sb157-05 0..8296

1124

ňují. Sš. II. 232 — se = smýšlení své vyje-
viti, seine Meinung auseinandersetzen. Háj.
— se kdy. Dnes se časně v-lo, es wurde
bald hell. Us. Tč.

Vysvětlivka, y, f. = vysvětlení, objas-
nění, die Erläuterung, Erklärung, Glosse.
Koll. V-ky aesthetické. KB. IV. Písmo sv.
s v-kami. Ddk. IV. 285. Ale ani vykoupení
nenechává bez v-ky; Slova ta nejsou leč
v-kou slova. Sš. II. 82., 210. (Hý. ).

Vysvětlosť, i, f., die Lichtigkeit. Šm.

Vysvětlovací věta = věta vyjadřující,
uvedená spojkou že, která vyjadřuje skutek
nějaký, o němž se soud činí a zhusta před-
chodnou náměstku vysvětluje. Zle činíme,
že pokáním prodléváme. Tím řeka není horší,
že z ní psi pijí. Vz Brt. S. 3. v. 130. V.
spojka. Sš. II. 70.

Vysvětlování, n., vz Vysvětlení. V. vý-
jevu. ZČ. I. 8. Minulo již ono naivní v. pří-
rodních zjevů; V. vědecké. Mus. 1880. 423.,
424. V. písem svatých. BR. II. 76. b.

Vysvětlovatel, e, m. = vysvětlitel.

Vysvětlovati, vz Vysvětliti.

Vysvětlující, erläuternd. V. nápis. Mus.
1880. 391.

Vysvětlý = jasný, hell, klar. Puchm.

Vysvíjeti se, el, ení = přestati se sví-
jeti bolestmi. Až se vysvíjí, bude zas dobře.
Us. Šd.

Vysviniti se kam, kde, sich ausleeren.
V. se do postele, na zahradě atd.

Výsvit, u, m. = rychlé zasvícení, vyjevení
se světla, svit, der Lichtglanz, Lichtstrahl.
Náhlý v. z nebe zakaleného. Us. Č.

Vysvítání, n., der Tagesanbruch, die
Morgendämmerung. Us.

Vysvítati, vz Vysvitnouti.

Vysvítiti, svěť, svítil, cen, ení = ven
svítiti, herausleuchten; posvítiti, leuchten.

— komu odkud: z pokoje, z domu. Ros.
— kam. Když slunce potom na ně vysvítí,
louští se. Puch. — kde. V té lampě se
mnoho (oleje) vysvítí. Us. Šd. — kdy. My
za večer málo oleje vysvítíme, nebo cho-
díme brzo spat. Us. Šd.

Vysvitnouti, tnul a tl, utí; vysvítati,
vysvitovati = svítiti z čeho, hervorleuchten.

— odkud. Z toho vysvítá. Jg., Dch. Z ná-
sledujících důvodů vysvítá, že... Us. Sečte-
losť spisovatelova z nejednoho místa zřejmé
vysvítá; Ze srovnání příkladu těch vysvitl
by jejich pravý smysl a význam. Mus. 1880.
475., 528. Zdá se nám vysvítati ze zvláštní
doložky, kterou nalézáme...; Což vysvítá
již ze slova král; Den úmrtí vysvítá z ne-
krologu. Ddk. IV. 7, 221., V. 17. Slunce
z mraků vysvitlo. Us. — abs. Už vysvitlo,
es wurde hell, Tag. Us. Tč. — kdy. Na
podzim dlouho vysvítá. Us. Tč. — jak. To
jasně z toho v-tá. Us. Dch. To v plné jas-
nosti vysvitlo. Zč. II. 29. — kde. V dílu
tom listu onoho sličná jeho pravdolibosť vy-
svítá ve výroku, že... Sš. L. 55. Tento po-
poslední příklad zřejmě již v-tá v obdarová-
ních knížete Bedřicha z r. 1187. Ddk. IV.
244.

