sb157-05 0..8296

1113

Výstražka, y, f. = výstražné znamení,
das Warnungszeichen. J. tr. — V. = vý-
stražná tabulka, die Warnungstafel. Šp.

Výstražně, exemplarisch. V. někoho
trestati (na výstrahu jiných). Čsk.

Výstražní, vz Výstražný.

Výstražník, a, m., mořský ráček sko-
řepatý. V. lasturčí, pinnotheres veterum.
Vz Schd. II. 527.

Výstražný, -ní = výstrahu zavírající,
warnend, Warnungs-, Noth-, Allarm-, Warn-.
V. zvon, báseň, D., znamení, Zlob., list, Vš.
Jir. 221., svítilna, Us. Pdl.. příklad, tabulka.
J. tr. V. list, der Warnungsbrief, welcher
vom Gerichte auf Bitten der Witwe jenem
geschickt wurde, der ihr die Mitgift nicht
ausfolgen wollte; auch beim brání wurde,
wenn ein neuer Besitzer auf dem Gute war,
ein solcher Brief ausgestellt. Vš. 212. V.
světlo. Dch. Za v. trest přivázán mu pra-
šivý pes na plece. Ddk. II. 420. V. výstřel.
Dch. — čím. Radú v., rozumem opatrný.
Hus II. 426.

Vystrbošiti, il, en, ení, vystrbošovati =
vystrnaditi. — koho odkud: z kuchyně.
Jrsk.

Vystrčená. Dali mu za vystrčenou. Č.
Vz Odbytí.

Vystrčení, n., die Heraussteckung. —
V., die Aussteckung. V. korouhve. — V. =
výstrčka. Na Slov.

Vystrčenovice, dle Budějovice, ves u
Telče. Tč. — V., Wistrtschenowitz, ves
u Želetavy. PL.

Vystrčený; -čen, a, o, herausgesteckt.
V. hlava. — V., ausgesteckt. V. korouhev.

— V. = vypověděný. V. z města. — V.,
vorgerückt, vorgeworfen. Na Slov. Bern. —
V., ausgestossen. V. kůže. Šp.

Vystrčil, a, m., osob. jm. Šd.

Vystrčilka, y, f., Neuhof, dvůr u Jech-
nic; Wystrčilka, hospoda u Zbirova. PL.

Vystrčiti, strč, če (íc), il, en, ení; vystr-
kati, vystrkávati, vystrkovati, vystrkovávati

= vyndati, vystaviti, heraus-, ausstecken,
vorschieben; vyhnati, vypuditi, vyhoditi, vy-
vrci, vypověděti, heraus-, ausstossen, austrei-
ben, hinauswerfen; po málu vydati, vyplatiti,
nach und nach geben, zahlen; vytýkati, vor-
halten, vorwerfen. Jg. — co, koho: hlavu,
ruku, Us., vůz. D. Vystrkuje dítě zoubky
(rostou mu). Us. On vystrkuje pořád své
šlechtictví (chlubně), svou důstojnosť, her-
vorkehren; Vystrkuje pána, den Herrn her-
vorkehren, prapor. Dch. Pravila jí: Vystrč
prsteček a ona vystrčila koleček (z pohádky).
Us. Šd. Slouchačky jsem na zad sklopil,
jen fousa jsem v-čil. Slez. ps. Šd. Je tam
škaredě, nechce se mně ani hlavy ven v.
Us. Šd. Prečo ste ma v-li jako bludára.
Lipa 331. Viechy vystrkují (prodávači).
Arch. V. 394. — co, koho odkud: z okna,
Ros., vůz z kolny. Us. V. někoho ze dveří;
Sotva paty z domu v-čil, už kluci rejdili.
Us. Dch. V. z okna prapor. Šd. Když ta
onu chytne, tedy ji vystrčí z kola do řady
děvčat. Sš. P. 732. Své úředníky vystrče
z rady. Arch. II. 487. Potom mě z toho
v-la. Půh. II. 156. Někoho z domu přes
práh. V. Někoho z obce, z města, z vlasti.

