Předchozí (1150)  Strana:1151  Další (1152) |
|
|||
1151
|
|||
|
|||
kovati někomu co = vytýkati, vorrücken,
vorwerfen. Us. Vytlení, n., die Abglimmung, Abflacke-
rung, Verzehrung durchs Glimmen. — V., das Ausglimmen. — V. = vypálení, das Ausbrennen. — V. = zhnití, das Verwesen, Verfaulen, Vermodern. Bern. Vytlený; -en, a, o, abgeglimmt, abge-
flackert, durchs Glimmen verbrannt. — V. = vypálený, ausgebrannt. — V. = zhnilý, verwest, verfault. — V. = vyschlý, vermo- dert. Bern. Vytleti (Bern. ), el, ení, vytlíti (Č. ), el,
ení, vytlívati, abglimmen, abflackern, ab- lodern, glimmend verbrennen; aus-, ver- glimmen, aufhören zu glimmen; vypálenu býti, ausbrennen; zhníti, verwesen, Bern.; tlením vyhynouti, na mrť přijíti, ganz ver- morschen, verschwinden. — abs. I kořen té nenávisti vytlel. Jak to vytlí (verglimmt), zhasne samo. Us. Tč. — kdy. Časem pařez i kořeny vytlejí. Us. Č. — za kým. Bude tvoje srdce vytlievati za mnú. Slez. ps. Č. — od čeho: od hněvu. Bern. — komu. Vytlete mu tělo. Bern. — komu odkud. Už mu z brucha vytlelo. Mt. S. I. 111. — kde. Hej, padly, by hriecha surovosť vytlela na nich. Sldk. 233. — se komu kam. Práchno tlelo v kapse a vytlela se mi ďúra do ní. Na Ostrav. Tč. Vytletí, n. = vytlení. Na Slov.
Vytletý = vytlený. Na Slov.
Vytlmočiti = vytlumočiti. Mor. Tč.
Vytlouci, vz Tlouci; vytloukati, vytlu-
kovati, vytloukávati, vytlukovávati = tluče- ním vypuditi, vyhnati, herausschlagen, schla- gend hinaustreiben, verjagen, auspochen; uprati, ubiti, tüchtig auswalken, durchprü- geln; tlučením vypraviti, vyraziti, ein-, auf- schlagen, einwerfen, einstossen; toulati se po demích, obcházeti, durchstreichen, hau- siren; tlučením zpotřebovati, schlagend ver- brauchen. Jg. — abs. Pořád nekde vytlou- káš (běháš). Us. Msk. — co, koho: dvéře, okna, Ros., dům {vybiti, vypleniti, Zlob.; prohledati, V. ), domy vytloukati (po nich se toulati), hospody. Us. Pořád vytlouká lidi (chodí dům od domu, aby něco dostal). Us. Vck. Dům od domu vytloukaje žebro- tou se živiti. Záv. Všecky hřebíky vytlouci (zpotřebovati). D. Vytlouci někoho = vy- biti. Ros. Vytloukati někoho = obtěžovati, žebroniti. Mor. Brt., Vck. Kolej vytloukli. V. Pěchota vytloukla klášter sedlecký. Dač-
I. 250. Chodí leda vytloukat lidí (po že- brotě). Us. Šd. — co, koho odkud: z domu, nepřítele z města, hřebíky z prkna. Ros. Vytloukati z něčeho zisk. Dch. Král vy- tloukal politický kapitál z národnosti. Ddk. VI. 179. — co čím: kladivem. — co komu:
okna (kamením). Ros., zuby. Us. Tluč hlavou o zeď, nic si nevytlučeš. Us. Vytloukali sousedům truhlice. Mus. 1880. 33. V. si něco = dobyti, získati. Us. Vck. — čeho (cf. Jmouti s infinit., Spodobení) kdy. V tom vojáci domu jejího vytloukati počali. V. — co na kom. Vytloukl (vyžebronil, vymohl) to přece na něm. Us. Tč., Vck. Na jalové krávě vytloukl by tele. Mor. Šd., Tč., Vck. Že jsi skúpá a lakomá, mluvíme směle, |
spíše bysme starej krávě vytlúkli těľa (tele),
než z tebe jeden paták. Slez. Šd. — komu, se jak. Někomu po hlavě v. (vybiti). Us. Tč. S boží pomocí přece se jaksi vytlučeme. Us. Tč. Vytloukač, e, m. = pořadník. Lpř.
