Předchozí (1130)  Strana:1131  Další (1132) |
|
|||
1131
|
|||
|
|||
Hus II. 314., 360. Čím se více pne a výší,
tím spíšeji mizí. Lom. Sv. víra se výšila. Pass. 801. Čím se kto neřádně viece výší, tiem sě před Bohem níží. Hus I. 184. — se kde: na zemi. Ž. wit. 9. 18. (39. ). Ktož se v světě výší, ten před Bohem jest menší. Hus II. 319. — odkud. Jenž výšil mne ot vrat smrtelných. Ż. wit. 9. 15. — se kam. Muž ješitný v pýchu sě výší. BO. Proč sě výšíte nad lid? BO. Vyšití, n., die Ausnähung. Bern.
Vyšitý; -it, a, o, ausgenäht; durch Nähen
verbraucht. V-té niti. Us. — čím. Mom (mám) fortušek zlatem vyšitý. Brt. P. 153. Co to máš, děvečko, co to máš za pasem ? Červené šáteček v-té harasem; A ja sem tak zdrava jako ty, mam fortušek zlatem v-ty. Sš. P. 217., 387. — z čeho. Ti kři- žáci nosili na šatech svých kříže červené ze sukna v-té. Pal. Děj. IV. 2. 535. Vyšívací, vyšivací, zum Ausnähen ge-
hörig, dienlich, Stick-. V. jehla, rámec. D. Vyšívač, vyšivač, e, m., der Ausnäher,
Stepper. Bern., Stat. př. kn. 1874. 55., Aqu. Vyšíváček, čka, m., vz Vyšívač. — V.,
čku, m., vz Vyšívák. Vyšívačka, vyšivačka, y, f., die Ausnä-
herin, Stepperin. D. — V. = vyšívání. Jsú z hadbábu sice, ale bez všetkej ozdobiny a v-ky. Sl. let. I. 33. — V. = vyšitá věc, ausgenähte Sache. Bern. Vyšívák, u, vyšíváček, čku, m., der
Strickrahmen. Šm. Vyšívalka, y, f., die Stepperin. Dch.
Vyšívání, n. = zhotovování výkresů na
tkanině nitmi pomocí jehly, das Ausnähen, Sticken, Sticksverk. V. květované. Č. V., krumpéřství: bohaté, vypuklé, přistřihované, francouzské, anglické. Šp. Harasové v. na rukávcích dívek súchovských na Mor. má tyto části a jména: červené ščipky, bílé ščipky, červený stínek, černá řeťázka, žutá žlutá) řeťázka, červená řeťázka, formička, řeťázkové kvítky. Brt. V. umělé, Kunst- stickerei, křížové, zvýšené, Hoch-, bůstkové, Schmelz-, Dch., zlaté. Kká. Td. 319. V-ním proložený. Dch. Bílé v. jmen do prádla, ploché a vypuklé v. plišové. Š. a Ž. Vyšívanka, y, f., das Zeichentüchel,
Kantentuch. Šm. Vyšívaný; -án, a, o, ausgenäht, ge-
steppt. V. dílo, ručník, Us., list, květ, ko- berec, střevíc, věncoví, stonek, kytička, arabeska, hvězda a p. Ś. a Ž. Podaj mi šatu tenkú, nech zavážu svú hlavěnku; a hned milá nemeškala, v-ný šátek vzala. Sš. P. 182. — jak. Roucho pestře v-né. Us. — čím: zlatem. Ddk. III. 60. Vz Vyšiti. Vyšívatel, vyšivatel, e, m., der Ausnäher,
Sticker, Stepper. V. řím. a řec. Vz Vlšk. 277. Vyšívka, y, f. = vyšívání, die Stickerei.
