sb157-05 0..8296

1145

a neučení s takovou výčitkou se na ně v.
opovážili; Spisovatelé římští nejednou s ní
(nenávistí) se vytasují; Aby se s pomluvami
a úhonami proti Barnabáši a Pavlu v-li. Sš.
Sk. 48., 126., 171. (Hý. ). Na východě slunce
se vytasilo (vyšlo). Mtc. 1. 63. 14. — se na
koho jak: s drsnými slovy. Us. Tč.

Vytaškařiti, il, en, ení, ausfilutiren. —
co na kom jak: peníze klamnými sliby.

Vytatarovati tatarem vyšlehati. —
komu jak: po plecech. Na Mor. Šd., Tč.

Vyťati, vz Vytnouti.

Vytáti, taji (vz Táti), aufthauen. Když je
tuhá zima a vytajú napřed chodníky, to bý-
vají velké hlávky zelí. Slez. Šd.

Vytatí, n. = vytětí. Bern. V. oka. NB.
Tč. 251.

Vyťatý; -at, a, o, aus-, aufgehaut. V-tá
facka. Us.

Výtaz, u, výtazek, zku, m. = tázání,
die Anfrage, Interpellation. Výtaz ve při.
Bel.

Vytázání, n., die Anfrage, Interpellation.

Vytázaný; -án, a, o, ausgeforscht, inter-
pellirt.

Vytázati, tázám, obyč. táži, tázej a taž;
vytazovati, obyč. vytázati se, vytazovati se
= vyptati se, aus-, abfragen. — co: příčiny
smutku, Ctib., tajnú věc. O řád. ml. — se
na kom. Bibl., Aesop. — se koho. Tu při
tom má úředník každý tak se mieti a to
opatřiti přísně se křesťana vytaže, tolikžli
jest těch peněz. Arch. V. 478. — se nač.
Na ty věci se vytazuje. V. — Br. — se
koho (gt. ) o čem, nač. I o jiných artiku-
lích náboženství se dítek vytazovali. Štelc.
V-vati se koho nač. J. tr. — se jak: podlé
pochopitelnosti pacholete. Kom.

Vytazovatel, e, m., der Be-, Ausfrager.
Brikc.

Vytazovatelský = dotazovatelský, Nach-
frage-.

Vytazovati, vz Vytázati.

Výtaž, e, f., der Extrakt. Šm. V. ma-
sová. Osv. I. 525. Vz Výtažek.

Výtažek, žku, m. = výtah, vytaženina,
extrakt. Vz Výtah. Nz. V-žek sladový, der
Malzextrakt. Dch. V. léčivý. Kodym. V-žek
masný, der Fleischextrakt. Šp. V. kampeš-
kový, borkový. Us. Ktzr. — V., der Aus-
zug. Vz Výtah. Povahu v-žku nějakého list
ku Galatům sice na sobě nenese. Sš. II. 4.
V. ze spisu objemnějšího. Kos. v Km. 1884.
— V. = výměnek, das Ausgedinge. D. — V.
= zátoka, die Bucht, der Busen. Pulk. — Vý-
tažky, pl. = len, který při vochlování v ha-
chli zůstane, gehechelter Flachs. Us. Jg. —
V., žka, m. = výrostek, ein junger, aufge-
schossener Mensch. Dch.

Vytažení, n., das Herausziehen, extrakce.
Us. — V., die Auswanderung. V. židů z Ae-
gypta. Posp. — Vz Vytáhnouti.

Vytaženina, y, f. = něco vytaženého, síla
n. prvek z něčeho vytažený, ku př. z byliny,
výtah, extrakt, der Extrakt, Extraktivstoff,
Geist. Vz Výtah. Šp., Nz. lk. V. z krve.
der Blutextrakt. Šp. V. masitá (masná), der
Fleischextrakt. Čsk. V. tříslová, der Gerbe-
extrakt. Šp. V. lihová. SP. II. 109.

