Předchozí (1104)  Strana:1105  Další (1106) |
|
|||
1105
|
|||
|
|||
Vystanoviti, il, en, ení, vystanovovati.
Bern. — co (komu) Hľadže do toho mora padol mi zlatý prsten, ten mi do večera vystanovíš (obstaráš, najdeš). Dbš. Sl. pov. I. 80. Otec jej i to v-vil; Otec v-vil hvěz- dičkové šaty. Dbš. Sl. pov. I. 50. Ženo, člověčina smrdí, sem ju naraz vystanov. Dbš. Sl. pov. I. 140. Vz Vystanovení. Vystaný = vysloužilý, ausgedient. V.
horný. Z 17. stol. Mtc. 1880. 124. Vystarání, n., das Ablegen der Sorgen Vystarati, vystarávati = postarati, aus sorgen. — co. Jg. — se, aufhören zu sor gen; sestarati se. Bern. Vystarčiti = vystačiti. U Opavy. Klš Vystařelý = vyleželý, ausgelegen. V. víno. L. — z čeho: z rozumu (stářím roz- umu pozbyti). Lk. Vystařeti, el, ení; vystařeti se = sesta-
rati se, ganz alt werden, von Alter aufge- rieben werden. Vystárlý, gealtert. V. člověk. Na Ostrav
Tč. Vystárnouti, nul, utí, veralten, alt wer
den. Chléb už v-nul, už je suchý. Snězme chléb, ať nevystárne. — kdy. Po té nemoc ten člověk jaksi vystárnul. Mor. Tč. Vystasiti se, il, en, ení = ukázati se
a rychle se zase schovati. Sotva se vystasil a zase se schránil. Na Vsacku. Vck. Vystati, vystanouti, vystanu, stanul a
stal, stanutí a stání, vystávati (vz Vystá- vati) = strměti, vyhlédati, hervor-, heraus- aus-, überstehen, hervorragen; vyvstati, po- vstati, entspringen, entstehen, aufstehen und hervorkommen; opustiti, verlassen; ustati ermüden; vystačiti, hinreichen. — abs. Padá voda, vystává země. Ale čo stať sa malo, to nevystalo. Dbš. Sl. pov. VI. 58. No ne- stačil vždy, vystal ako děti a zpytoval. Phld. III. 1. 52. — komu. Vystává mu 5 zl. (jest nezaplaceno). NB. Tč. 51. — čeho. Nevystává peněz (nedostává se). L. — odkud. Z úst vyvstaly tvrdé rohy. L.
V. z úřadu, ze školy (opustiti ji). L., Koll. Vystane to ze mne = jsem s to. Šf. Dali ste mi vychovánie, jaké len z vás vystalo. Lípa 333. Tráva z vody vystala. Us. Tč.
Co by mu potom mimo spravedlnosť jeho z toho domu vystávalo nedoplaceného, übrig bleiben, ausstehen. NB. Tč. 38. Ale takej špate a dáť sa objímať! To už z neho ne- vystalo. Ušiel od nej preč. Dbš. Sl. pov. VII. 72. To z teba nevystane. Mt. S. I. 111. — v čem. Vystali jsme všichni v té práci
(ustali). Koll. — komu. Vystává mu límec (vyčnívá). Us. Šd. Proti tomu praví žid, že mu jest nic nedal a že jemu ty čtyři zlaté vystávají. NB. Tč. 23. — komu (po kom jak). Protož muož Pavel na tom purkrechtu svého dílu dědičného slušně hleděti a do- bývati, dokudž mu spraveno nebude, což jemu vystává dědičného jeho dielu vedlé práva. NB. Tč. 166. Ty svrchky vystávají nám po mateřech našich podlé poručen- stvie. NB. Tč. 209. A cožkoli mimo to poručenstvie, komuž co odkázala, zbývá a vystane, to tím purkmistru a konšelom dala. List z r. 1513. Tč. — co na kom. Nechoďte tam a jestli že vám na nich co vystává, |
však fojta jmáte; O tom pancíři spravujem
