sb157-05 0..8296

1105

Vystanoviti, il, en, ení, vystanovovati.
Bern. — co (komu) Hľadže do toho mora
padol mi zlatý prsten, ten mi do večera
vystanovíš (obstaráš, najdeš). Dbš. Sl. pov.
I. 80. Otec jej i to v-vil; Otec v-vil hvěz-
dičkové šaty. Dbš. Sl. pov. I. 50. Ženo,
člověčina smrdí, sem ju naraz vystanov.
Dbš. Sl. pov. I. 140. Vz Vystanovení.

Vystaný = vysloužilý, ausgedient. V.
horný. Z 17. stol. Mtc. 1880. 124.
Vystarání, n., das Ablegen der Sorgen
Vystarati, vystarávati = postarati, aus
sorgen. — co. Jg. — se, aufhören zu sor
gen; sestarati se. Bern.
Vystarčiti = vystačiti. U Opavy. Klš
Vystařelý = vyleželý, ausgelegen. V.
víno. L. — z čeho: z rozumu (stářím roz-
umu pozbyti). Lk.

Vystařeti, el, ení; vystařeti se = sesta-
rati se, ganz alt werden, von Alter aufge-
rieben werden.

Vystárlý, gealtert. V. člověk. Na Ostrav
Tč.

Vystárnouti, nul, utí, veralten, alt wer
den. Chléb už v-nul, už je suchý. Snězme
chléb, ať nevystárne. — kdy. Po té nemoc
ten člověk jaksi vystárnul. Mor. Tč.

Vystasiti se, il, en, ení = ukázati se
a rychle se zase schovati. Sotva se vystasil
a zase se schránil. Na Vsacku. Vck.

Vystati, vystanouti, vystanu, stanul a
stal, stanutí a stání, vystávati (vz Vystá-
vati) = strměti, vyhlédati, hervor-, heraus-
aus-, überstehen, hervorragen; vyvstati, po-
vstati, entspringen, entstehen, aufstehen und
hervorkommen; opustiti, verlassen; ustati
ermüden; vystačiti, hinreichen. — abs. Padá
voda, vystává země. Ale čo stať sa malo,
to nevystalo. Dbš. Sl. pov. VI. 58. No ne-
stačil vždy, vystal ako děti a zpytoval.
Phld. III. 1. 52. — komu. Vystává mu
5 zl. (jest nezaplaceno). NB. Tč. 51. —
čeho. Nevystává peněz (nedostává se). L.

— odkud. Z úst vyvstaly tvrdé rohy. L.
V. z úřadu, ze školy (opustiti ji). L., Koll.
Vystane to ze mne = jsem s to. Šf. Dali
ste mi vychovánie, jaké len z vás vystalo.

Lípa 333. Tráva z vody vystala. Us. Tč.
Co by mu potom mimo spravedlnosť jeho
z toho domu vystávalo nedoplaceného, übrig
bleiben, ausstehen. NB. Tč. 38. Ale takej
špate a dáť sa objímať! To už z neho ne-
vystalo. Ušiel od nej preč. Dbš. Sl. pov.
VII. 72. To z teba nevystane. Mt. S. I. 111.

— v čem. Vystali jsme všichni v té práci
(ustali). Koll. — komu. Vystává mu límec
(vyčnívá). Us. Šd. Proti tomu praví žid, že
mu jest nic nedal a že jemu ty čtyři zlaté
vystávají. NB. Tč. 23. — komu (po kom
jak). Protož muož Pavel na tom purkrechtu
svého dílu dědičného slušně hleděti a do-
bývati, dokudž mu spraveno nebude, což
jemu vystává dědičného jeho dielu vedlé
práva. NB. Tč. 166. Ty svrchky vystávají
nám po mateřech našich podlé poručen-
stvie. NB. Tč. 209. A cožkoli mimo to
poručenstvie, komuž co odkázala, zbývá a
vystane, to tím purkmistru a konšelom dala.
List z r. 1513. Tč. — co na kom. Nechoďte
tam a jestli že vám na nich co vystává,

