sb157-05 0..8296

1138

Vyštabarcovati = vystopovati, vyhnati.
Na Slov. Ssk.

Vyštafovati, ausstaffiren, aufputzen. Berl.
král. 142.

Vyštachetovati, mit Stacheten umgeben.
— co: plot, zahradu. Us. Tč.

Vyšťákati = vycákati, ausspritzen. Na
Strážn. na Mor. Šd.

Vyšťárati, vyšťárati, vyšťourati, vyšťou-
rati = vyhledati, vyslíditi, ausstöbern, aus-
stänkern, aufgabeln, ergrübein. — co: všecky
kouty. V. Vyšťáral to (vypátral). — co komu:
kapsy. Us. — co kde: ve stodole, pod
poduškou. Us.

Vyšťastiti se, il, en, ení = vydařiti se,
gerathen. Na Slov. Bern.

Vyšťáviti, il, en, ení, vyšťavovati, ent-
saften. Šm.

Vyšťávlý = bez šťávy, saftlos. Us. Je
vyšťavlý jako tříska. U Rychn. Msk.

Výště, ě, n. = výští. Výště Jordanovo
do moře přeslaného. BO. Vz Výští.

Vyštěbetání, n., vz Vyštěbetati.

Vyšrěbetaný; -án, a, o, vz Vyštěbetati.

Vyštěbetati, betám a beci. — co = vy-
bleptnouti, ausschwatzen, ausplauschen, her-
ausschnattern. — koho = štěbetáním vy-
puditi, herausschwatzen. Us. — co na kom
(vylouditi štěbetáním, herausschwatzen, her-
auslocken). Us. — že. Laštovky vyštěbe-
raly, že bude déšť. Us. Tč.

Vyštěbrati, zastr. = vyštěrbati, aushöh-
len. Čern.

Vyštěgliti, il, en, ení, abkützeln. Na
Slov. Bern.

Vyštěchtati co. Husa košťál vyštěchtala
= vykousala, ausbeissen. Us. Cf. Oštěchtati.

Vyštejrati = vyšťárati. — co. A když
se v lese něco ztratilo, chodil s nimi po
košařích a sám všechno vyštejral. Na Slov.
Šd.

Vyštěkání, n., das Ausbellen, Ausbelfern.

Vyštěkaný; -án, a, o, ausgebellt, aus-
gebelfert. — V., grossmäulig, frech. Na
Ostrav. Tč.

Vyštěkati, vyštěkovati, ausbellen; durchs
Schreien u. Zanken erlangen. — koho od-
kud. Pes z domu, ze dvora ho vyštěkal.
Us. — koho na koho. Budeš ty dotud
štěkati, až na se vlka z lesa vyštěkáš (vy-
voláš). D., Jg. Vyštěkovati na koho = po-
křikovati. Na Ostrav. Tč. Slýchal jsem, jak
sem živ, že zlý pes mohl by na se vlka
z lesa vyštěkati. BN. — se, sich satt bellen.
Us.

Vyštěknutí, n., der Belfer.

Vyštěknutý; -ut, a, o, ausgebellt. V.
hlas. Us.

Vyštekování, n., die Auspfählung. Bern.

Vyštekovaný; -án, a, o, ausgepfählt.

Vyštekovati, auspfählen; aufhören zu
pfählen; mit dem Rebenpfahl abprügeln.

Výštělek, lku, m. = zrní z klasů vy-
mnuté n. vyklepané. Ty kytky daly dvě
měřice v-ku. Us. Č. — V. = vyloupané
oříšky (výlupky). Us. Tč.

Vyštěliti, il, en, ení, vyštělovati = vy-
louhovati, auslaugen. — co; popel. Koubl.
Hosp. 63.

Vyštěňati sa = vystonati se. Na Slov.
Bern.

Vyštěpati, aufspalten. Cf. Vyščepati. Na
Slov. Bern. Vz Vyštípati.

