sb157-05 0..8296

1149

náhrady z výtek. Šp. Vysvětlení výtek.
Nz. Výtky v účtech činiti, eine Rechnung
bemängeln; výtky na výtky, Superanmer-
kungen, Supermängel. J. tr., Nz. Odpověď
na výtky, die Mängelerläuterung; výtky
účetné, Rechnungsbemängelung; Druhé v-ky
či výtky z odpovědi na výtky, Supermän-
gel. Šp. — V. = vytýkání, výčitka, der
Vorwurf, die Rüge, Ausstellung. V. Trpěti
v-ky vlastního svědomí. Krok. V-ky někomu
pro něco činiti. Šp. Že páni Moravané stavy
král. českého velice stíhají a jim výtku
v tom, což poněkud na ně náleží, činí. Skl.
145. Někomu něco výtkou pokládati, einem
etwas tadelnd vorhalten. Dch. Zprosta a
stroho v-ky své jim (Galatům) vůči klade;
A chováním svojím Pavlovi námětek dal
k té, o niž tu běží, výtce či domluvě; Petr
se nebál u samého soudu... výtkami těmi
proti židům obrátiti se; Konečně naň smí-
tali výtku, že...; Výtky sobě činěné nejen
od sebe odvozoval, nýbrž tytýž na protiv-
níky svoje umítal; On jim plnou měrou
vrací výtku tu. Sš. II. 9., 23., 47., 75., 88.,
89. (Hý. ). — V. = vytčení, zaostření, die
Hervorhebung. Nz. Dokládá pro silnější
výtku své ujištěnosti. Sš. I. 135. — Po
výtce, výtkou = zvláště, vorzugsweise, xar'
tšo/ýv. Nz. Hrad v nejstarších právních pa-
mátkách po výtce znamená Prahu. Pal.
A těm po výtce mělo se nauky té dostati.
Sš.

2. Výtka, y, f. = choroba nohy koňské.
Db. Lékařství pro vejtku. Rk. Kd.

Vytkalčiti, il, en, ení, vytkalcovati =
jako tkadlec si vydělati, als Weber ver-
dienen. — si co. Us. Tč.

Vytkání, n., die Aufwebung, Abwe-
bung, die Beendigung des Webens, das
Aufweben, Verbrauchen durchs Weben. Bern.

Vytkaný; -án, a, o, aufgewebt; abge-
webt.

1. Vytkati, vytkávati = tkané párati,
das Gewebe trennen. Ros. — V. = jako
tkadlec vyhotoviti, protkati, tkáním vyobra-
ziti, ausweben, auswirken; tkáním zpotře-
bovati, auf-, verweben, aufwirken; vydělati,
webend verdienen. — co: přízi (zpotřebo-
vati). Us. — si co (vydělati). — co čím:
roucho zlatem. Us. — co kde: na kol-
trách. Zlob. Války na čalounech v. V.

2. Vytkati, vz Vytknouti.
Vytkatí, n. = vytkání. Na Slov.
Vytkatý = vytkaný. Na Slov.
Vytknouti, knul, ut, utí; (zastr. vytku),

vytkl, tekl, vytčen, ení; vytkati, vytýkati, vy-
týkávati = prostrčiti, herausstechen, heraus-,
ausstecken; vyndati, ausstecken, ausneh-
men; vyvinouti, verrenken; vyraziti z čeho,
aus der Lage bringen; vystrčiti, vysaditi,
vymknouti, hervorrücken, hervorragen las-
sen, hervorstrecken; tyčkami atd. vyzname-
nati, vyznačiti, vyměřiti, ab-, ausstecken,
ausmessen; vybrati, vykázati, herausstechen,
herausheben, auswählen, ausheben, be-, aus-
zeichnen; na oči vystaviti, okázati, unter
die Augen stellen, sichtbar machen, zeigen,
darthun, erweisen; kárati, vytýkati, rügen,
vorrücken, vorwerfen, vorhalten; týkáním
dobyti, durch Berührung erhalten. Jg. Cf.