vás, jestliže Janovi co na bratru vystává, o to k němu hleděti muož vedlé práva. NB. Tč. 110., 144. — komu od koho. Jestliže ten dluh židovi od Ťulpové muže vystává, tehdá žid má ten dluh provésti svědomiem hodným. NB. Tč. 67. — kdy. Zvadlé by- liny vystávají (vyvstávají) po rose. Us. Tč. Vystáti, stojím, vystůj, vystoje (íc), stál, ání; vystávati = stoje vydržeti, vytrvati, stehend ausdauern, die ganze Zeit durch- stehen; vytrpěti, snésti, přestáti, aushalten, überstehen, leiden, ertragen, ausstehen, er- leiden, erstehen. To jsme vystáli! Odpo- věď: Měli jste si sednout. Na Zlínsku. Brt. — co, koho: pokutu, Jg., nemoc, zimu, smrť, Ros., neřesti, neštěstí, těžkosti, V., trpkou práci, Kom., při (vyhráti), Vš., dluh (zaplatiti), Šm., pole (stádem na něm se pa- soucím vyhnojiti). Šp. Když sú roky vy- stáli. VI. 7. ř. 308. Že nebylo by mu možné tu slotu v.; Aby to vše déleji v. mohl; Když takoví zločincové právo své vystojí. Skl. II. 82., 83., 246. Nemohu ho v. D. Nemohu to vystáti, jest prý šp., ale srovnej před- cházející. Že jsou všichni společně při sobě zavřeli to obležení, jak dlouho živi a ducha v sobě jmíti budou, v. Sl. Uh. I. 27. To nemohu vystáti. K tomu odpovídají: Šak sedíš, tak to vyseď. Na Zlínsku. Brt. Vz Soujmenný. V. muky, bolesti, Us., důlek (říkají, když někdo někde stoje dlouho hovoří), Us. Kšá., úkory, útrapy, protiven- ství. Sš. Kdyby tu ti dva učnia tři roky vystáli (vytrvali); Vyznáváme, že u pořád- ného mistra se vyučil a své tři roky vystál. Sl. let. V. 59., VI. 153. On svůj vandr vy- stál a se dokonale prokázal, pročež za mistra přijat jest. Pam. Val. Mez. 205. Bože môj, otče môj! čo je ten svět zmotaný! čo vy- stojí, čo vystojí ubohý poddaný. Slov. ps. Tč. Uctite rodičov, že aj o vás mnohé vy- stojá starosti. Dbš. Obyč. 21. Co sem už vystala a ešče vystojim, ešče se, synečku, tvej maměnky bojim; Která panenka ne- platívá, ať do hospody nechodívá, nemužó ju chlapci vestát (vystát), radši be mohla duma zuostat. Sš. P. 386., 719. Hrozný hlad trpěli a vystáli; Mnoho vystáli. Dač. I. 172., 207. Když již póhon vystojíš, hleď toho pilně, neopraví-li sobě póvod roku po vzdání súdu do dvú nedělí. Vš. Jir. 126. — čeho. Již vystál svého (mnoho). Ros. — čemu. Všem bídám musíme vystáti. Jg. — Plk. — co čím. Mnoho tam vystál zlým nakládá- ním. Dch. Pole stádem vystáti (vyhnojiti). Jg. — jak. Všecky odpornosti hrdinskou myslí snášeti a vystáti. V. — co kde, kdy: na cestě, na světě. Ml. Tieto nebožata veľa vystály při mrchavej macoche. Dbš. Sl. pov. 230. Co ten člověk vystojí na tom světě! Us. Tč. Já ten šat na sobě nevystojím. Us. Dch. Radši se može doma vyspať, než na muzice nohy vystáť (netančiti). Na Vsacku. Vck. — komu na kom. Vystávali co komu na kom (= má-li někdo co proti komu), právo jest před rukama každému. Arch. 1520. Jak to řekla, tak v tom slově vystála (slovu dostála). Us. Vk. Mistrovský syn jeden rok pořádně má v tejže službě |
||
|
|||
Předchozí (1104)  Strana:1105  Další (1106) |