Předchozí (1100)  Strana:1101  Další (1102) |
|
|||
1101
|
|||
|
|||
viti mravné té výsosti. Sš. Sk. 271. — V.
stavu = důstojenství, die Höhe des Ranges, der Würde. Us., Jel. — V. = titul kníže- cích osob, die Hoheit. Císařská V. (titul cís. princův a princezen), královská V. (titul královských princův a princezen), titul pa- nujících velkovévodův. S. N. Cís. Výsosť, nejjasnější arcivévoda (arcivévodkyně). Sř. Vz Titul. Výsostný. Ustavil si popy v-né (excelsos).
BO. Výsoš, e, m. = výsos, pumpa. Mt. S. VIII.
2. 41. Výśoť = vysíti. Na Ostrav. Tč. Letos
sem vice viśol, než jsem dostol. Ib. Tč. Výsota, i, f. = výsosť. Krok II. 503. V.
klenby. Čch. Mch. 106. — V. = vysoká (znamenitá) věc. Po v-tách a blýskotách bažiti. Sš. I. 126. — Čch. Bs. 121. Vysotění, n., die Aus-, Hinausstossung.
Bern. Vysotěný; -ěn, a, o, aus-, hinaus-, fort-
gestossen; aufgestürzt. My ju opatrujeme ako v-nú sirotu. Phld. II. 1. 40. Právo ná- rodnosti našej ze škol v-né. Rtk. 3. Vysotiti, il, cen, ení, na Slov. těn, ění:
vysocovati = vystrčiti, aus-, hinaus-, fort- stossen, fortjagen; aufstürzen, infundere, evertere. Na Slov. Bern. — koho = vy- hoditi. D. — co proč: ruku pro peníze. Baiz. — co kam. Všecko do sebe v. (vy- chlastati). Baiz. Vysotil ho do pitvora; Krásnu Aničku do hlbokej vody z koča v-la. Dbš. Sl. pov. III. 78., IV. 51. (Šd. ). Dieťa len nemôžeme v. na ulicu. Lipa III. 196. — odkud. Uviazali dieťa matke pred prse a v-li ju z domu. Dbš. Sl. pov. VI. 85. Za moju vešťbu v-til ma pán z dvo- rany. Tóth. Trenč. M. 120. Vysotúriť = vysotiti. Na Slov. Bern. Vysoudění (vysúdění), n. = vysouzení. Na Slov. Vysouděný (vysúděný) = vysouzený. Na
Slov. Vysouditi, suď, dil, zen, ení; vysuzovati
= soudem vymoci, dosíci, ausrechten, errech- ten, erstreiten, durch Process erlangen. — abs. Mají od nás plnou moc vysúditi i pro- súditi. Arch. I. 183., NB. Tč. 6. — co: dům. Ros. A nepostúpí-li mu těch dědin, které jest vysoudil. Arch. V. 21., VI. zř. 21., Zř. F. I. C. XXIX. Kdožby dědiny jaké vy- soudil. Václ. 213. Poručníci na místě sirotků let nedošlých souditi se mohou a vysoudí-li co, k dobrému sirotkům se vztáhne. Kol. 14. — co jak. A což ti s tím listem (moc- ným) neb poručníci jich na týž mocný list v-dí, toho město užive. Zř. F. I. D. XXIII. Tím kusem s Přísnakovú ženú chtěl na mně v. ves Otmice; A to v-la panským nálezem. Půh. II. 271., 513. — co si. Us. — co na kom. Solf. Své dědictví na Předborovi v-la. Půh. II. 627. Na sousedovi jmění vysoudil. Posp. — co s kým. S velikými pány málo kdo co v-dí. — komu. Já jsem mu vysú- dil (= vyhuboval), že měl dosť. Na Ostrav. Tč. — se na koho, sich satt fluchen. Na Ostrav. Tč. Vysoukati, vysukovati. — si co = sou-
káním dobyti, durchs Drehen (des Zwirnes) |
gewinnen; soukaje udělati, vykroutiti, aus-
