnou moc vysúditi i pro-
súditi. Arch. I. 183., NB. Tč. 6. — co: dům.
Ros. A nepostúpí-li mu těch dědin, které
jest vysoudil. Arch. V. 21., VI. zř. 21., Zř.
F. I. C. XXIX. Kdožby dědiny jaké vy-
soudil. Václ. 213. Poručníci na místě sirotků
let nedošlých souditi se mohou a vysoudí-li
co, k dobrému sirotkům se vztáhne. Kol.
14. — co jak. A což ti s tím listem (moc-
ným) neb poručníci jich na týž mocný list
v-dí, toho město užive. Zř. F. I. D. XXIII.
Tím kusem s Přísnakovú ženú chtěl na mně
v. ves Otmice; A to v-la panským nálezem.
Půh. II. 271., 513. — co si. Us. — co na
kom. Solf. Své dědictví na Předborovi v-la.
Půh. II. 627. Na sousedovi jmění vysoudil.
Posp. — co s kým. S velikými pány málo
kdo co v-dí. — komu. Já jsem mu vysú-
dil (= vyhuboval), že měl dosť. Na Ostrav.
Tč. — se na koho, sich satt fluchen. Na
Ostrav. Tč.

Vysoukati, vysukovati. — si co = sou-
káním dobyti, durchs Drehen (des Zwirnes)

gewinnen; soukaje udělati, vykroutiti, aus-
drehen; ven vytočiti, vytahati, herausdrehen,
-ziehen; vyhrnouti, aufstreifen; se, sich auf-
streifen. Jg. — co: provázky, niti (vykrou-
titi), Us., střeva (ven vytočiti), Háj., rukávy
(vyhrnouti), Plk., kalhoty. Všecku koudel,
konopě v-kal, verbrauchen. Us. Šd. Nosič
ruky vysukuje. Sldk. 175. Chudobné diev-
čatko nebojí sa psoty: vysúka rukáve, stane
do roboty. Sl. spv. V. 172., Sl. ps. 293. Pár
okovov kávy vysúkali. Lipa 259. Tu si vy-
súkal rukávy a dal sa do chystania tej ve-
čeri. Dbš. Sl. pov. I. 290. Nežeňže sa šuhajko
na doline, neberže si dievčátko v krinolíne:
aleže si ty vezmi z Lubeníka, čo si hore
rukávy priam vysúka. Mt. S. I. 45. — co
odkud. Všecky žíly z nich vysoukají. Smrž.
— se kam: na strom (vylézti, hinaufklet-
tern). Us. — co kam: bavlnu na cévky.
Us. Tč. — se odkud, sich herausdrehen,
sich herausziehen, sich heraushelfen, heraus-
kommen. Us. Sd., Sd. — si co odkud.
Snad jsem si to z prstů nevysoukal (říkají
tomu, kdo bez příčiny o něčem pochybuje).
Dch. — co nač. Zpievala by si já, ale ne-
mám noty: vysúkala mi ju stará mať na
knoty. Sl. ps. Tč. — kdy proč. Ale po
raňajšku vysúkal rukávy do roboty. Dbš. Sl.
pov. VII. 77. — jak. Roh přiložil k ustám
a naráz až do dna vysúkol. Hol. 189.

Vysoukeničiti, il, en, ení, als Tuch-
macher erwerben. — si co. Včil už člověk
si nic nevysoukeničí, už to řemeslo padlo.
Us. Tč.

Vysoustrování, n. = vysoustruhování.
Us.

Vysoustrovaný; -án, a, o = vysoustru-
hovaný, ausgedrechselt. V. rámě. Němc. —
V. = vyzáblý. Je po nemoci jako v-ný.
U Kr. Hradce. Kšť.

Vysoustruhování, n., die Ausdrechse-
lung. Us.

Vysoustruhovaný; -án, a, o, ausgedrech-
selt. Us. Vz Vysoustrovaný.

Vysoustruhovati = na soustru dodělati,
vykroužiti, er-, ausdrechseln. — co: kolečko,
kouli.

Vysoušení, n., das Austrocknen, Trocken-
legen. V. močálu. Vz Vysušení.
Vysoušeti, el, ení, vz Vysušiti.
1. Vysouti, suji, ul, ut, utí, vysouvati =
vysypati, aus-, herausschütten; sutím vypl-
niti, ausschütten, vollschütten, ausfüllen. —
co. Letošní úroda málo vysula. Na Ostrav.
Tč. — co, se kam. Všecky supplikací do
řeky vysuli. V. Národové do Europy se vy-
suli. V. Národ ten na východ se vysouval.
Sš. II. 3. Jemu pak vstříc vysulo se celé
obyvatelstvo. Pal. Děj. III. 2. 131. (Šd. ).
Když pak Kristus odsouzen byl k smrti,
tu všeho práva zbaveným jej býti poklá-
dajíce, s pohany se na něho vysuli a obo-
řovali. Sš. Mr. 66. — co čím: jámu pískem
(vyplniti). Zlob. — Pref. — co, se odkud:
obilí z pytlův. Tur. kron. Tataři vysuli se
z Asie. V. Žito se z měcha vysulo. Us. Tč.
Vzájemně ze sebe se vysouvající báje. Mus.
1880. 365. Pražané z bran městských vy-
suli se do polí přicházejícímu vstříc; Uhlé-
davše nepřátelské jízdné vysuli se z města