Vytažený, heraus-, vorgezogen. V. rolí
(vydřená). V. Lupeny kalichové přes zpodinu
v-né u violek. Rst. 519. Vz Vytáhnouti.

Vytažitelnosť, i, f., die Streckbarkeit.
Jg.

Vytažitelný, streckbar, dehnbar. D.

Výtažka, y, f. = výstřelní kořalka, der
Vorlauf des Branntweines. Jg.

Výtažní, Auszugs-, Zieh-, Streck-. V-ní
rejstřík, Mus., kolo, plod (ryby, vz Výtah),
rybník (výtržný, potěrný). D. Jg. V. listina,
die Ziehungsliste. Dch. Vz Výtažný.

Výtažnice, e, f., die Ausgedingerin. Us.
Jg.

Výtažník, a, m. = výmínkář, der Aus-
gedinger. — V., der Extrakteur. Šp. — V.
= člověk se vypínající, pyšný, der Stolzling.
V Bukovsku. Jdr. — V., u, m. = rybník
výtažní, der Streckteich. D. — V., Hobel
zum Auszugtische. Skv.

Výtažnina, y, f. = vytaženina. Na Slov.
Ssk.

1. Výtažný = tresťný, kompendiarisch.
V. sloh. Jg. — V., Aufzugs-, Extraktions-.
V. válec, der Extraktionscylinder, Šp., stroj,
die Fördermaschine. Dch., Zpr. arch. IX, 12.,
63. — V. obraz (= k vytahování), das Aus-
zugsbild (zum Herausziehen).

2. Výtažný, ého, m. = pohodný, ras, der
Schinder, Abdecker. Mor. Vck., Bkř., Kld.

Výtažok, žku, m. = výtažek. Na Slov.
Ssk.

Vytčení, n., die Aussteckung, Anführung.
Vz Vytknouti. Zvláštního v. zasluhuje, že...
Mus. 1880. 397. Krátké v. povahy časové.
Ib. 1880. 478. (Pdl. ). Pro živější v. té my-
šlénky. Sš. I. 58.

Vytčený; -en, a, o, ausgesteckt; auf-,
angeführt. V. účel. Us. Mimo samohlásky
posud vytčené. Bž. 7. Vz Vytknutý.

Vytéci, v obec. mluvě vytect, vz Téci;
vytekati, vytěkati, vytíkati, vytékati; vyte-
kávati, vytékávati, vytěkávati = ven téci,
ausfliessen, ausströmen, ausrinnen, verflüch-
ten; vyběhnouti, herauslaufen. Jg. — abs.
Voda vytekla. D. Džbán vytěká (teče z něho).
Us. — odkud. Vyteká vodička z potôčka
bystrieho. Sl. ps. 350. Řeka z ráje vytieká.
Alx. H. v. 20. A tak z Kolína vytekúce na
ně i porazie je i vezmú 15 vozuov. Let. 156.
Uřezal se a vyteklo hned krvi jak z vola.
Us. — na koho proč. V boj na někoho
vytéci = vyraziti. Troj. — odkud (kolik,
kde čím, kam). Vyteklo z ní vody s hra-
decký sud pivní. Dač. I. 124. Ta voda na
cestě ze sudu neopatrností vytekla. Har. I.
171. Oni vyteku na ně z města. Let. 129.,
76. — kudy. Cisterna pěti rourkami vyteče.
Kom. L. 45. — komu. Díva sa, dobre mu
oči nevytečú. Mt. S. I. 105.

Vytečení, n., das Ausfliessen, der Aus-
fluss.

Vytečkování, n., das Auspunktiren.

Vytečkovaný; -án, a, o, auspunktirt. V.
čára. Us. Pdl.

Výtečně = zřejmě, určitě, bestimmt. V.
něco stanoviti. Marek. V. národní věda. Osv.
I. 67. — V. = znamenitě, besonders, ausge-
zeichnet. Tarquinia vyhnali a ten den potom
v. slavili. V.