Šd. V. na kozlík, der Schwellerkranz (beim Sattler). Šm. Výšjmenovaný = výše jmenovaný. Vz
Vysoko. Na Zlínsku. Brt. Výška, y, f., die Höhe. V. v obecném
smyslu, v geometrii, ve fysice, v astronomii. Vz S N. V. tlaku (tlakoměrná, die Druck- höhe); v. tlaku hydraulického, hydraulische |
D.; v. tlaku hydrostatického, hydrostatische
D., Nz., KP. II. 53., 56.; v. překážky, die Widerstandshöhe; v. hození či hodu, die Wurfhöhe. Nz. V-y dle vyvýšenosti nad mořskou hladinu: pahorek, pahrbek, kopec, chlum, brdo, vrch, hora, velehora. Nz. V. patra, die Geschosshöhe, vody, der Wasser- stand; nad obyčejnou v-ku, über dem Nor- male; pravidelná v., die normale H.; Orel letěl ve přehrozné výšce; náramná v.; Něco do výšky hnáti, stavěti, kroutiti; ve výšce udržovati. Dch. V. vrcholu, die Gipfel-, hřebene, hřbetní, Kamm-, prohybu, Pass- höhe; v. rovníková, Aequatorhöhe; v. točny či točnová, die Polhöhe. S. a Z. V. lisovní, die Presshöhe, v. rtuti, die Quecksilber-. Šp. Úhel výšky, der Höhenwinkel. Čsk. V. tonu. Ddk. P. 20. V. nakloněné roviny, klínu, otočky šroubové, pádová. ZČ. I. 92., 95., 97., 118. V. či krok závitku. Vnč. 115. V. zatížení, die Belastungshöhe, v. pádu, die Fallhöhe. Pcl. 45., 97. V. trojúhelníku. Jdč. I. 27. V. bodu nad obzorem (positivní a negativní); v. nadmořská; v. tlakoměrná; v. athmosfery stejnorodé, vlny mořské. Stč. Zmp. 59., 61., 524., 542., 560., 565., 566., 593., 755., 793. (Pdl. ). V. hory je prostá (absolutní) a vztažná n. poměrná (relativní). V. pohoří: průměrná n. prostřední vrcholu (vrcholní); prostřední v. hřebene, prostřední v. prohybu (v. přesmyčná), v. nejvyšší hory. ZČ. V. celé vlny (vodní), hvězdy (nad ob- zorem). Nz. V. vody v parním kotli. Vz KP. II. 363. V. domů řím. a řeckých. Vz Vlšk. 103. Výška obloučku, die Bogenhöhe. Bc. Do výšky něco vyzdvihnouti, často stačí: něco zdvihnouti. Vařením ztrácí krev septická svou výšku jedovatosti šp. m.: vařením jedovatosť krve septické se mírní. Brt. Oba měli stejnou výšku. Sá. Oblouk výšky (výškový, der Höhenkreis). Us. V. roviny nakloněné. Mj. 85. Sebe bral do výšky a jiné měl za onuce. Dch., Brt. Ale nadarmo skákali, bo ani do po- lovice tej výšky doskočiť nemohli. Mt. S. 53. Malé bylinky hezké, koukol jen clo výšky žene. Shakesp Tč. Na výšku někoho bráti = špičkovati. U Kr. Hrad. Kšť. Nebaž po výšce, strany přísloví o tom vz: Nebe, Nebezpečný, Pád, Padnouti, Podkova, Příkře, Pýcha, Střecha, Strom, Vrch, Vysoko. — Vz Výš a S. N. — V., y, m., osob. jm. Jan V. ze Schrynychova. Arch. IV. 378. Vyškádliti, il, en, ení, durchs Necken
erlangen. — co na kom. Ros. Vyškamrání, n., die Erlangung durchs
Murren. Bern. Vyškamraný; -án, a, o, durchs Murren
erlangt, ermurrt, ausgemurrt. Bern. Vyškamrati, durchs Murren erlangen o.
bekommen, er-, ausmurren, ausbrummen; auf- hören zu murren; se, genugsam murren. — co. Ledva svoji žádosť vyškemře. Us. Tč. — komu = vyhubovati, auszanken. MM. Vyškarediti, il, ěn, ění. — koho. Když
k ní přišli, ona je v-la (škaredíc se vypu- dila). Us. Vk. Vyškarpiti, il, en, ení, vyškarpovati =
škarpu mimo cestu udělati, ausböschen. Čsk., Tč.
282*
|
||
|
|||
Předchozí (1130)  Strana:1131  Další (1132) |