Předchozí (1103)  Strana:1104  Další (1105) |
|
|||
1104
|
|||
|
|||
Vyspívati, vz Vyzpívati.
Vysplice, f., potůček u Kutné Hory. Pal.
Děj. I. 364. Vysponovati = od spon (závorek) osvo-
boditi, die Klammern entfernen. Šim. 17. Vyspořádati, in Ordnung bringen. —
co kde. Us. Tč. — koho = vybiti. Us. Brt. Vyspořiti, il, en, ení, vyspořovati. Která
místa mají se leštiti, vyspoří se. Techn. II. 195. Vyspovídati, vz Vyzpovídati.
Vyspraviti, ausbessern, repariren. — co
komu: kazajku. Us. — co čím. Obec po- demletý násep silničný značným nákladem ve vlastní správě vyspravila. Stat. př. kn. 1877. 110. Vyspytovati atd., vz Vyzpytovati.
Vysrání, n., die Ausscheissung, Auswer-
fung durch den Leib. — V., die Oeffnung des Leibes, der Stuhlgang. Bern. Vysraný; -án, a, o, ausgeschissen, aus-
geworfen durch den Leib. V. hovno. -- V., erleichtert. V. břicho. Vysrati, seru, ser, sral, án, ání, auscheis-
sen, auswerfen durch den Leib; se, den Leib erleichtern, seine Nothdurft verrichten. — co, se. Us. Jaké houby člověk zí (sní),
také zas vysere. Na Ostrav. Tč. Co pes vy- sere, to zase sežere. Us. Tč. — se kam: do hrnce, na pole, za plot atd. — kde: na záchodě, za plotem atd. — se komu. Veseru se ti = nic ti nedám. Us. Vz Sráti Vysratí, n = vysrání. Bern.
Vysratý; -at, a, o = vysraný. Bern.
Vysrčeti, el, ení, vysrkovati, hervorrie-
seln. — abs. Až krev vysrčí, přilož kousek hubky. Us. Tč. — odkud. Voda ze země vysrkuje. Us. Tč. Vysrditi se = vyhněvati se, aufhören
zu zürnen. Na Slov. Plk. Vysrebati, vz Vystřebati. Na Slov. Bern.
Výsredný = výstřední. Na Slov. Ssk.
Vysrkání, n., das Ausschlürfen.
Vysrkaný; -án, a, o, ausgeschlürft.
Vysrkati, vz Vysrknouti.
Vysrknouti, knul a kl, ut, utí; vysrkati,
vysrkovati, vysrkávati = srkaje vypiti, aus- schlürfen. — co jak: jedním douškem něco v. Sych. Přes stéblo pivo, vodu vysrkati. Tč. — co, se odkud. Obhryza maso (tyran) vysrkuje mozek z kosti poddaných. V. Pol. 2J7. Med se vysrkuje z voštin. Us. Tč. Vysrknutí, n., das Ausschlürfen.
Vysrknutý; -ut, a, o, ausgeschlürft. V.
vejce. Vysršeti, el, ení, hervorsprühen. — od-
kud. Jiskry ze železa už vysršely. Us. Tč. — Z praducha-li velebného náhle myšlénky
co božské vysršely? Čch. Bs. 61. Vysrúbiti = vysroubiti, srubem opatřiti.
— co: studnici. Us. Tč.
Vyssáti, vyssu, eš..., ál, án, ání; vy-
ssávati = ssáním vypiti, aussaugen, aus- nutschen. — co. Žíly mlíčné pokrm zažitý vyssávají. Kom. Krev chudých lidí v. Plk. — koho z čeho: někoho z peněz. Us. —
co odkud (jak). Šťávu z hroznů v. Us. Tč. Mohla tím volněji skrze své úředníky vyssávati zboží církevní. Ddk. IV. 40. Ty- ran daněmi vyssává krev z žil. V. Řídko |
sobě co lidé z prstu vyssou. Č. — koho
čím: lidi berněmi, Kom., daněmi. V. Kaňku pijákem. Us. Pdl. — co s čím: s mateři- ným mlékem. V. Vyssátý; -át, a, o, ausgesaugt. — od-
kud. Surovina ze země v-tá. Kodm. Vystačení, n. = výstačnosť, die Hinläng-
lichkeit. Bern. Vystačiti (u Opavy: vystarčiti, Klš. ), il,
en, ení; vystačovati. — (jak) s čím = dosti míti k něčemu, auskommen, auslangen, sich womit behelfen, ausreichen, im Stande sein, können. S těmi penězi na celý rok nevystačí. Us. Kůň vystačí při té práci denně s x lib. sena. Šim. 81. Se služným v. Ml., Čsk. Ta obec v-čí s jitrem půdy na hřbitov. Mtl. 1. — komu = 1. zároveň s ně- kým jíti, dělati, postačiti, einem nachkom- men, gleich sein. Nevystačí mu, půjde-li čerstvě. Jg. — 2. Dosti býti, postačiti, ge- nug sein, hinlänglich sein. To světlo nám nevystačí. Ros. Marnotratnému ani baně (báně) nevystačia. Mt. S. I. 129. — kam. Ta tyčka do stropu vystačí (dosáhne). Jg. V-čím s tím až do Vídně. Us. Tč. Ten pro- vaz až ke zdi nevystačí. — kde. V té hlu- bině nevystačí. — nač. Rk. Ta látka ne- stačí na sukni. Zdraví na všecko vystačí. Prov. Šd. Ty peníze mi nevystačí na cestu. Us. Tč. — k čemu. Statku nenie, aby k placenie všem v-čil. NB. Tč. 216. Rov- nice p = a: b vystačuje při neurčitém p dostatečně k vyjádření pojmu dělitelnosti. Šim. 51. — na kom. Což na něm v. by mohlo. Let. 205. Výstačně = dostatečně, hinlänglich, ge-
nügend. Bern. Výstačnosť, i, f. = vystačení. Bern.
Výstačný, hinlänglich, genügend, aus-,
zureichend. — V., tüchtig. Bern. Vystačování, n, das Genügen, Ausrei-
chen. Vystačovati, vz Vystačiti.
Vysťahuvanec, nce, m. = vystěhovanec.
Phld. I. 1. 29. Vystalosť, i, f., das Erstandensein.
Vystálosť, i, f. = vyleželosť. V. vína, die
Klarheit. Vystálounký, schwach vorstehend, vor-
springend. V. žíly na šešulince lžíčníka lékařského. Rst. 519. Vystalý = kdo vystal, vzešel, erstanden,
aufgestanden, aufgegangen. V. slunce. Č. Vystálý = který vystál, vytrpěl, ausge-
standen. — V, pass. = vytrpělý, ausge- standen. V. nebezpečenství. Kom. V. po- kání. Sš. Sm. bs. 164. — V. = ustálý, vy- leželý, abgelegen, durchs Liegen geklärt. Hody z vína vystálého. Br. — V., ausste- hend, german. m.: nezaplacený. V. úroky. Brs. 264. Vystání, n., das Ausstehen. Až do vy-
stání toho dluhu (až se ten dluh vystál). Vz Vystálý. Zlob. — V. = strpění, das Aus- stehen, Leiden. On prve nebyl k v., byl k nevystání. Sych. To není k v., lépe: to jest nesnesitelné. Jg. Vystanouti, vz Vystati.
Vystanovení, n. = ustanovení. Bern.
Vystanovený = ustanovený. Bern.
|
||
|
|||
Předchozí (1103)  Strana:1104  Další (1105) |