sb157-05 0..8296

1122

Vysutý, ausgeschüttet, vz Vysouti.

Výsuvka, y, f., der Schieber. — V., der
Lautausfall. Vz Vysouvání, Vysutí. — V.,
ve stavitelství vytknutý trám, der Gerüst-
balken, der zum Fenster herausgeschoben
weiden kann. Nz.

Výsuvný, ausrückbar. V. vazba, ausrück-
bare Kuppelung. Šp. — V., synkopisch. V.
samohláska, v. či pohyblivé e v české řeči.
Vz Vysouvání. Us.

Vysúzený = vysouzený. V. statek. Arch.
IV. 363.

Vysúžení, n. = vysoužení. Bern.

Vysúžený = vysoužený. Bern.

Vysúžití, vz Vysoužiti. Bern.

Vysvácati = vysvěcovati. Vz Vysvětiti.
Na Slov. Bern.

Vysvacnúť = vyšlehnouti. Na Slov. Bern.

Vysvacovati = vysvěcovati. Na Slov.
Bern.

Vysvadbiti se, il, en, ení, die Hochzeits-
feier beendigen. Už tři dni se svadbí a ještě
se nevysvadbili; No že už se's v-bil (ze
svatby přišel)! Mor. Šd.

Vysvadčiti, il, en, ení, zur Jause ver-
brauchen, aufzehren. Vše jsem už v-čil. Mor.
Šd.

Vysvářati někomu, mit Puffen traktiren.
Tak ti vysvářám! Na Mor. a Slov. Šd.

Vysvářiti, il, en, ení = svárem vynutiti,
aus-, herauszanken. co na kom. D. —
se s kým, auszanken. Us.

Vysvatečený; -en, a, o = ohavný, zlo-
řečený. Ač kto brání vám toho, což od pána
Boha přikázáno jest neb opět přikazuje či-
niti to, což pán činiti braní, v-ný buď všem
těm, kteříž milují pána. Hus III. 223.

Vysvatění, n. = vysvěcení. Slov. Bern.

Vysvatěný = vysvěcený. Slov. Bern

Vysvatiti = vysvětiti. Na Slov. Bern.

Vysvěcenec, nce, m. = vysvěcený, der
Geweihte. V-ci před konsekrací položili ho-
stie na patenu biskupovu. Ddk. IV. 279.

Vysvěcení, n., die Ausweihung. V. ně-
koho na kněžství.

Vysvěcený; -cen, a, o, ausgeweiht. Vz
Vysvětiti. — V. = znesvěcený, entheiligt.
Kostel, kterýž z úmluvy peněžité posvěcen
před lidem bude, radějse v-ný před Bohem
než svěcený slúti má. Hus III. 233. Vz Vy-
světiti (konec).

Vysvěcovací, Ausweihungs-. V. list pro
klášterní chrám v Rajhradě. Ddk. V. 260.

Vysvědčená, vz Vysvědčený.

Vysvědčení, n., das Zeugniss, der Brief,
das Certifikat. V. očkovací (očkovací list),
das Impfungszeugniss, odchodní, Abgangs-,
o navštěvování (navštěvovací, návštěvní),
Frequentations-, Besuch-, v chudoby, Ar-
muths-, v. výdělku či výdělečný, výdělkové,
Erwerbs-, Verdienst-, života (životní, živo-
bytní = že někdo živ jest), Lebens-, mravů,
Sitten-, v. dobrého chování, Wohlverbal-
tungs-, práce, Arbeits-, o způsobnosti ku
práci, Z. der Arbeitsfähigkeit, v-ní mil či
milní, das Meilencertifikat, zatímní, provi-
sorisches Z., lékařské, ärztliches Zeugniss,
o knihovním vlastenství, služební, Dienst-,
úřední, ämtliches Z., o prospěchu, Fortgangs-.
J. tr. V. zkušební, Prüfungs-, v. o vyčtení