Vysvítnutí, n., die Morgendämmerung.
Vysvitovati, vz Vysvitnouti.
Vysvléci, svleku, svlékl, čen, ení; vy-

svléknouti, vysvlíknouti, vysléknouti, vystih-
nouti, ul, ut, utí; vysvlíkati, vyslíkati, vy-
slékati, ausziehen. — koho jak (kde). Na
cestě jednoho zemana až do košile vyzliekli.
Sl. let. 1. 190. To sa musela vyzliecť do košele.
Dbš. Sl. pov. I. 404., Mt. S. I. 62. V. ně-
koho do naha. Us. Šd., Tč. — co jak dlou-
ho. Do sv. Ducha nevyslékaj kožucha, po
sv. Duchu obzéraj sa po kožichu. Slez.
Šd. — koho z čeho: z kabátu, z košile.
Jg., Šd. — co: kabát, Us., svou česť. Šm.

— co komu. Us. Tč. V. někomu šaty. Us.
Tč.

Vysvlečení, n., die Entkleidung.

Vysvlečený; -en, a, o, entkleidet. —
z čeho. Sedí tam v-ný z kabátu. Us.

Vysvléknouti, vz Vysvléci.

Vysvobodce, e, m., vysvobodič, e, m. =
vysvoboditel (V. ), der Befreier. Aj v. věz-
ňóv zrazen jest. Hus II. 80.

Vysvoboditel, e, m. = vysvobodce. V.
V. mój z nepřátel mých. Hus I. 356. Pro
něž pán Buoh slove každého spravedlivého
v-tel. Hus I. 356. (Tč. ).

Vysvoboditelka, y, vysvoboditelkyně,
ě, f., die Befreierin. Us.

Vysvoboditelnice, e, f. = vysvobodi-
telka. Jel.

Vysvoboditi, il, zen, ení; vysvobozovati
= z nebezpečenství vytrhnouti, vyprostiti,
befreien, retten, erretten, erlösen, erledigen.

— abs. Pravda konečně vysvobodí. Hus I.
378. — koho. V-boditi nevinného. Hus I.
189. Biedu trp a neměj, kto by v-dil tě;
Prosiec za ně Boha, jsú-li v očistci, aby
ráčil je v. Hus I. 56., 151. (Tč). Že zajatého
kněžice v. chtěl, není počteno za zločin.
Ddk. III. 47. Zdraví své v. Vš. Jir. 152. —
co komu. To zboží mi chtěl v. a ve dsky
vložiti. Půh II. 85. — čeho = zbaviti. Při-
mlouvali se, že jsem pardusu vysvobozen
byl. Vrat. — koho (akkus. ) odkud: ze
služebnosti, V., ze zajetí. Us. Vipert z ve-
likého nebezpečenství ho vysvobodil. V-li
knížete z nebezpečné tísně. Ddk. II. 418.,
441. Kdož mne v-dí z těla smrti této? Sš.
I. 81. Pták se často v-dí z léče, poutník
bludný najde koleji. Koll. I. 174. Když dva
lidé touž myšlénku na jednou vyřknou, říká
se, že, v-li dušičku z očistce', která byla
nejblíže svého osvobození. Us. Kšť. V. se
z něčí moci. Pass. 266. Kohož král z man-
stvie v-dí. Vš. Jir. 396. Své vyvolené z bíd
chce v.; Tebe také z nemoci, kteráž jest
pokutou hřícha, v-dím. BR. II. 11. a., 39. a.
Ty tři mládence z ohně v-dil; Vysvoboď
mě z nepřátel mých, Bóže mój! i od těch,
jenžť sú mě nenáviděli. Hus I. 469., III. 120.
(Tč. ). Zachovánie přikázánie vysvobozuje
od věčného zatracenie. Hus 1. 84. V. od
nepřátel, D., od nemoci, od smrti, V., od
bludu, od hříchu. Kram. V-dil obležené od
hladu. Dač. I. 172. Vlasti v-die ot křivoty
(ab injuria). BO. V. někoho od zatracenie.
Chč. 611. Pravda tě v-dí od hřiecha; Aby
církev od moci ďábla zlého v-dil; Aby tě
v-dil od ohně a od šibenice; V. koho od
zlosti světa; Jehož by mohl od pomsty v.
Hus I. 7., 199., 298., 356., II. 248. (Tč. ). Cf.
Vyprostiti od čeho. — čím: penězi, D.,