Předchozí (1137)  Strana:1138  Další (1139) |
|
|||
1138
|
|||
|
|||
Vyštabarcovati = vystopovati, vyhnati.
Na Slov. Ssk. Vyštafovati, ausstaffiren, aufputzen. Berl.
král. 142. Vyštachetovati, mit Stacheten umgeben.
— co: plot, zahradu. Us. Tč. Vyšťákati = vycákati, ausspritzen. Na
Strážn. na Mor. Šd. Vyšťárati, vyšťárati, vyšťourati, vyšťou-
rati = vyhledati, vyslíditi, ausstöbern, aus- stänkern, aufgabeln, ergrübein. — co: všecky kouty. V. Vyšťáral to (vypátral). — co komu: kapsy. Us. — co kde: ve stodole, pod poduškou. Us. Vyšťastiti se, il, en, ení = vydařiti se,
gerathen. Na Slov. Bern. Vyšťáviti, il, en, ení, vyšťavovati, ent-
saften. Šm. Vyšťávlý = bez šťávy, saftlos. Us. Je
vyšťavlý jako tříska. U Rychn. Msk. Výště, ě, n. = výští. Výště Jordanovo
do moře přeslaného. BO. Vz Výští. Vyštěbetání, n., vz Vyštěbetati.
Vyšrěbetaný; -án, a, o, vz Vyštěbetati.
Vyštěbetati, betám a beci. — co = vy-
bleptnouti, ausschwatzen, ausplauschen, her- ausschnattern. — koho = štěbetáním vy- puditi, herausschwatzen. Us. — co na kom (vylouditi štěbetáním, herausschwatzen, her- auslocken). Us. — že. Laštovky vyštěbe- raly, že bude déšť. Us. Tč. Vyštěbrati, zastr. = vyštěrbati, aushöh-
len. Čern. Vyštěgliti, il, en, ení, abkützeln. Na
Slov. Bern. Vyštěchtati co. Husa košťál vyštěchtala
= vykousala, ausbeissen. Us. Cf. Oštěchtati. Vyštejrati = vyšťárati. — co. A když
se v lese něco ztratilo, chodil s nimi po košařích a sám všechno vyštejral. Na Slov. Šd. Vyštěkání, n., das Ausbellen, Ausbelfern.
Vyštěkaný; -án, a, o, ausgebellt, aus-
gebelfert. — V., grossmäulig, frech. Na Ostrav. Tč. Vyštěkati, vyštěkovati, ausbellen; durchs
Schreien u. Zanken erlangen. — koho od- kud. Pes z domu, ze dvora ho vyštěkal. Us. — koho na koho. Budeš ty dotud štěkati, až na se vlka z lesa vyštěkáš (vy- voláš). D., Jg. Vyštěkovati na koho = po- křikovati. Na Ostrav. Tč. Slýchal jsem, jak sem živ, že zlý pes mohl by na se vlka z lesa vyštěkati. BN. — se, sich satt bellen. Us. Vyštěknutí, n., der Belfer.
Vyštěknutý; -ut, a, o, ausgebellt. V.
hlas. Us. Vyštekování, n., die Auspfählung. Bern.
Vyštekovaný; -án, a, o, ausgepfählt.
Vyštekovati, auspfählen; aufhören zu
pfählen; mit dem Rebenpfahl abprügeln. Výštělek, lku, m. = zrní z klasů vy-
mnuté n. vyklepané. Ty kytky daly dvě měřice v-ku. Us. Č. — V. = vyloupané oříšky (výlupky). Us. Tč. Vyštěliti, il, en, ení, vyštělovati = vy-
louhovati, auslaugen. — co; popel. Koubl. Hosp. 63. |
Vyštěňati sa = vystonati se. Na Slov.
Bern. Vyštěpati, aufspalten. Cf. Vyščepati. Na
Slov. Bern. Vz Vyštípati. Vystěpiti, il, en, ení, vyštěpovati, be-
pflanzen. Cf. Vyščepiti, Vyštěpovati. Vyštepování, n., das Aussteppen.
Vyštepovaný; -án, a, o, ausgesteppt.
V. sukně. Us. Vyštepovati = vyšiti, aussteppen, aus-
sticken. — co kde. Jméno v šátce. Mor. Tč. Vyštěpovati, bepflanzen, pfropfen. —
co kde pro koho. V súsedově zahradě v-val tam syneček dvě míšeňské jabloně; v-val edem dvě, pro svou milou, pro sebe. Čes. mor. ps. 142. Vyštěptaný, vz Peřenodělený.
Vyštěptati = vyštípati. Byl.
Výštěrb, u, m. = vyříznutí, die Spalte.
Rst. 519. Vyštěrbati = vyštěrbiti. Na Ostrav. Tč.
Výštěrbek, bku, m. = vada. Kdo k sobě
nepřihlédá a svojich vad a v-bků napra- viti nechce. Sš. Vyštěrbení, n., vz Vyštěrbiti.
Vyštěrbený; -en, a, o = peřenosečný,
federschnittig, pinnatisectus. V. list. Nz. Třikrát v-ný. Vz Rst. 508., S. N. 10. 159. Vyštěrbiti, il, en, ení, vyštěrbovati =
štěrbatým učiniti, ausscharten, schartig ma- chen. — co: kosu, hrnec. Us. Jg., Tč. — V. = přečiniti, zhřešiti, poblouditi, fehlen, irren, sündigen. — abs. A kněžie, kteřížby vyštěrbovali, aby trestal a kteréby viděl bludné, aby obrátil. Let. 126., Pal. Děj. IV. 1. 60. Bezhlavé jest a nedokonalé každé
právo, v kterém se žádná vyštěrbujíciem pomsta neukládá. Vš. Jir. 289. Ti ale do- cela bloudí a vyštěrbují, kdo...; O nich obšírně klade Eusebius v historii, ač sám vyštěrbuje. Sš. II. 201., Sk. 243. (Hý). — kde. A ovšem tedy nevyštěrbí Bůh ani v zámluvách svých lidu israelskému čině- ných; Jakož Petr nevyštěrbal ve víře; Kdo ve víře nějak vyštěrbuje. Sš. I. 119., II. 25., II. 112. (Hý. ). — odkud. A ovšem z ni
(spásy) vypadnouti možno jest, kdybys od víry v-bil. Sš. I. 166. Nechci, aby která (z obou mocí) vyštěrbovala z mezí svých. Pal. IV. 2. 397. — kam. Aby nevyštěrbo- vali ani na pravo ani na levo. Sš. II. 178. — čím, v čem. Pont. o stát. — co proti
čemu: proti kompaktatům. Jel. Proti for- mám a chodu římského práva nevyštěrbu - jíce; Výkladové, kteří očividně proti všeliké mluvě vyštěrbují. Sš. Sk. 265., II. 198. (Hý. ). Výštěrbka, y, f. = chyba, vada, blud, der
Fehler, Mangel, Irrthum. V-ky a záviny při nakládání s Pavlem. Sš. Sk. 263. Vz Vy- štěrbiti. Vyštěrbování, n. = chybování, das Feh-
len, der Irrthum, das Irren. Časté jevilo se v. u víře. Pal. Děj. IV. 1. 404. Nějaké v. ve víře; Odchýlení a v. jejich ještě nebylo vykonáno. Sš. Sk. 277., II. 9. (Hý. ). Vyštercovati, vyštarcovati, vyšturcovati
= štercováním najíti, vyslíditi, ausstöbern.
— co. Us. — se odkud = štercováním vy-
jíti. Ros. |
||
|
|||
Předchozí (1137)  Strana:1138  Další (1139) |