(účetní propuštění), das Rechnungsabsoluto-
rium. Šp. V. zachovalosti, Wohlverhaltungs-,
o působnosti, Verwendungs-, rukojemské,
Haftungs-, sousedské, Insassen-. Dch. V-ní
universitní, Universitäts-, gymnasijní, Gy-
mnasial-, z obecné školy. Volkschul- atd.
V. propouštěcí, na odchodnou = odchodní.
V. polouletní (semestralní), čtvrtletní, celo-
roční; v. s vyznamenáním, prvé, druhé, třetí
třídy, v. školní, Schul-. Pdl. V. nemajetnosti,
Mittellosigkeits-. V. chudé, správně: chudoby.
Vz Chudý. V. bezúhonnosti, Wohlverhal-
tungs-, dospělosti (k studiím universitním,
Maturitäts), o mravech. S. N. V. majetnosti,
Vermögens-. Er. V. o svátosti velebné. Bart.
V. mravní, nemocné, špatně m.: v. o mra-
vech n. dobrého chování, v. zdravoty neb
o nemoci; v. přes mravy a jmění, šp. m.:
o mravech, o jmění, o majetku. Bs. V. dáti,
Pr. měst. V. naň nesvědčí. Har. V. ukázati,
předkládati. Us. V-ním se prokázati; v-ní
obdržeti, ztratiti; v. vyzdvihnouti, lépe: si
vzíti, v. k žádosti přiložiti, žádosť v-ním do
ložiti, v-ním se opatřiti, v. někomu napsati,
vypsati, s katalogem srovnati (kollationiren),
vydati, v. někomu zadržeti, v. podepsati,
kolkovati, datovati, porušiti atd. Ač se na
v. póhona bránie. Kn. rož. 30. — V. =
potvrzení, die Bezeugung, Versicherung.
Bern.

Vysvědčenosť, i, f., der Auswels. Nevy-
svědčenosť, die Ausweislosigkeit. J. tr Musí
míti v., že má domovský list z naší obce
(= vysvědčení). U Rychn. Ntk.

Vysvědčený; -čen, a, o, bezeugt, mit
dem Zeugnisse versehen; versichert. List na
v-nou, Urkunde von Zunftvorstehern. J. tr.

Vysvědčitel, e, m., der Bezeuger.

Vysvědčitelka, y, vysvědčitelkyně, ě,
f., die Bezeugerin.

Vysvědčiti, svědč, il, en, ení; vysvědčo-
vati = svědectvím svým potvrditi, jako svě-
dek vyříci, aussagen, bezeugen, bescheinigen,
beglauben; se = svědectvím se očistiti, sich
mit Zeugnissen rechtfertigen. — abs. Pakli
komorník požene ano více neděl v póhoně
než právo a vysvědčí (bezeugt), který den
pohnal. Kn. rož. 24. Čeho nejsi vědom, ne-
můžeš v. Rb. — co: poslední vůli, Pr. m.;
škody, Pr. měst., půhon (ohlásiti). Mus. Svěd-
kové kšaftovní, když pořádně vysvědčí kšaft,
místo své u práva míti budou. Kol. 56. V.
pravosť podpisu (písemné potvrditi), beur-
kunden. J. tr. V. svědectví (= dáti). Dch.
Póhony z dědictví najprve vysvědčují; Za
starých dob každý komorník sám své pó-
hony jest vysvědčoval, ale nynie jeden vy-
svědčuje všecky a někdy ten, ktož vysvěd-
čuje, žádného jest nepoháněl. Vš. Jir 31.
435. (Jdr. ). Kristus vzav chléb v-čil tělo své.
Bart. — co kde: půhon před úředníky
u desk zemských. Mus. V. půhony na šran-
cích u kathedry (ohlásiti). Vš. Jir. 35. Ač
sou mi na tom sněmě dluhy mé spravedlivé
býti vysvědčili. Pal. Děj V. 2. 326. — na
koho. Kdyžby tři páni přísežní naň vysvěd-
čili a vyznali (wider ihn zeugen). O. z D. —
kdy. Soud o suchých dnech adventních
má minúti, než půhonové mají před se jíti
a k nim žádný státi nemá a ti půhonové



