Předchozí (1112)  Strana:1113  Další (1114) |
|
|||
1113
|
|||
|
|||
Výstražka, y, f. = výstražné znamení,
das Warnungszeichen. J. tr. — V. = vý- stražná tabulka, die Warnungstafel. Šp. Výstražně, exemplarisch. V. někoho
trestati (na výstrahu jiných). Čsk. Výstražní, vz Výstražný.
Výstražník, a, m., mořský ráček sko-
řepatý. V. lasturčí, pinnotheres veterum. Vz Schd. II. 527. Výstražný, -ní = výstrahu zavírající,
warnend, Warnungs-, Noth-, Allarm-, Warn-. V. zvon, báseň, D., znamení, Zlob., list, Vš. Jir. 221., svítilna, Us. Pdl.. příklad, tabulka. J. tr. V. list, der Warnungsbrief, welcher vom Gerichte auf Bitten der Witwe jenem geschickt wurde, der ihr die Mitgift nicht ausfolgen wollte; auch beim brání wurde, wenn ein neuer Besitzer auf dem Gute war, ein solcher Brief ausgestellt. Vš. 212. V. světlo. Dch. Za v. trest přivázán mu pra- šivý pes na plece. Ddk. II. 420. V. výstřel. Dch. — čím. Radú v., rozumem opatrný. Hus II. 426. Vystrbošiti, il, en, ení, vystrbošovati =
vystrnaditi. — koho odkud: z kuchyně. Jrsk. Vystrčená. Dali mu za vystrčenou. Č.
Vz Odbytí. Vystrčení, n., die Heraussteckung. —
V., die Aussteckung. V. korouhve. — V. = výstrčka. Na Slov. Vystrčenovice, dle Budějovice, ves u
Telče. Tč. — V., Wistrtschenowitz, ves u Želetavy. PL. Vystrčený; -čen, a, o, herausgesteckt.
V. hlava. — V., ausgesteckt. V. korouhev. — V. = vypověděný. V. z města. — V.,
vorgerückt, vorgeworfen. Na Slov. Bern. — V., ausgestossen. V. kůže. Šp. Vystrčil, a, m., osob. jm. Šd.
Vystrčilka, y, f., Neuhof, dvůr u Jech-
nic; Wystrčilka, hospoda u Zbirova. PL. Vystrčiti, strč, če (íc), il, en, ení; vystr-
kati, vystrkávati, vystrkovati, vystrkovávati = vyndati, vystaviti, heraus-, ausstecken,
vorschieben; vyhnati, vypuditi, vyhoditi, vy- vrci, vypověděti, heraus-, ausstossen, austrei- ben, hinauswerfen; po málu vydati, vyplatiti, nach und nach geben, zahlen; vytýkati, vor- halten, vorwerfen. Jg. — co, koho: hlavu, ruku, Us., vůz. D. Vystrkuje dítě zoubky (rostou mu). Us. On vystrkuje pořád své šlechtictví (chlubně), svou důstojnosť, her- vorkehren; Vystrkuje pána, den Herrn her- vorkehren, prapor. Dch. Pravila jí: Vystrč prsteček a ona vystrčila koleček (z pohádky). Us. Šd. Slouchačky jsem na zad sklopil, jen fousa jsem v-čil. Slez. ps. Šd. Je tam škaredě, nechce se mně ani hlavy ven v. Us. Šd. Prečo ste ma v-li jako bludára. Lipa 331. Viechy vystrkují (prodávači). Arch. V. 394. — co, koho odkud: z okna, Ros., vůz z kolny. Us. V. někoho ze dveří; Sotva paty z domu v-čil, už kluci rejdili. Us. Dch. V. z okna prapor. Šd. Když ta onu chytne, tedy ji vystrčí z kola do řady děvčat. Sš. P. 732. Své úředníky vystrče z rady. Arch. II. 487. Potom mě z toho v-la. Půh. II. 156. Někoho z domu přes práh. V. Někoho z obce, z města, z vlasti. |
