sb157-05 0..8296

1135

Vyšlehati, vyšlahati, vyšlohati, vyšleh-
nouti, hnul a hl, ut, utí; vyšlehávati, vyšle-
hovati (zastr. vyšležiti) = vymrskati, aus-
hauen, heraushauen; zbíti, mit der Ruthe
ausstreichen, herauspeitschen; vyskakovati
jako plamen, hervorbrechen. Jg. — abs.
Plamen, záře, oheň vyšlehuje. Dch. — jak.
Oheň vyšlehuje přes okna. Us. Tč. Plameny
vysoko vyšlehly. Us. Dch. — co: bílek,
abschlagen. Šp. — kam. Vatra vyšľahla do
hora. Dbš. Sl. pov. II. 46. Slova vyšlehnuvší
před tvář boží v choré mysli horečné. Čch.
Mch. 79. — kdy. Dvakrát za den chleba
dám a po třetí vyšlahám. Sš. P. 109. Ně-
komu na šmigrustě v. Mor. Tč. — komu.
Já mu vyšlohám, co se do něho vejde. Us.
— co komu čím: oko bičem. Zlob. —
(koho) odkud. Někoho z domu, Ros.,
z města v. Us. Plamen z peci vyšlehuje. Jg.

— se. Moc ten stroj běhá a brzy se vyšlehá
(abnützen). Us. Vz Vyšlochtaný.

Vyšlehnutí, n. = výšleh. Nové v. pla-
mene, Wiederausbruch der Flamme. Dch.

Vyšlehnutý; -ut, a, o, ausgepeitscht.
V. oko. Us.

Vyšlechtalý = prázdný, vyšeptalý, vyše-
talý. Staví tu naproti spravedlnosti prázné
nyní a v-lé spravedlnosť věčně trvalou a
spasivou. Sš. II. 176.

Vyšlechtění, n., die Veredlung, das Auf-
putzen.

Vyšlechtěný; -en, a, o, veredelt. V. mysl.
Us.

Vyšlechtilý = ušlechtilý, edel. 1544

Vyšlechtiti, il, ěn, ění; vyšlechťovati =
ozdobiti, okrášliti, aufputzen, ausschmücken,
veredeln. V. — koho, co čím: strom rou-
bením. Kristus sám si voli choť svou vysta-
viti a v. Sš. II. 134. — kdy. Jak vyšlech-
těna bývá na den svatby choť. Sš. II. 134.

Vyšlemovati = šlemu zbaviti, entschlei-
raen. — co. Ros., Msk.

Vyšleptati, ausstammeln. —co. Vz Ušlep-
tati se.

Vyšlohati, vz Vyšlehati.

Vyšlochtaný; -án, a, o = vymletý, ab-
gerieben, abgenützt. Kolečka jsou už v-ná.
U Rychn. Msk. Vz Vyšlehati.

Vyšlu, vz Vyslati.

Vyšlundrati, ausplätschern. — co odkud
kdy: vodu z vany při koupání. Na Ostrav.
Tč. — se kudy: po dědině, sich satt
schlendern. Ib. Tč.

Vyšlý = který vyšel, herausgekommen,
herausgegangen, herausgegeben, entsprun-
gen, fortgezogen, ergangen, abgegangen, ver-
flossen a p. Vz Vyjíti. V. počet. Us. Vyšlé
právo. NB. Tč. 261. V. nařízení, ergangene
Verordnung. J. tr. Osoby vyšlé a vypově-
děné. Mus. 1880. 495. Jestliže by po vyšlém
příměří válka se zase počala. Arch. IV. 458.

— jak kam. Počátků staročeských vyšlých
úvodem do téhož výboru. Ht. Brs. 210. —
jak. A po těch šesti nedělích vyšlých tiemto
příměřím sobě viec povinni nebudeme. Arch.
IV. 457. — odkud. Ze světa vyšlý, abge-
gangen. Křesťanství z pohanů vyšlé. Sš. Sk.
149. Vyhnaní z měst aneb vyšlí samoděk
nevracujte se zase. Pal. Děj. III. 3. 175. Dluh
vyšlý ze zápisu krále Sigmunda. Arch. II.

