sb157-05 0..8296

1141

Vyšušňati = špatně vyprati, schlecht
auswaschen. — co. Jen to tak vyšušňala.
U Kr. Hrad. Kšť. Cf. Vyšuliti. Na Plašte.
Pck.

Vyšušnavěti, ěl, ění = přestati huhňati,
aufhören zu näseln. Na Slov. Bern.

Vyšušňaviti, il, en, ení, durch die Nase
aussprechen, aussagen. Cf. Vyhuhňati. Na
Slov. Bern.

Vyšuvěřiti, il, en, ení, vyšuvěřovati,
schief machen, werfen. — kde. Desky na
slunci vyšuvěřó (= vyšuvěří). Na Ostrav.
Tč. — se. Ib. Tč.

Vyšvábiti, il, en, ení = vystrojiti, okrá-
šliti, aufputzen, ausschmücken. — co. Ros.
— koho čím. Cyr.

Vyšváciti, il, en, ení = vysvatiti, vysvětiti,
ausweihen. — V. někomu = vybiti, durch-
prügeln. Vyšvácám ti, co se do tebe vejde.
Us. na Mor. Vck., Šd.

Vyšvacnúti = vyšlehati. Na Slov. Bern.

Vyšvandrykati se s kým jak: po ně-
mecku s p. lektorem (rektorem), sich satt
plauschen. Na Mor. a Slov. Tč.

Vyšvárati = prutem vyšlehati, durch-
schwippen. Na Slov. Phld. II. 2. 52.

Vyšvárněti, ěl, ění, schön werden. To
dívča tak v-lo a prve bylo tak špatné (ne-
švarné, nehezké). Na Ostrav. Tč.

Vyšvehlati = vyviklati. Mor. Šd.

Vyšvehotati = vybleptati, ausplappern,
ausplauschen. — co. — co na kom (vy-
mluviti), abschwatzen. Us.

Vyšvechtalosť, i, f., die Gehaltlosigkeit,
Leere. Šm.

Vyšvechtalý = vyšeptalý, vyšetalý. V.
propověď, gehaltlos, leer, inhaltsleer. Dch.
V. hodiny (vychozené). Mor. Knrz.

Vyšvechtati, ausreiben. Hodiny se v-ly.
Šp. Vz Vyžvechtati.

Výšvih, u, m., v tělocviku, der Schwung,
Aufschwung. Výšvih únožrno, zánožmo,
der Wendeschwung, odbočmo, der Flanken-
schwung, přednožmo, der Kehrschwung,
přemetmo, roznožmo, z bradel. Tš. Vz KP.
1. 574., Čsk.

Vyšvihání, n. = vyšlehání, die Abpeit-
schung. Us.

Vyšvihaný; -án, a, o = vyšlehaný, ab-
gepeitscht. Us.

Vyšvihati, vz Vyšvihnouti.

Vyšvihávati, vz Vyšvihnouti.

Vyšvihlinkati, vz Vyšvihliti.

Vyšvihliti, il, en, ení = vyšviřinkati,
auszwitschern, ausschreien. Ros.

Vyšvihlý = člověk tence vyrostlý, schlank
emporgewachsen. D. V. člověk, strom. Us.
Šd.

Vyšvihnouti, hnul a hl, ut, utí; vyšvi-
hati, vyšvihávati, vyšvihovati. — koho,
komu (= zadek, vymrskati, abpeitschen,
mit der Ruthe streichen). V. — komu co
čím: oko bičem (šlehnutím vyraziti, mit
der Peitsche o. Ruthe ausschlagen). — se.
Ten se vyšvihl (vystrojil, sich aufputzen,
sich aufstutzen, ausstaffiren)! Us. Hodiny
se vyšvihly (ausschwingen). Šp. Us. — se
kam: na koně (vyskočiti, sich aufschwin-
gen). Nej., Ml., Šd. V. se na trůn. Bdl. Pri-
pravil sa, vyšvihnul sa na kôň a prihrmel