V. Kolo z náboje (vyhnati. Opp. vstrčiti,
vehnati do náboje. Vz Vyhnati). Vys. — co, koho kam: na dům, na střechu, na ulici, Ros., někoho na déšť. V. praporec v tu stranu věže, kde hoří. Us. V. něco na mráz, kalt stellen; někoho před práh, na Větrov v., an die Luft setzen, Dch., za dvéře. Tč. Forhemetel pěknú na vrch v. Slez. ps. Šd. Tu ja poveda, budem oplana chovať, a vystŕcal ho von. Dbš. Sl. pov. I. 136. I malý švec se zebral a šel do té hospody a když tam přišel, to ho začali vystrkovať von. Slez. Šd. Krále Ludvíka uherští hejtmané zavedli a jistě zradou aneb všetečnosti svou Turkům co na masné krámy vystrčili. V. Před. ku Kron. Ae. S. Abychme stavóv hledali vysokých, pomněme, že ďá- bel s nebe vystrčen u věčný oheň, protože se vysokého stavu neřádně chápal. Hus II. 94. — co komu (jak): peníze po groši někomu vystrkati (dáti, platiti). Ros. Nechce mi dluh platiti, jen někdy mi nějakou ma- ličkosť v-čí; Neplatí pořádně, jen to tak člověku vystrkuje. Dch. Nač mi to pořád vystrkuješ (= vyčítáš)?; Pořád mi to vy- strkuje, že jsem z domu nic nedostala; Já to nechci, on by mně to potom co chvíle vystrkoval. Mor. Šd. Jeden druhému chyby vystrkuje a oba jsou si rovni. Us. na Mor. Té. Vystrkuje mu to po malých částkách. Us. Vck. — koho jak. Proč ho nevystrčíte ven po hlavě? 1534. — co kde: korouhev na věži, tyč na poli, v poli. Us. Hlava jeho na dřevci vystrčena na mostské věži malo- stranské. Pal. Děj. V. 2. 324. — kdy. Aby při těch trhových dnech města naše takové korouhvičky vystrkovali. 1577. Tč. — komu (kde kdy). co čím. Oči dobrodiními vy- strkají (je vytýkají). Jel. V lese na honbě větví oko si vystrčil. Pulk. — co proč. Něco na ohavu v. Kom. — co na čem: vích na tyčce v. — se vystrkovati = vy- lézati. D. Výstrčka, y, f. = výčitka, der Vorwurf.
Scip., Lom. Bude s tebou v., man wird dich hinauswerfen. Us. Dch. — V., Wistirčka, samota u Semil. Výstrčný, ausrtickbar. Vz Vystrčiti. Šp.
Vystřebač, e, m., der Aussauger. Dch.
Vystřebání, n. = vysrkání, das Aus-
schlürfen. Vystřebaný; -án, a, o = vysrkaný, aus-
geschlürft. Bern. Vystřebati, střebám a střebu; vystřebiti,
vystřebnouti, vystřebovati = vysrkati, aus- schlürfen, aussaugen; vypiti, austrinken; vy- jísti, ausessen. — co: omáčku. Pes vystře- bal vodu. Us. Kráva vystřebe plnou hro- tičku pomyjí. Us. Tč. Vystřebal (vypil) ciankali a v bolestech pekelných skonal. Nitra VI. 282. Již drahně darů mých jste vystřebly (lítice; vypily). Msn. Or. 123. Vy- střeb (vyjez) tu polívku. Mor. Vck. — co kam. Něco do sebe v. Us. Dch. — co od- kud kdy. Z údů za živa vystřebu mok rudý tvé krve. Msn. Or. 136. Vystřeblý, -plý = hubený, mager, dürr.
V. dobytek. Us Vystřebávání, n., das Ausschlürfen.
Vystřebávati, vz Vystřebiti.
|
||
|
|||
Předchozí (1112)  Strana:1113  Další (1114) |