sb157-05 0..8296

1131

Hus II. 314., 360. Čím se více pne a výší,
tím spíšeji mizí. Lom. Sv. víra se výšila.
Pass. 801. Čím se kto neřádně viece výší,
tiem sě před Bohem níží. Hus I. 184. —
se kde: na zemi. Ž. wit. 9. 18. (39. ). Ktož
se v světě výší, ten před Bohem jest menší.
Hus II. 319. — odkud. Jenž výšil mne ot
vrat smrtelných. Ż. wit. 9. 15. — se kam.
Muž ješitný v pýchu sě výší. BO. Proč sě
výšíte nad lid? BO.

Vyšití, n., die Ausnähung. Bern.

Vyšitý; -it, a, o, ausgenäht; durch Nähen
verbraucht. V-té niti. Us. — čím. Mom
(mám) fortušek zlatem vyšitý. Brt. P. 153.
Co to máš, děvečko, co to máš za pasem ?
Červené šáteček v-té harasem; A ja sem
tak zdrava jako ty, mam fortušek zlatem
v-ty. Sš. P. 217., 387. — z čeho. Ti kři-
žáci nosili na šatech svých kříže červené
ze sukna v-té. Pal. Děj. IV. 2. 535.

Vyšívací, vyšivací, zum Ausnähen ge-
hörig, dienlich, Stick-. V. jehla, rámec. D.

Vyšívač, vyšivač, e, m., der Ausnäher,
Stepper. Bern., Stat. př. kn. 1874. 55., Aqu.

Vyšíváček, čka, m., vz Vyšívač. — V.,
čku, m., vz Vyšívák.

Vyšívačka, vyšivačka, y, f., die Ausnä-
herin, Stepperin. D. — V. = vyšívání. Jsú
z hadbábu sice, ale bez všetkej ozdobiny
a v-ky. Sl. let. I. 33. — V. = vyšitá věc,
ausgenähte Sache. Bern.

Vyšívák, u, vyšíváček, čku, m., der
Strickrahmen. Šm.

Vyšívalka, y, f., die Stepperin. Dch.

Vyšívání, n. = zhotovování výkresů na
tkanině nitmi pomocí jehly, das Ausnähen,
Sticken, Sticksverk. V. květované. Č. V.,
krumpéřství: bohaté, vypuklé, přistřihované,
francouzské, anglické. Šp. Harasové v. na
rukávcích dívek súchovských na Mor. má
tyto části a jména: červené ščipky, bílé
ščipky, červený stínek, černá řeťázka, žutá
žlutá) řeťázka, červená řeťázka, formička,
řeťázkové kvítky. Brt. V. umělé, Kunst-
stickerei, křížové, zvýšené, Hoch-, bůstkové,
Schmelz-, Dch., zlaté. Kká. Td. 319. V-ním
proložený. Dch. Bílé v. jmen do prádla,
ploché a vypuklé v. plišové. Š. a Ž.

Vyšívanka, y, f., das Zeichentüchel,
Kantentuch. Šm.

Vyšívaný; -án, a, o, ausgenäht, ge-
steppt. V. dílo, ručník, Us., list, květ, ko-
berec, střevíc, věncoví, stonek, kytička,
arabeska, hvězda a p. Ś. a Ž. Podaj mi
šatu tenkú, nech zavážu svú hlavěnku; a
hned milá nemeškala, v-ný šátek vzala. Sš.
P. 182. — jak. Roucho pestře v-né. Us. —
čím: zlatem. Ddk. III. 60. Vz Vyšiti.

Vyšívatel, vyšivatel, e, m., der Ausnäher,
Sticker, Stepper. V. řím. a řec. Vz Vlšk.
277.

Vyšívka, y, f. = vyšívání, die Stickerei.
Šd. V. na kozlík, der Schwellerkranz (beim
Sattler). Šm.

Výšjmenovaný = výše jmenovaný. Vz
Vysoko. Na Zlínsku. Brt.