mezi panstvo. Mt. S. I. 54. Ľubosť devina
je cit bez hlasu, vyšvihnúť nesmie sa nad
zvyk času. Sldk. 300. V-hli sa na tátoša a
leteli, leteli, až došli na jednu peknú lúčku.
Dbš. Sl. pov. I. 288. To bol ostatní jejich
cit svätejší, čo nad nízkosť zemskú vyšvihol
sa. Lipa 315. Vyšvihla se rybka nad tichú
vodičkú, smutno šuhajovi nad jeho Aničkú.
Sl. ps. — se kam jak. Lehkým skokem
Faeton vyšvihne se na vůz. Cimrh. Já se
u rychlém cvalu na vůz se střelivem vy-
švihnul. Tč. exc. — koho odkud. Vyšvi-
hují se kopí z opuk šedých. Č. Vyšvihati
kluka z postele. Us. Létavé ryby se z vody
vyšvihují. Us. Šd. Vyšvihna se z prachu
nízké školy začni zpívat podlé vyšší školy.
Koubek.

Vyšvihnutí, n., vz Vyšvihnouti.

Vyšvíkati, vyšvíknouti = vyšlehati. —
co komu čím: bičem oko. — se = vy-
strojiti se, sich aufputzen. Ta se dnes ňák
vyšvíkla. Na Plašte. Prk.

Vyšviřinkati, vyšvihlinkati = vykřičeti,
vyvolati, auszwitschern. Ros.

Vyšvitořiti, il, en, ení. — se, sich aus-
zwitschern. Laštovky se vyšvitořily. Us. —
V. se = sich ausplauschen. Us. Tč.

Vyšvjargati = vyšvárati, prutem vyšle-
hati. Na Slov. Phld. II. 2. 52.

Vyšvrčati = vycvrčeti, aufhören zu zir-
pen (wie die Grille). Na Slov. Bern.

Vyšvrkati, vyšvrknouti, knul a kl, utí,
emporfliegen (rauschend). Chrúst, pták vy-
švrkl. — odkud. Kameň z ruky vyšvrkl.
Na Ostrav. Tč. — V. = vyšvrčati. Bern.

Vyšvrlati, ausquirlen. — co. Mléko mu-
síš dobře švrlať, abysi pěnu vyšvrlala. Na
Ostrav. Tč.

Vyta, y, m. V. Václav, vz Žer. Záp. I.
95., 140., 176. V. Zden. Ib. I. 170.

Vytáčati = vytáčeti. Na Slov.

Vytáčeč, e, m. = vývrtka. Rk.

Vytáčená. V-nou křesati (závitkovitě.
Opp.: rovně, rovnou. Jeden kámen křeše
se rovně, druhý vytáčenou). Vys.

Vytáčení, n., das Herausdrehen, Aus-
schleudern. Vz Vytočiti. V. závitů šroubu.
ZČ. 24. — V. mlýnkování = odlučování
šťávy cukrové od pevných součástek řepy
(po případě syropu od cukru) silou odstře-
divou, das Centrifugenverfahren, das Schleu-
derverfahren. Pta., Šp. — V. medu v medo-
metech = umělý výtok medu z buněk díla
včelího na strojích odstředivých. Ktk.

Vytáčeti, vz Vytočiti.

Vytáčivý, sophistisch. Šm.

Vytáčka, y, f. = vytáčení, die Ausdre-
hung. — V. = výmluva, vytáčení-se z čeho,
der Winkelzug, Ausweg, die Ausflucht. Jg.
Chytal se vytáček; S vytáčkami se vytasiti.
Dch. Na deset vytáček pomýšlel a ona na
jedenáctou odpověděla (když druh druha
chce ošiditi, ale ten se nedá). U Žamb. Dbv.
Baba po mnohých vytáčkách řekla, proč
přišla. Němc. Rozmrzelý nekonečnými v-mi.
Pal. Děj. V. 2. 115. — V. = špatnější čásť
obilí, která po vyčištění zůstane, das hin-
tere Getreide; též víno, které pod čepem
v nádobě se nadržuje, stáčka, der Zapfen-
wein. Us. — Jg.