	1122

	Vysutý, ausgeschüttet, vz Vysouti. Výsuvka, y, f., der Schieber. — V., der Lautausfall. Vz Vysouvání, Vysutí. — V., ve stavitelství vytknutý trám, der Gerüst- balken, der zum Fenster herausgeschoben weiden kann. Nz. Výsuvný, ausrückbar. V. vazba, ausrück- bare Kuppelung. Šp. — V., synkopisch. V. samohláska, v. či pohyblivé e v české řeči. Vz Vysouvání. Us. Vysúzený = vysouzený. V. statek. Arch. IV. 363. Vysúžení, n. = vysoužení. Bern. Vysúžený = vysoužený. Bern. Vysúžití, vz Vysoužiti. Bern. Vysvácati = vysvěcovati. Vz Vysvětiti. Na Slov. Bern. Vysvacnúť = vyšlehnouti. Na Slov. Bern. Vysvacovati = vysvěcovati. Na Slov. Bern. Vysvadbiti se, il, en, ení, die Hochzeits- feier beendigen. Už tři dni se svadbí a ještě se nevysvadbili; No že už se's v-bil (ze svatby přišel)! Mor. Šd. Vysvadčiti, il, en, ení, zur Jause ver- brauchen, aufzehren. Vše jsem už v-čil. Mor. Šd. Vysvářati někomu, mit Puffen traktiren. Tak ti vysvářám! Na Mor. a Slov. Šd. Vysvářiti, il, en, ení = svárem vynutiti, aus-, herauszanken. co na kom. D. — se s kým, auszanken. Us. Vysvatečený; -en, a, o = ohavný, zlo- řečený. Ač kto brání vám toho, což od pána Boha přikázáno jest neb opět přikazuje či- niti to, což pán činiti braní, v-ný buď všem těm, kteříž milují pána. Hus III. 223. Vysvatění, n. = vysvěcení. Slov. Bern. Vysvatěný = vysvěcený. Slov. Bern Vysvatiti = vysvětiti. Na Slov. Bern. Vysvěcenec, nce, m. = vysvěcený, der Geweihte. V-ci před konsekrací položili ho- stie na patenu biskupovu. Ddk. IV. 279. Vysvěcení, n., die Ausweihung. V. ně- koho na kněžství. Vysvěcený; -cen, a, o, ausgeweiht. Vz Vysvětiti. — V. = znesvěcený, entheiligt. Kostel, kterýž z úmluvy peněžité posvěcen před lidem bude, radějse v-ný před Bohem než svěcený slúti má. Hus III. 233. Vz Vy- světiti (konec). Vysvěcovací, Ausweihungs-. V. list pro klášterní chrám v Rajhradě. Ddk. V. 260. Vysvědčená, vz Vysvědčený. Vysvědčení, n., das Zeugniss, der Brief, das Certifikat. V. očkovací (očkovací list), das Impfungszeugniss, odchodní, Abgangs-, o navštěvování (navštěvovací, návštěvní), Frequentations-, Besuch-, v chudoby, Ar- muths-, v. výdělku či výdělečný, výdělkové, Erwerbs-, Verdienst-, života (životní, živo- bytní = že někdo živ jest), Lebens-, mravů, Sitten-, v. dobrého chování, Wohlverbal- tungs-, práce, Arbeits-, o způsobnosti ku práci, Z. der Arbeitsfähigkeit, v-ní mil či milní, das Meilencertifikat, zatímní, provi- sorisches Z., lékařské, ärztliches Zeugniss, o knihovním vlastenství, služební, Dienst-, úřední, ämtliches Z., o prospěchu, Fortgangs-. J. tr. V. zkušební, Prüfungs-, v. o vyčtení	(účetní propuštění), das Rechnungsabsoluto- rium. Šp. V. zachovalosti, Wohlverhaltungs-, o působnosti, Verwendungs-, rukojemské, Haftungs-, sousedské, Insassen-. Dch. V-ní