Předchozí (1114)  Strana:1115  Další (1116) |
|
|||
1115
|
|||
|
|||
der Schössling, Schiebling, der Spross, Keim.
Mladistvé bylinky, výstřelky. V. Štěpíř ko- sířem v-ky klestí. Kom. Z podťatého pa- řezu vyvoditi v-ky. Kom. V. cedrový. Br. Chmelový salát či chmelíček z výstřelků chmelových. Dch. Buddhismus jest v. brah- manismu. Dch. — V. = mladý zrostlý člo- věk, ein junger, aufgeschossener Mensch, D. Ten v. neopýřený chce nás vyučovati. Sych. Vy jediné už v-lky krve Arpádovej, žial mi vás velice. Lipa 153. Z Vrbovce byl, Srbů v-lek a slul Milič. Koll. 1. 248. V. bez zásluhy a ctnosti. Pal. Děj. IV. 2. 65. V. z pařezu Izai vyrostlý. BR. II. 11. b. — V. hromový, hromové koření, hromek, chřest, der Spargel. — V. = kořalka první, předky, také pl. výstřelky, der Vorsprung eines Ge- tränkes, die Essenz. Jg., Dch. Octový v., Essigesprit. Dch. V. samožitné kořalky. Dch. — V. v pivováře = zadní, slabší pivo, das
Zusatzbier, die Nachwürze. Us. Jg., Zpr. arch. VIII. 61., Suk. Voda na výstřelek. Suk. Vystřelení, n., die Ausschiessung; der
Schuss. Bern. Na jedno vystřelení (ránu). D. Řídko které v. daremné a na chybu bylo. V. — V. v cukrovarech = vypouštění řízků řepových současně s vodou rázem z diffusoru. KP. V. 62. Vystřelený; -en, a, o, ausgeschossen.
V. ručnice. — V., losgeschossen. V. koule. — odkud kam. Lodi po moři se křižují
jako veliké střely na tisíce mil od břehu ku břehu v-né. Vlč. — V. = zkušený. Neb na toho člověka musí řečí i svádou v-ní býti lidé. Arch. II. 165. Výstřeliště, ě, n. = místo, odkud se
střílí, der Ausschussraum. Šp. Vystřeliti, il, en, ení; vystříleti, ejí, ej,
eje (íc), el, en, ení; vystřelovati, vystřílívati, vystřelovávati = střelbu pustiti, vypáliti, heraus-, los-, aufschiessen, einen Schuss thun o. lösen, ab-, losdrücken, losbrennen, abfeuern; střelením vyraziti, herausschies- sen; vypuditi, durchs Schiessen vertreiben; zkoušeti, durchs Schiessen prüfen; zpotře- bovati, verschiessen; pokaziti n. ztenčiti. durchs Schiessen abnützen, ansschiessen; náhle vyjíti, vyskočiti, herausplatzen, her- ausschiessen, herausspringen. Jg. — abs. V-lil, ani nenabil (potrhlý; kdo mluví ne- rozvážlivě). V-il dříve než mířil. Us. Kšť. Vystřele koule nechytíš. Hkš. Jak nabije, tak vystřelí. Vystřelila zbraň (spustila). Květina vystřelila (vyrašila se). — co: musketu, Kom., ručnici vystřeliti = vypá- liti, ručnici vystříleti = střílením zpotřebo- vati, ztenčiti, Us.; v. šíp; štěp listí vystře- luje. V. Zlatý peníz v. (vyhráti střílením), Jg., všecku zvěř, všechen prach, D., sud (na příč obrátiti). Troj. S tým se vyšvihol na tátoša a letel, akoby ho vystrelil. Dbš. Sl. pov. I. 294. — (co, se) odkud. V. z ruč- nice, Sych., z okna, Us., z luku, D.; cvok z terče, se z prachu, Us., se z šípů. Kom. L. 20. V. z děla, Us., ze střelby, Har., z mo- tovidla (něco hloupého říci), z domu (vy- běhnouti). Us. Ryby z vody se vystřelily (vyskočily). Har. Vystřeluje kapr z rybníka (vymršťuje se). Us. Dbv. Ze sta ručnic vy- střílali, až Heřmánka zastřelili. Sš. P. 83. |
