Předchozí (1131)  Strana:1132  Další (1133) |
|
|||
1132
|
|||
|
|||
Vyškemrati, mrám a mři; vyškemřiti =
vyžebrati, vyprositi, erbetteln, erflehen. Jg., D. — co na kom čím: prosbami. Vyškeřák, a, m. = sedmihlásek pták,
posměváček, der Spottvogel. Na Mor. Vck. Vyškéřati, vz Vyškeřiti. Mor. Vck.
Vyškeření, n., vz Vyškeřiti.
Vyškeřený; -en, a, o, vz Vyškeřiti. V.
zuby. Hol. 34. Vyškeřiti, il, en ení (na Slov. vyceřiti),
vyštěřiti, vyškeřovati (na Mor. vyškéřati; na Slov. vyškeruvať), die Zähne fletschen; ausrecken, herausstrecken, öffnen, aufthun. — co: jazyk, zuby. Plk. Smeje sa striga a zuby vyškeruje. Dbš. Sl. pov. I. 24. — co na koho: zuby, die Zähne zeigen. Us. Jg., Tč. — co kde. Vyskierala zuby pred ním. Dbš. Sl. pov. I. 520. — co jak. Zubů nevyškeřuj podlé tvojé chuti. Na Ostrav. Tč. Bláznivosť svú skrze smíchy blázen ukazuje, když bez míry jako osel zuby vy- škeruje. Na Slov. Tč. — se. Gamby z úst odrezal, že sa len tak zuby vyškieraly. Dbš. Sl. pov. I. 17. Zem už tak vyschla, že všude sevyškeřuje, kde byla mokřina (má trhliny). Us. Tč. — se komu (z čeho) = posmívati se, vysmívati se, auslachen. Mor. Vck. Cf. Vyškeřák. Přišla ku pastorkyni a tam, kde tato mozolila sa, vyškierala sa jej taká strojná a sytá: či vidíš, aké já mám pekné šaty a ty nič, iba handry! Dbš. Sl. pov. VI. 5. — se komu jak. Jaj aka že ste pekná! vykrikuje, a prjezočive sa jej do očí vy- škeruje. Er. Sl. čít. 56. Vyškeřování, n., das wiederholte Zähne-
fletschen. Vz Vyškeřiti. Vyškeřovati, vz Vyškeřiti.
Vyšklbnouti, vz Vyšklubati. Na Slov.
Výškleb, u, m. = výšklebek. Jen kdy-
bych slyšel nějaké v-by! V Kunvald. Msk. Vyšklebáček, čka, m. = kdo se jiným
rád vysmívá, der Verlacher, Spötter. Kb. Výšklebek, bku, m., pl. v-ky, der Spott,
Hohn. Us. Sd. V-ky z někoho si dělati, Jemand verhöhnen; V. na někoho dělati. Na Ostrav. Tč. Vyšklebení, n. = vyškeření. Vz Vyškle-
biti. Vyšklebený; -en, a, o = vyškeřený. Vz
Vyšklebiti. Vyšklebiti, il, en, ení; vyšklíbati, vy-
šklebovati, ausfletschen, ausblecken; durchs Weinen erhalten; se, sich ausweinen. — co na koho: zuby, D., Šd., pysky, den Mund aufreissen. Us. Tč. — se na koho. Us. Tč. — se komu (z čeho) = Fratzen, Ge- sichter schneiden, Jemand aufheissen, Us. Šd., auslachen, verhöhnen. Sd. — se. Vy- šklebuje se jako svatohorská opice. Sk. — se komu jak. Vyškleboval se mu do očí, verhöhnen. Mor. Tč. Vyšklebování, n., das wiederholte Ge-
sichterschneiden, Verhöhnen. Vyšklebovati, vz Vyšklebiti.
Vyšklhati, vyšklhnouti, hnul a hl, ut,
utí, ausgleiten; glatt machen. — co nač: led na klzačku vyšklhati, glatt machen. Na Ostrav. Tč. — kde: na ledě vyšklhnouti, ausgleiten. — odkud. Ryba mu z ruky vy- šklhla (vyšplhla). Na Ostrav. Tč. |
Výškliba, y, m. = posměváček, der Hohn-
lacher, Spötter. Ten v. se každému vysměje. U Hr. Král. Kšť. Vyšklíbati, vz Vyšklebiti.