Upředstirati. — co: čep (vyndati), Us., mez-
níky, meze, hranice (vyznačiti), D., V., de-
sátek (vykázati), vady, J. tr., Zlob., ležení.
Ros., cíl. Kom., Br., prapor (vytáhnouti),
Šm.; chyby, bludy, provinění (kárati, před-
hazovati). V. Vytče (= vytkl, vystrčil) Zde-
slav dlúhé dřevce i na dřevci tuří hlavu.
Rkk. 43. V. pec (zátku z peci vytáhnouti),
okno (vyndati, ausheben; neb Slováci ne-
mají oken, jež by otvírali). Na Ostrav.,
v Bezkyd. Tč. V. nějakou věc jako pravou,
prospěšnou, nebezpečnou; v. příklad, plachtu
(aufhissen), články (die Punktationen ab-
stecken). Dch. V. ležení, hradbu (abstecken),
průrys (profiliren). Čsk. Vytýkal (= pozdvi-
hoval) kameně, najde-li hlíst pod nimi; ka-
meně ve vode, najde-li raky. Na Ostrav.
Tč. Koník se mu potkol, Janík hlavu vytkol.
Sl. ps. Šf. I. 138. Opat Jarloch neumí o pa-
nování Vladislavově nic jiného zvláště v.,
nežli že.... Ddk. III. 294. Aby vytknul
nízký stav zákona; Aby vytknul začátek
a první dobu zázračného skutku toho. Sš.
II. 54., Sk. 19. (Hý. ). — co odkud čím:
kámen ze zdi, Zlob., článek z kloubu (vy-
vinouti), V., někoho z domu (vyloučiti).
Na Slov. Smrť je ze sna vytkla (vyrazila).
Puch. V. si nohu z kloubu. Db. Smrtí tak
náhlou a nenadálou zdál se běh světa vy-
tknut z koleje své. Pal. Děj. IV. 1. 367. —
co komu: sobě nohu, Vck., Ruk. kd.. Ros.,
ruku (vyvinouti), D., někomu cíl, Kom.,
vady, chyby, bludy (kárati), V., svémysl-
nosť. Kom. Nějakou dráhu si v. Ddk. V.
342. V. nadějím svým meze. Dch. Že jim
obor činnosti a jejich k apoštolům a k bis-
kupské moci apoštolské poměr náležitě vy-
tknut byl. Sš. Sk. 139. (Hý. ). Hanbu ně-
komu v. Jel. Že pak císař, čímž mu král
vytýká. Skl. I. 266. Vytýkati někomu vady.
Us. Zde místo vytknuto jest i cnostem ne-
známým a skrytým. Koll. I. 245. — co
proti komu: kopí. St. skl. — co kudy:
prst skrze díru protknouti, prostrčiti. L. —
co, koho kde: před světem (okázati). L.
V následujícím verši vytýká se konečně
vítězství jeho (křesťanství). Sš. I. 169. Vy-
tkněte znamenie v zemi, zatrubte v trúbu.
BO. V. místo v knize znamením. Us. Udá-
losti v protokolu v. J. tr. — co komu
čím. Vytýkala jí tím oči, že byla bezdět-
kyně. Kom. Vytýkati někomu něčím oči
(vorwerfen). Št. Kn. š. 89. 14., Let. 72.,
Arch. I. 381., BR. II. 602. b., 317. a. Pole
kolíky vytknouti, abpfählen. Sl. les. Slovem
tím se vytýká pobožnosť. Sš. L. 39. Jej
drbe, bode, ačkoliv mu ničím hany hodným
vytknouti nemůže. Kom. Vytkla mu na oči
tím ukrutným rozkazem jeho. Plác. Nevy-
týkejte knížatům službami svými. Plác. V.
někomu oči chromotou, krádežem, Jel., ma-
teří (že byla z země cizí). Pont. o stát.
Těmi třemi oddíly vytýká se veškerá vele-
rada. Sš. Sk. 46. Vdova má býti, aby ižádný
neměl, čím by jí oči vytýkal. Št. V. komu
oči zločinem, ihm es vor die Augen rücken.
J. tr. — proč. Proto v. chceme na po-
chvalu Vladislava, že... Ddk. V. 113. —
jak. V. někomu něco v oči (= vyčítati),
D., v příkladech (ukázati). Bs. V. něco čísly,