drehen; ven vytočiti, vytahati, herausdrehen, -ziehen; vyhrnouti, aufstreifen; se, sich auf- streifen. Jg. — co: provázky, niti (vykrou- titi), Us., střeva (ven vytočiti), Háj., rukávy (vyhrnouti), Plk., kalhoty. Všecku koudel, konopě v-kal, verbrauchen. Us. Šd. Nosič ruky vysukuje. Sldk. 175. Chudobné diev- čatko nebojí sa psoty: vysúka rukáve, stane do roboty. Sl. spv. V. 172., Sl. ps. 293. Pár okovov kávy vysúkali. Lipa 259. Tu si vy- súkal rukávy a dal sa do chystania tej ve- čeri. Dbš. Sl. pov. I. 290. Nežeňže sa šuhajko na doline, neberže si dievčátko v krinolíne: aleže si ty vezmi z Lubeníka, čo si hore rukávy priam vysúka. Mt. S. I. 45. — co odkud. Všecky žíly z nich vysoukají. Smrž. — se kam: na strom (vylézti, hinaufklet- tern). Us. — co kam: bavlnu na cévky. Us. Tč. — se odkud, sich herausdrehen, sich herausziehen, sich heraushelfen, heraus- kommen. Us. Sd., Sd. — si co odkud. Snad jsem si to z prstů nevysoukal (říkají tomu, kdo bez příčiny o něčem pochybuje). Dch. — co nač. Zpievala by si já, ale ne- mám noty: vysúkala mi ju stará mať na knoty. Sl. ps. Tč. — kdy proč. Ale po raňajšku vysúkal rukávy do roboty. Dbš. Sl. pov. VII. 77. — jak. Roh přiložil k ustám a naráz až do dna vysúkol. Hol. 189. Vysoukeničiti, il, en, ení, als Tuch-
macher erwerben. — si co. Včil už člověk si nic nevysoukeničí, už to řemeslo padlo. Us. Tč. Vysoustrování, n. = vysoustruhování.
Us. Vysoustrovaný; -án, a, o = vysoustru-
hovaný, ausgedrechselt. V. rámě. Němc. — V. = vyzáblý. Je po nemoci jako v-ný. U Kr. Hradce. Kšť. Vysoustruhování, n., die Ausdrechse-
lung. Us. Vysoustruhovaný; -án, a, o, ausgedrech-
selt. Us. Vz Vysoustrovaný. Vysoustruhovati = na soustru dodělati,
vykroužiti, er-, ausdrechseln. — co: kolečko, kouli. Vysoušení, n., das Austrocknen, Trocken-
legen. V. močálu. Vz Vysušení. Vysoušeti, el, ení, vz Vysušiti. 1. Vysouti, suji, ul, ut, utí, vysouvati = vysypati, aus-, herausschütten; sutím vypl- niti, ausschütten, vollschütten, ausfüllen. — co. Letošní úroda málo vysula. Na Ostrav. Tč. — co, se kam. Všecky supplikací do řeky vysuli. V. Národové do Europy se vy- suli. V. Národ ten na východ se vysouval. Sš. II. 3. Jemu pak vstříc vysulo se celé obyvatelstvo. Pal. Děj. III. 2. 131. (Šd. ). Když pak Kristus odsouzen byl k smrti, tu všeho práva zbaveným jej býti poklá- dajíce, s pohany se na něho vysuli a obo- řovali. Sš. Mr. 66. — co čím: jámu pískem (vyplniti). Zlob. — Pref. — co, se odkud: obilí z pytlův. Tur. kron. Tataři vysuli se z Asie. V. Žito se z měcha vysulo. Us. Tč. Vzájemně ze sebe se vysouvající báje. Mus. 1880. 365. Pražané z bran městských vy- suli se do polí přicházejícímu vstříc; Uhlé- davše nepřátelské jízdné vysuli se z města |
||
|
|||
Předchozí (1100)  Strana:1101  Další (1102) |