Vyšklubati, klubám a klubi; vyškubati,
škubám a škubi; vyšklubnouti, vyškubnouti, bnul a bl, ut, utí; vyšklubávati, vyškubá- vati = škubaje trhati, ausrupfen, ausraufen, ausreuten. — co komu: křídla, Us., cho- máč vlasů, Sych., si vlasy, huse peří. Us. Vyškľbla mu jedno piero. Dbš. Sl. pov. I. 131. V-bl jsem vlasy své. BO. — co čím: vlasy kléšťkami. V. — odkud. Vlasy ně- komu z hlavy v. Tč. — kdy. Peří na po- babě, na škubačce všetko v-ly. Na Ostrav. Tč. — koho kam. Rumpál ho vyskub' do výše. Osv. I. 87. — se komu jak. Hně- vivě se mu v-bla. Sá. Vyškňuřovati se na koho, Fratzen,
Gesichter machen. Mor. Šd. Vz Vyšklebiti. Vyškobliti, il, en, ení, vyškoblovati =
vyškohliti, škoblou vyškrábati. Vz Vyško- hliti. Na Mor. a na Slov. Šd., Bern. Jsem celý, jako by mě vyškobloval (= prázdný). Mor. Šd. Vyškoblovaný; -án, a, o, vz Vyškobliti.
Mám žaludek celý jako v-ný. Mor. Šd. Vyškobrtati se = s těží vylézti, vyškrá-
bati se, sich schwer empor-, herausarbeiten, heraushelfen, befreien. Us. Šd. Nemohl se v. Mor. Šd. — kam. Sotva se na schody vyškobrtal. Us. u Kr. Hradce a j. Kšť Vyškobrtiti, il, ěn, ění, vyškobrtnouti =
vyvrátiti, umwälzen; se = vyšinouti se. Na Mor. D., Brt., Šd., Mtl., Kld. I. 87. — co kde: kozla na trávě, einen Purzelbaum machen. Na Ostrav. — se kam: na zem, umfallen, straucheln. Mor. Tč. — se komu. A když se mně to vyškobrtlo jaksi, ani nevím, jak. V již. Mor. Šd. Výškodnosť, i, f. = náhrada za škodu
učiněnou, Ersatz für angefügten Schaden. Dal mu 2 zlaté v-sti. Us. Č. Vyškodovati, vyškodnouti = náhradu za
škodu dáti, Ersatz leisten, entschädigen. — koho čím. Za cestu, která pole jeho za- sáhla, vyškodovali ho loukou. Us. Č. Vyškohlení, n., die Auskratzung, Aus-
reibung; die Aufkratzung, Aufreibung, Oeff- nung durchs Kratzen. Na Slov. Bern. Vyškohlený; -en, a, o, ausgekratzt, aus-
gerieben; aufgekratzt, aufgerieben, durchs Kratzen (Reiben) geöffnet; genugsam ge- kratzt. Bern. Vyškohliti, il, en, ení, auskratzen, aus-
reiben; aufkratzen, aufreiben, durchs Krat- zen (Reiben) öffnen; genugsam kratzen. Bern. — koho čím. Vz Vyškrabati. Vyškohŕňaný; -án, a, o = vyhlodaný,
ausgenagt. — kým. Chléb myšemi v. Mor. Šd. Vyškohŕňati = vyhlodati, ausnagen. —
se, schwer kommen. Vz Škobŕňati. Než on se až sem vyškohŕňá. Mor. Šd. Vyškolení, n., die Ausschulung. Dch.
Vz Vyškoliti. Vyškolený; -len, a, o, ausgeschult. V-né
děti. Us. Vz Vyškoliti. — V. = vycvičený, geübt, geschult. Hlas jeho není dosud v-ný. Us. |
||
|
|||
Předchozí (1131)  Strana:1132  Další (1133) |