Předchozí (1144)  Strana:1145  Další (1146) |
|
|||
1145
|
|||
|
|||
a neučení s takovou výčitkou se na ně v.
opovážili; Spisovatelé římští nejednou s ní (nenávistí) se vytasují; Aby se s pomluvami a úhonami proti Barnabáši a Pavlu v-li. Sš. Sk. 48., 126., 171. (Hý. ). Na východě slunce se vytasilo (vyšlo). Mtc. 1. 63. 14. — se na koho jak: s drsnými slovy. Us. Tč. Vytaškařiti, il, en, ení, ausfilutiren. —
co na kom jak: peníze klamnými sliby. Vytatarovati tatarem vyšlehati. —
komu jak: po plecech. Na Mor. Šd., Tč. Vyťati, vz Vytnouti.
Vytáti, taji (vz Táti), aufthauen. Když je
tuhá zima a vytajú napřed chodníky, to bý- vají velké hlávky zelí. Slez. Šd. Vytatí, n. = vytětí. Bern. V. oka. NB.
Tč. 251. Vyťatý; -at, a, o, aus-, aufgehaut. V-tá
facka. Us. Výtaz, u, výtazek, zku, m. = tázání,
die Anfrage, Interpellation. Výtaz ve při. Bel. Vytázání, n., die Anfrage, Interpellation.
Vytázaný; -án, a, o, ausgeforscht, inter-
pellirt. Vytázati, tázám, obyč. táži, tázej a taž;
vytazovati, obyč. vytázati se, vytazovati se = vyptati se, aus-, abfragen. — co: příčiny smutku, Ctib., tajnú věc. O řád. ml. — se na kom. Bibl., Aesop. — se koho. Tu při tom má úředník každý tak se mieti a to opatřiti přísně se křesťana vytaže, tolikžli jest těch peněz. Arch. V. 478. — se nač. Na ty věci se vytazuje. V. — Br. — se koho (gt. ) o čem, nač. I o jiných artiku- lích náboženství se dítek vytazovali. Štelc. V-vati se koho nač. J. tr. — se jak: podlé pochopitelnosti pacholete. Kom. Vytazovatel, e, m., der Be-, Ausfrager.
Brikc. Vytazovatelský = dotazovatelský, Nach-
frage-. Vytazovati, vz Vytázati.
Výtaž, e, f., der Extrakt. Šm. V. ma-
sová. Osv. I. 525. Vz Výtažek. Výtažek, žku, m. = výtah, vytaženina,
extrakt. Vz Výtah. Nz. V-žek sladový, der Malzextrakt. Dch. V. léčivý. Kodym. V-žek masný, der Fleischextrakt. Šp. V. kampeš- kový, borkový. Us. Ktzr. — V., der Aus- zug. Vz Výtah. Povahu v-žku nějakého list ku Galatům sice na sobě nenese. Sš. II. 4. V. ze spisu objemnějšího. Kos. v Km. 1884. — V. = výměnek, das Ausgedinge. D. — V. = zátoka, die Bucht, der Busen. Pulk. — Vý- tažky, pl. = len, který při vochlování v ha- chli zůstane, gehechelter Flachs. Us. Jg. — V., žka, m. = výrostek, ein junger, aufge- schossener Mensch. Dch. Vytažení, n., das Herausziehen, extrakce.
Us. — V., die Auswanderung. V. židů z Ae- gypta. Posp. — Vz Vytáhnouti. Vytaženina, y, f. = něco vytaženého, síla
n. prvek z něčeho vytažený, ku př. z byliny, výtah, extrakt, der Extrakt, Extraktivstoff, Geist. Vz Výtah. Šp., Nz. lk. V. z krve. der Blutextrakt. Šp. V. masitá (masná), der Fleischextrakt. Čsk. V. tříslová, der Gerbe- extrakt. Šp. V. lihová. SP. II. 109. |
Vytažený, heraus-, vorgezogen. V. rolí
(vydřená). V. Lupeny kalichové přes zpodinu v-né u violek. Rst. 519. Vz Vytáhnouti. Vytažitelnosť, i, f., die Streckbarkeit.