Vytloukal, a, m., der Landstreicher, Va-
gabund. Mor. Šd. Vytloukání, n., vz Vytlučení, Vytlouci.
V. hřebíku z desky. Us. V. hospod, die Kneiperei. Us. Dch. V. sudlic, die Nach- mauerung. Nz. Vytloukaný, vz Vytlučený, Vytlouci.
Vytloukati, vz Vytlouci.
Vytloustnouti, stnul a stl, utí, fett, feist
werden. — abs. Vepře krmíme, dokud ne- vytloustnou. Vod. Jak přinde na dobrý byt, v-ne. Tč. Vytlučení, n., das Aus-, Herausschlagen;
Einwerfen, Abprügeln. Bern. Vz Vytlouci. Vytlučený; -en, a, o, aus-, herausge-
schlagen; eingeworfen, abgeprügelt, abge- bläut. V. liz = vylízaný, ausgeschlagene Lecke; v. parohy (lýka zbavené). Šp. Výtluk, u, m., výtluka, y, f. = díra
v cestě od kola, klut, zádrha, ein Loch im Geleise vom Rade eingedrückt. Us. Jg. Výtluka, y, f. = výtluk. — V., y, m.,
der Erpresser. To je chlapec v., on všecko na druhých vytluče. Na Ostrav. Tč. Vz Vy- tlouci. Vytlukač, e, m., vz Vytloukač. — V.,
der Schmarotzer. Bern. Vytlukačka, y, f., die Schmarotzerin.
Bern. Vytlúkati = vytloukati. Na Slov.
Vytluknutí, n. = vytlučení. Na Slov.
Vytluknutý = vytlučený. Na Slov.
Vytlukovati, vz Vytlouci.
Vytlumočiti, vytlumačiti, il, en, ení, vy-
tlmočiti, verdolmetschen. Ros. — co komu kde. Us. Tč. Vytlumočil nám pravdu o Bohu. Sš. J. 26. (Hý. ). — co odkud. Přímě po- bídky k snažení vědeckému ze stanov sv. Benedikta v. nelze. Šb. S. I. 384. Vytlustnouti = vytloustnouti. Tč., Ros.
Vytmelení, n., das Verkitten. V. zubů,
das Plombiren, die Plombirung. Dch. V. ssavic. Čermk. Vytmelený; -en, a, o, verkittet, plombirt.
V. zuby. Bs. Vytmeliti, il, en, ení, vytmelovati, ver-
kitten, plombiren. — co: zuby. Us. V. mlýn- ské kameny. Vz Prm. 1878. č. 2. Vytnouti, tnu, tni, ul, ut, utí, vytíti, tni, ťal,
ťat, tětí; vytínati, vytínávati = vyseknouti, gänzlich aushauen. — co: štufu. Vys. V. oko. NB. Tč. 251. Ponajprv zaťali, ivoro vyťali, po druhé zaťali, samu krev vyťali. Sš. P. 144. Jej vytíná a spaluje. BR. II. 13. b. Přišlo poludnie a král vyťal nádhernú hostinu. Dbš. Sl. pov. I. 272. — co, se odkud, jak: strom z kořen, z kořene, Ros., se z dluhův. V. Meč vytne z těla ducha. Kká. Td. 350. — co komu: pohlavek, po- liček, facku, faňoru (dáti), ein Kopfstück, eine Ohrfeige geben, versetzen. V. Tolik ho bil, že mu vytnul krev, vytnul mu oko. Us. Zatočil se a zasmál se, vyťal facku té pa- nence; Nechtěla mu rejdovat, on jí vyťal |
||
|
|||
Předchozí (1150)  Strana:1151  Další (1152) |