však fojta jmáte; O tom pancíři spravujem
vás, jestliže Janovi co na bratru vystává,
o to k němu hleděti muož vedlé práva. NB.
Tč. 110., 144. — komu od koho. Jestliže
ten dluh židovi od Ťulpové muže vystává,
tehdá žid má ten dluh provésti svědomiem
hodným. NB. Tč. 67. — kdy. Zvadlé by-
liny vystávají (vyvstávají) po rose. Us. Tč.
Vystáti, stojím, vystůj, vystoje (íc), stál,
ání; vystávati = stoje vydržeti, vytrvati,
stehend ausdauern, die ganze Zeit durch-
stehen; vytrpěti, snésti, přestáti, aushalten,
überstehen, leiden, ertragen, ausstehen, er-
leiden, erstehen. To jsme vystáli! Odpo-
věď: Měli jste si sednout. Na Zlínsku. Brt.
— co, koho: pokutu, Jg., nemoc, zimu,
smrť, Ros., neřesti, neštěstí, těžkosti, V.,
trpkou práci, Kom., při (vyhráti), Vš., dluh
(zaplatiti), Šm., pole (stádem na něm se pa-
soucím vyhnojiti). Šp. Když sú roky vy-
stáli. VI. 7. ř. 308. Že nebylo by mu možné
tu slotu v.; Aby to vše déleji v. mohl; Když
takoví zločincové právo své vystojí. Skl.
II. 82., 83., 246. Nemohu ho v. D. Nemohu
to vystáti, jest prý šp., ale srovnej před-
cházející. Že jsou všichni společně při sobě
zavřeli to obležení, jak dlouho živi a ducha
v sobě jmíti budou, v. Sl. Uh. I. 27. To
nemohu vystáti. K tomu odpovídají: Šak
sedíš, tak to vyseď. Na Zlínsku. Brt. Vz
Soujmenný. V. muky, bolesti, Us., důlek
(říkají, když někdo někde stoje dlouho
hovoří), Us. Kšá., úkory, útrapy, protiven-
ství. Sš. Kdyby tu ti dva učnia tři roky
vystáli (vytrvali); Vyznáváme, že u pořád-
ného mistra se vyučil a své tři roky vystál.
Sl. let. V. 59., VI. 153. On svůj vandr vy-
stál a se dokonale prokázal, pročež za mistra
přijat jest. Pam. Val. Mez. 205. Bože môj,
otče môj! čo je ten svět zmotaný! čo vy-
stojí, čo vystojí ubohý poddaný. Slov. ps.
Tč. Uctite rodičov, že aj o vás mnohé vy-
stojá starosti. Dbš. Obyč. 21. Co sem už
vystala a ešče vystojim, ešče se, synečku,
tvej maměnky bojim; Která panenka ne-
platívá, ať do hospody nechodívá, nemužó
ju chlapci vestát (vystát), radši be mohla
duma zuostat. Sš. P. 386., 719. Hrozný hlad
trpěli a vystáli; Mnoho vystáli. Dač. I. 172.,
207. Když již póhon vystojíš, hleď toho
pilně, neopraví-li sobě póvod roku po vzdání
súdu do dvú nedělí. Vš. Jir. 126. — čeho.
Již vystál svého (mnoho). Ros. — čemu.
Všem bídám musíme vystáti. Jg. — Plk. —
co čím. Mnoho tam vystál zlým nakládá-
ním. Dch. Pole stádem vystáti (vyhnojiti).
Jg. — jak. Všecky odpornosti hrdinskou
myslí snášeti a vystáti. V. — co kde, kdy:
na cestě, na světě. Ml. Tieto nebožata veľa
vystály při mrchavej macoche. Dbš. Sl. pov.
230. Co ten člověk vystojí na tom světě!
Us. Tč. Já ten šat na sobě nevystojím. Us.
Dch. Radši se može doma vyspať, než na
muzice nohy vystáť (netančiti). Na Vsacku.
Vck. — komu na kom. Vystávali co
komu na kom (= má-li někdo co proti
komu), právo jest před rukama každému.
Arch. 1520. Jak to řekla, tak v tom slově
vystála (slovu dostála). Us. Vk. Mistrovský
syn jeden rok pořádně má v tejže službě