universitní, Universitäts-, gymnasijní, Gy- mnasial-, z obecné školy. Volkschul- atd. V. propouštěcí, na odchodnou = odchodní. V. polouletní (semestralní), čtvrtletní, celo- roční; v. s vyznamenáním, prvé, druhé, třetí třídy, v. školní, Schul-. Pdl. V. nemajetnosti, Mittellosigkeits-. V. chudé, správně: chudoby. Vz Chudý. V. bezúhonnosti, Wohlverhal- tungs-, dospělosti (k studiím universitním, Maturitäts), o mravech. S. N. V. majetnosti, Vermögens-. Er. V. o svátosti velebné. Bart. V. mravní, nemocné, špatně m.: v. o mra- vech n. dobrého chování, v. zdravoty neb o nemoci; v. přes mravy a jmění, šp. m.: o mravech, o jmění, o majetku. Bs. V. dáti, Pr. měst. V. naň nesvědčí. Har. V. ukázati, předkládati. Us. V-ním se prokázati; v-ní obdržeti, ztratiti; v. vyzdvihnouti, lépe: si vzíti, v. k žádosti přiložiti, žádosť v-ním do ložiti, v-ním se opatřiti, v. někomu napsati, vypsati, s katalogem srovnati (kollationiren), vydati, v. někomu zadržeti, v. podepsati, kolkovati, datovati, porušiti atd. Ač se na v. póhona bránie. Kn. rož. 30. — V. = potvrzení, die Bezeugung, Versicherung. Bern. Vysvědčenosť, i, f., der Auswels. Nevy- svědčenosť, die Ausweislosigkeit. J. tr Musí míti v., že má domovský list z naší obce (= vysvědčení). U Rychn. Ntk. Vysvědčený; -čen, a, o, bezeugt, mit dem Zeugnisse versehen; versichert. List na v-nou, Urkunde von Zunftvorstehern. J. tr. Vysvědčitel, e, m., der Bezeuger. Vysvědčitelka, y, vysvědčitelkyně, ě, f., die Bezeugerin. Vysvědčiti, svědč, il, en, ení; vysvědčo- vati = svědectvím svým potvrditi, jako svě- dek vyříci, aussagen, bezeugen, bescheinigen, beglauben; se = svědectvím se očistiti, sich mit Zeugnissen rechtfertigen. — abs. Pakli komorník požene ano více neděl v póhoně než právo a vysvědčí (bezeugt), který den pohnal. Kn. rož. 24. Čeho nejsi vědom, ne- můžeš v. Rb. — co: poslední vůli, Pr. m.; škody, Pr. měst., půhon (ohlásiti). Mus. Svěd- kové kšaftovní, když pořádně vysvědčí kšaft, místo své u práva míti budou. Kol. 56. V. pravosť podpisu (písemné potvrditi), beur- kunden. J. tr. V. svědectví (= dáti). Dch. Póhony z dědictví najprve vysvědčují; Za starých dob každý komorník sám své pó- hony jest vysvědčoval, ale nynie jeden vy- svědčuje všecky a někdy ten, ktož vysvěd- čuje, žádného jest nepoháněl. Vš. Jir 31. 435. (Jdr. ). Kristus vzav chléb v-čil tělo své. Bart. — co kde: půhon před úředníky u desk zemských. Mus. V. půhony na šran- cích u kathedry (ohlásiti). Vš. Jir. 35. Ač sou mi na tom sněmě dluhy mé spravedlivé býti vysvědčili. Pal. Děj V. 2. 326. — na koho. Kdyžby tři páni přísežní naň vysvěd- čili a vyznali (wider ihn zeugen). O. z D. — kdy. Soud o suchých dnech adventních má minúti, než půhonové mají před se jíti a k nim žádný státi nemá a ti půhonové