Vystěpiti, il, en, ení, vyštěpovati, be-
pflanzen. Cf. Vyščepiti, Vyštěpovati.

Vyštepování, n., das Aussteppen.

Vyštepovaný; -án, a, o, ausgesteppt.
V. sukně. Us.

Vyštepovati = vyšiti, aussteppen, aus-
sticken. — co kde. Jméno v šátce. Mor.
Tč.

Vyštěpovati, bepflanzen, pfropfen. —
co kde pro koho. V súsedově zahradě
v-val tam syneček dvě míšeňské jabloně;
v-val edem dvě, pro svou milou, pro sebe.
Čes. mor. ps. 142.

Vyštěptaný, vz Peřenodělený.

Vyštěptati = vyštípati. Byl.

Výštěrb, u, m. = vyříznutí, die Spalte.
Rst. 519.

Vyštěrbati = vyštěrbiti. Na Ostrav. Tč.

Výštěrbek, bku, m. = vada. Kdo k sobě
nepřihlédá a svojich vad a v-bků napra-
viti nechce. Sš.

Vyštěrbení, n., vz Vyštěrbiti.

Vyštěrbený; -en, a, o = peřenosečný,
federschnittig, pinnatisectus. V. list. Nz.
Třikrát v-ný. Vz Rst. 508., S. N. 10. 159.

Vyštěrbiti, il, en, ení, vyštěrbovati =
štěrbatým učiniti, ausscharten, schartig ma-
chen. — co: kosu, hrnec. Us. Jg., Tč. —
V. = přečiniti, zhřešiti, poblouditi, fehlen,
irren, sündigen. — abs. A kněžie, kteřížby
vyštěrbovali, aby trestal a kteréby viděl
bludné, aby obrátil. Let. 126., Pal. Děj. IV.

1. 60. Bezhlavé jest a nedokonalé každé
právo, v kterém se žádná vyštěrbujíciem
pomsta neukládá. Vš. Jir. 289. Ti ale do-
cela bloudí a vyštěrbují, kdo...; O nich
obšírně klade Eusebius v historii, ač sám
vyštěrbuje. Sš. II. 201., Sk. 243. (Hý). —
kde. A ovšem tedy nevyštěrbí Bůh ani
v zámluvách svých lidu israelskému čině-
ných; Jakož Petr nevyštěrbal ve víře; Kdo
ve víře nějak vyštěrbuje. Sš. I. 119., II. 25.,

II. 112. (Hý. ). — odkud. A ovšem z ni
(spásy) vypadnouti možno jest, kdybys od
víry v-bil. Sš. I. 166. Nechci, aby která
(z obou mocí) vyštěrbovala z mezí svých.
Pal. IV. 2. 397. — kam. Aby nevyštěrbo-
vali ani na pravo ani na levo. Sš. II. 178.

— čím, v čem. Pont. o stát. — co proti
čemu: proti kompaktatům. Jel. Proti for-
mám a chodu římského práva nevyštěrbu -
jíce; Výkladové, kteří očividně proti všeliké
mluvě vyštěrbují. Sš. Sk. 265., II. 198. (Hý. ).

Výštěrbka, y, f. = chyba, vada, blud, der
Fehler, Mangel, Irrthum. V-ky a záviny při
nakládání s Pavlem. Sš. Sk. 263. Vz Vy-
štěrbiti.

Vyštěrbování, n. = chybování, das Feh-
len, der Irrthum, das Irren. Časté jevilo se
v. u víře. Pal. Děj. IV. 1. 404. Nějaké v.
ve víře; Odchýlení a v. jejich ještě nebylo
vykonáno. Sš. Sk. 277., II. 9. (Hý. ).

Vyštercovati, vyštarcovati, vyšturcovati

= štercováním najíti, vyslíditi, ausstöbern.

— co. Us. — se odkud = štercováním vy-
jíti. Ros.