469. Slovo ze zvyku vyšlé (aus dem Ge-
brauche gekommen). Proch. — nač. Obe-
slání na nás vyšlé (an uns ergangen). Zlob.

— V. = vzešlý, aufgegangen. Slunce vyšlé
zapuzuje mhy. Jg.

Vyšmachtaný = vyhlodaný, vyšlehaný,
vyšlochtaný. V. díra (od kola). U Kostel. n.
O. Ktk.

Vyšmachťaný = vyšmaťhaný. Us. Prk.

Vyšmachťati = vyšmaťhati.

Vyšmaniti, il, ěn, ění = vybrati, vyšu-
maniti, wegnehmen, eripere. Ros.

Vyšmárati, vyšmarovati, ausschmieren,
einschmieren, durchs Schmieren verbrauchen.

— co čím: bič lojem, vlasy špekem. Mor.
Tč. — co nač: luj na boty. Ib. Tč. —
komu (i. e. kůži) = notně vybiti, vylupati,
durchwichsen, durch-, abprügeln. Na Mor.
Vck., Tč.

Vyšmatati = vyšmaťhati. Cf. Rozkoslati.

Vyšmaťhaný, ausgetreten. V. boty, stře-
více. Us.

Vyšmaťhati, vyšmatlati, krumm austre-
ten. — co: střevíce, boty. Us.

Vyšmatlaný; -án, a, o = vyšmaťhaný.
Us. Brt. V. boty, střevíce. Šd. V. opatek.
Šd.

Vyšmatlati, vz Vyšmaťhati. — se = šma-
tlavě vyjíti. Us. Šd.

Vyšmátrati = šmatráním domakati se,
bedlivým hledáním něčeho se dopíditi, přijíti
něčemu na stopu, dodělati se něčeho. Mor.
Šd., Zb.

Vyšmejditi, erschwindeln. — co. Dch.

Vyšmelcovati = šmelcováním dostati,
z něm. ausschinelzen. — co. Us.

Vyšmigati, vyšmihati = prutem vybiti,
durchpeitschen. Na Zlínsku a Slov. Brt.,
Bern. — komu čím kde, kdy: bičiskem,
prutem po rukách a nohách, na šmigrustě.
Na Ostrav. Tč.

Vyšmrncnouti, cnul a cl, ut, utí = vy-
vésti, aus-, durchführen. — co. Tys to vy-
šmrncl! U Něm. Brodu. Hvlk.

Vyšmrnknouti = vyšmrncnouti. Jak by
se to ještě jinak dalo v. V Kunvald. Msk.

Vyšmýkati, vz Vyšmyknouti.

Vyšmyknouti, vyšmýkati, vz Vysmý-
kati. — co. Tys to vysmykl (špatně pro-
vedl)! U Kr. Hradce. Ksť. — se komu.
Vezme ťa pod pazuchu, ale ty sa jej vysmy-
kni a poberaj sa von; Tu sluhovia za ňou,
že ju uchytia. Ona sa jim vyšmykla. Dbš.
Sl. pov. I. 149., 341. (Šd. ). Vyšmykla se mu
noha a on hýbaj! dolů víchem. Er. Sl. čít.
54. — se komu odkud: z ruk. Dbš. Sl.
pov. III. 56. — kudy. Videl zlatého ptá-
čika ces izbu preletieť a klúčovou dierkou
von sa vyšmyknúť. Dbš. Sl. pov. I. 420. —
koho (vyhoditi). Nezlob mě, nebo tě vy-
šmejknu. Us. Smr.

Vyšnápati = vyházeti, herauswerfen. —
co: cihly. Us. u Nách. Hrš.

Vyšnary, dle Dolany, Wischnar, ves u Li-
tomyšle.

Vyšněrovati = šněrováním zpotřebovati,
mit Schnüren verbrauchen. — co. Ros. Cf.
Vyšnořiti.

Vyšní, -šný = co výš jest, horní, hořejší,
der obere, Ober-. Us. na mor. Valaš. Brt.