V. Kolo z náboje (vyhnati. Opp. vstrčiti,
vehnati do náboje. Vz Vyhnati). Vys. —
co, koho kam: na dům, na střechu, na
ulici, Ros., někoho na déšť. V. praporec
v tu stranu věže, kde hoří. Us. V. něco na
mráz, kalt stellen; někoho před práh, na
Větrov v., an die Luft setzen, Dch., za
dvéře. Tč. Forhemetel pěknú na vrch v.
Slez. ps. Šd. Tu ja poveda, budem oplana
chovať, a vystŕcal ho von. Dbš. Sl. pov.
I. 136. I malý švec se zebral a šel do té
hospody a když tam přišel, to ho začali
vystrkovať von. Slez. Šd. Krále Ludvíka
uherští hejtmané zavedli a jistě zradou aneb
všetečnosti svou Turkům co na masné krámy
vystrčili. V. Před. ku Kron. Ae. S. Abychme
stavóv hledali vysokých, pomněme, že ďá-
bel s nebe vystrčen u věčný oheň, protože
se vysokého stavu neřádně chápal. Hus II.
94. — co komu (jak): peníze po groši
někomu vystrkati (dáti, platiti). Ros. Nechce
mi dluh platiti, jen někdy mi nějakou ma-
ličkosť v-čí; Neplatí pořádně, jen to tak
člověku vystrkuje. Dch. Nač mi to pořád
vystrkuješ (= vyčítáš)?; Pořád mi to vy-
strkuje, že jsem z domu nic nedostala; Já
to nechci, on by mně to potom co chvíle
vystrkoval. Mor. Šd. Jeden druhému chyby
vystrkuje a oba jsou si rovni. Us. na Mor.
Té. Vystrkuje mu to po malých částkách.
Us. Vck. — koho jak. Proč ho nevystrčíte
ven po hlavě? 1534. — co kde: korouhev
na věži, tyč na poli, v poli. Us. Hlava jeho
na dřevci vystrčena na mostské věži malo-
stranské. Pal. Děj. V. 2. 324. — kdy. Aby
při těch trhových dnech města naše takové
korouhvičky vystrkovali. 1577. Tč. — komu
(kde kdy). co čím. Oči dobrodiními vy-
strkají (je vytýkají). Jel. V lese na honbě
větví oko si vystrčil. Pulk. — co proč.
Něco na ohavu v. Kom. — co na čem:
vích na tyčce v. — se vystrkovati = vy-
lézati. D.

Výstrčka, y, f. = výčitka, der Vorwurf.
Scip., Lom. Bude s tebou v., man wird dich
hinauswerfen. Us. Dch. — V., Wistirčka,
samota u Semil.

Výstrčný, ausrtickbar. Vz Vystrčiti. Šp.

Vystřebač, e, m., der Aussauger. Dch.

Vystřebání, n. = vysrkání, das Aus-
schlürfen.

Vystřebaný; -án, a, o = vysrkaný, aus-
geschlürft. Bern.

Vystřebati, střebám a střebu; vystřebiti,
vystřebnouti, vystřebovati = vysrkati, aus-
schlürfen, aussaugen; vypiti, austrinken; vy-
jísti, ausessen. — co: omáčku. Pes vystře-
bal vodu. Us. Kráva vystřebe plnou hro-
tičku pomyjí. Us. Tč. Vystřebal (vypil)
ciankali a v bolestech pekelných skonal.
Nitra VI. 282. Již drahně darů mých jste
vystřebly (lítice; vypily). Msn. Or. 123. Vy-
střeb (vyjez) tu polívku. Mor. Vck. — co
kam. Něco do sebe v. Us. Dch. — co od-
kud kdy. Z údů za živa vystřebu mok
rudý tvé krve. Msn. Or. 136.

Vystřeblý, -plý = hubený, mager, dürr.
V. dobytek. Us

Vystřebávání, n., das Ausschlürfen.

Vystřebávati, vz Vystřebiti.