Jg. Vytažitelný, streckbar, dehnbar. D.
Výtažka, y, f. = výstřelní kořalka, der
Vorlauf des Branntweines. Jg. Výtažní, Auszugs-, Zieh-, Streck-. V-ní
rejstřík, Mus., kolo, plod (ryby, vz Výtah), rybník (výtržný, potěrný). D. Jg. V. listina, die Ziehungsliste. Dch. Vz Výtažný. Výtažnice, e, f., die Ausgedingerin. Us.
Jg. Výtažník, a, m. = výmínkář, der Aus-
gedinger. — V., der Extrakteur. Šp. — V. = člověk se vypínající, pyšný, der Stolzling. V Bukovsku. Jdr. — V., u, m. = rybník výtažní, der Streckteich. D. — V., Hobel zum Auszugtische. Skv. Výtažnina, y, f. = vytaženina. Na Slov.
Ssk. 1. Výtažný = tresťný, kompendiarisch.
V. sloh. Jg. — V., Aufzugs-, Extraktions-. V. válec, der Extraktionscylinder, Šp., stroj, die Fördermaschine. Dch., Zpr. arch. IX, 12., 63. — V. obraz (= k vytahování), das Aus- zugsbild (zum Herausziehen). 2. Výtažný, ého, m. = pohodný, ras, der
Schinder, Abdecker. Mor. Vck., Bkř., Kld. Výtažok, žku, m. = výtažek. Na Slov.
Ssk. Vytčení, n., die Aussteckung, Anführung.
Vz Vytknouti. Zvláštního v. zasluhuje, že... Mus. 1880. 397. Krátké v. povahy časové. Ib. 1880. 478. (Pdl. ). Pro živější v. té my- šlénky. Sš. I. 58. Vytčený; -en, a, o, ausgesteckt; auf-,
angeführt. V. účel. Us. Mimo samohlásky posud vytčené. Bž. 7. Vz Vytknutý. Vytéci, v obec. mluvě vytect, vz Téci;
vytekati, vytěkati, vytíkati, vytékati; vyte- kávati, vytékávati, vytěkávati = ven téci, ausfliessen, ausströmen, ausrinnen, verflüch- ten; vyběhnouti, herauslaufen. Jg. — abs. Voda vytekla. D. Džbán vytěká (teče z něho). Us. — odkud. Vyteká vodička z potôčka bystrieho. Sl. ps. 350. Řeka z ráje vytieká. Alx. H. v. 20. A tak z Kolína vytekúce na ně i porazie je i vezmú 15 vozuov. Let. 156. Uřezal se a vyteklo hned krvi jak z vola. Us. — na koho proč. V boj na někoho vytéci = vyraziti. Troj. — odkud (kolik, kde čím, kam). Vyteklo z ní vody s hra- decký sud pivní. Dač. I. 124. Ta voda na cestě ze sudu neopatrností vytekla. Har. I. 171. Oni vyteku na ně z města. Let. 129., 76. — kudy. Cisterna pěti rourkami vyteče. Kom. L. 45. — komu. Díva sa, dobre mu oči nevytečú. Mt. S. I. 105. Vytečení, n., das Ausfliessen, der Aus-
fluss. Vytečkování, n., das Auspunktiren.
Vytečkovaný; -án, a, o, auspunktirt. V.
čára. Us. Pdl. Výtečně = zřejmě, určitě, bestimmt. V.
něco stanoviti. Marek. V. národní věda. Osv. I. 67. — V. = znamenitě, besonders, ausge- zeichnet. Tarquinia vyhnali a ten den potom v. slavili. V. |
||
|
|||
Předchozí (1144)  Strana:1145  Další (1146) |