Výška, y, f., die Höhe. V. v obecném
smyslu, v geometrii, ve fysice, v astronomii.
Vz S N. V. tlaku (tlakoměrná, die Druck-
höhe); v. tlaku hydraulického, hydraulische

D.; v. tlaku hydrostatického, hydrostatische
D., Nz., KP. II. 53., 56.; v. překážky, die
Widerstandshöhe; v. hození či hodu, die
Wurfhöhe. Nz. V-y dle vyvýšenosti nad
mořskou hladinu: pahorek, pahrbek, kopec,
chlum, brdo, vrch, hora, velehora. Nz. V.
patra, die Geschosshöhe, vody, der Wasser-
stand; nad obyčejnou v-ku, über dem Nor-
male; pravidelná v., die normale H.; Orel
letěl ve přehrozné výšce; náramná v.; Něco
do výšky hnáti, stavěti, kroutiti; ve výšce
udržovati. Dch. V. vrcholu, die Gipfel-,
hřebene, hřbetní, Kamm-, prohybu, Pass-
höhe; v. rovníková, Aequatorhöhe; v. točny
či točnová, die Polhöhe. S. a Z. V. lisovní,
die Presshöhe, v. rtuti, die Quecksilber-.
Šp. Úhel výšky, der Höhenwinkel. Čsk.
V. tonu. Ddk. P. 20. V. nakloněné roviny,
klínu, otočky šroubové, pádová. ZČ. I. 92.,
95., 97., 118. V. či krok závitku. Vnč. 115.
V. zatížení, die Belastungshöhe, v. pádu,
die Fallhöhe. Pcl. 45., 97. V. trojúhelníku.
Jdč. I. 27. V. bodu nad obzorem (positivní
a negativní); v. nadmořská; v. tlakoměrná;
v. athmosfery stejnorodé, vlny mořské. Stč.
Zmp. 59., 61., 524., 542., 560., 565., 566.,
593., 755., 793. (Pdl. ). V. hory je prostá
(absolutní) a vztažná n. poměrná (relativní).
V. pohoří: průměrná n. prostřední vrcholu
(vrcholní); prostřední v. hřebene, prostřední
v. prohybu (v. přesmyčná), v. nejvyšší hory.
ZČ. V. celé vlny (vodní), hvězdy (nad ob-
zorem). Nz. V. vody v parním kotli. Vz
KP. II. 363. V. domů řím. a řeckých. Vz
Vlšk. 103. Výška obloučku, die Bogenhöhe.
Bc. Do výšky něco vyzdvihnouti, často
stačí: něco zdvihnouti. Vařením ztrácí
krev septická svou výšku jedovatosti šp.
m.: vařením jedovatosť krve septické se
mírní. Brt. Oba měli stejnou výšku. Sá.
Oblouk výšky (výškový, der Höhenkreis).
Us. V. roviny nakloněné. Mj. 85. Sebe
bral do výšky a jiné měl za onuce. Dch.,
Brt. Ale nadarmo skákali, bo ani do po-
lovice tej výšky doskočiť nemohli. Mt. S.
53. Malé bylinky hezké, koukol jen clo
výšky žene. Shakesp Tč. Na výšku někoho
bráti = špičkovati. U Kr. Hrad. Kšť. Nebaž
po výšce, strany přísloví o tom vz: Nebe,
Nebezpečný, Pád, Padnouti, Podkova, Příkře,
Pýcha, Střecha, Strom, Vrch, Vysoko. — Vz
Výš a S. N. — V., y, m., osob. jm. Jan V.
ze Schrynychova. Arch. IV. 378.

Vyškádliti, il, en, ení, durchs Necken
erlangen. — co na kom. Ros.

Vyškamrání, n., die Erlangung durchs
Murren. Bern.

Vyškamraný; -án, a, o, durchs Murren
erlangt, ermurrt, ausgemurrt. Bern.

Vyškamrati, durchs Murren erlangen o.
bekommen, er-, ausmurren, ausbrummen; auf-
hören zu murren; se, genugsam murren. —
co. Ledva svoji žádosť vyškemře. Us. Tč. —
komu = vyhubovati, auszanken. MM.

Vyškarediti, il, ěn, ění. — koho. Když
k ní přišli, ona je v-la (škaredíc se vypu-
dila). Us. Vk.

Vyškarpiti, il, en, ení, vyškarpovati =
škarpu mimo cestu udělati, ausböschen. Čsk.,

Tč.

282*