Vedela som ja, žes ty nie doma, a moc mä
tajná jako moc hroma z postele doľ vy- strelila. Sldk. 39. — proč. Na poplach v. Ml. Ku poctivosti, k poctě něčí třikrát z děla v. D. — kam. V. k někomu. V. Na jelena. Sych. V. do nebe (hloupě promluviti). Us. Tč. Vystřílal mu to všecko do očí (vyblep- tati, herausschwatzen, herausplatzen). Mor. Šd. Bílá labuť pluje, vystřelil tě na ni jeden ze dvanácti, vystřelil tě na ni její bílé péro. Sš. P. 750. Zrnko již zelenou travkou vy- střelilo nad roli. Brt. Instr. 14. O kýž se v kulky obrátí mé oči, by ve tvář vám je v-lil můj vztek. Shakesp. Tč. Na výsadku, který k řece Vltavě vystřeluje. Pal. Děj. I. 1. 108. — kdy. Při jeho příjezdu vy- střílelo se mnoho prachu. Sych. — komu vystříleti = vybiti. Na Mor. Brt., Mtl. — co komu: oko. A já chovám doma takovú tu kušu, co ona vystřelí všechným vranám dušu. Sš. P. 692. — jak. V. někomu oko neopatrností. — co kde: v hradbě průlom. NA. III. 161. — se. Listí se vystřeluje (roste, pučí se). Har. Křišťalkové se vystře- lili (utvořili se z huštěných a stydnoucích tekutin). Vys. Výstřelka, y, f. = výstřel, der Schuss.
Koll. I. 81. Výstřelky, pl., m., der Schössling. Ne-
patrné v-lky hnáti. Dch. — V., der Gebirgs- auslauf. Hory krkonošské a výstřelky jejich. Šb. Lit. I. 20. Vz Výstřel. Výstřelný = k výstřelu náležející, Schuss-.
V. oheň. Jg. V. chřest, strepitus explosivus, durch plötzliche Veränderung der Stellung der Mundtheile hervorbrechendes Geräusch. Nz. Vystřelovati, vz Vystřeliti.
Vystřelovská pole u Týna na Mor. Pk.
Výstřelový, Schuss-. Jg.
Vystření, n., vz Vystříti.
Vystřený; -en, a, o, ausgebreitet, aus-
gespreitzt, ausgestreckt. Vystrestati = potrestati, ausschelten.
Vystreti = vystříti. Na Slov. Bern.
Vystřetí, n. = vystření.
Vystřetý; -et, a, o, ausgebreitet, aus-
gespreitzt, ausgestreckt. A tu milý medvěď leží v-tý, ani nehne sebou ani nedýchne. Dbš. Sl. pov. V. 17. — kam. Mrtvý na daske v. Dbš. Obyč. 108. Vystřez = vystříhej se toho. Kat. Vz
Vystříci. Vystřézveti = vystřízlivěti. Na Slov.
Vystřežení, n., die Erlauerung, Ertap-
pung (Erwischung) durch Lauern. — V., die Warnung. Vz Vystřežený. — V., das Sicherwehren. (Člověk) biedný a nemocný (unvermögend) k přemožení a v. od násilé a bezděčného popuzenie jedné blchy. Hus I. 84. Ode zlého v. Hus I. 227. Vystřežený; -en, a, o, erlauert, durchs
Lauern ertappt, erwischt. Bern. — V., ge- warnt. Arch. II. 7. Vystřežiti, il, en, ení, erlauern. A ne-
bolo človeka, čoby mu bol mohol vyhádať alebo v., čo sa mu to robí s tou lúkou. Mt. S. I. 51. — V., warnen. — Vz Vystříci. Výstřežný = čeho stříci se třeba, was
zu meiden ist. Měst. bož. V. 7. 281*
|
||
|
|||
Předchozí (1114)  Strana:1115  Další (1116) |