sb157-05 0..8296

1153

1. Výton, u, m. = co vytone, se vyplaví,
das Ausgeschwommene. Krásy nebes to jsou
výtony. Sš. Snt. 129.

2. Výton, u, výtoň, i, f. = místo, kde se
dříví vyplavuje nebo naplavuje, náplavka,
die Holzschwemme, der Umschlagplatz, Auf-
schwemmungsplatz. Ros., Zlob., Ros. Z tbnu.
Gb. Hl. 141. — V. = plat, který se na vý-
toni dává, die Wassermauth. Aby jedniem
sjezdem byl rok složen o výton. Arch. I.
387. Stav panský nemá býti povinen žád-
nými cly, mýty a výtony. V. Odpověděli
Táborští Pražanům pro výton, na který
měli zápis od císaře. Gl. 374. Při vtoku
Botiče do Vltavy měla kapitula Vyšehrad-
ská výton čili úton ze dříví tudy plave-
ného, od čehož pochází posavadní název
místa. Tk. II. 240. Ferdinand I. vykázal r.
1558. klášteru ročních 20 kop z výtoně či
vodního cla na Vltavě. Ekert. Posv. místa
Prahy I. 427. — V. = přístav, der Hafen. D.
V. Die Docke, grosser gemauerter Wasser-
behälter, darin Schiffe auszubessern. Nz. —
V. = místo, kde se třísky kladou, die Spän-
lage.

Výtoň, vz Výton, 2.

Výtonní, Schwemm-. V. dříví, D., clo,
důchod. Zlob.

Vytonouti, ul, utí = vyplynouti, auf die
Wasseroberfläche kommen, das Oberwasser
gewinnen, auf-, emportauchen. — abs. Po-
čkej, až to vytone. Us. Sd. — odkud:
z vody. Rk. Jediný zlomek, který nám po
tisíci letech z doby oné vytonul. Anth. Jir.
I. 3. vyd. 4.

Vytonulec, lce, m., ein Schiffbrüchiger.
Šm.

Vytonulý, vz Vynořilý.

Výtop, u, m. = topení, zátop, die Heit-
zung.

Výtopa, y, f. = zátopa, die Springfluth,
Uiberschwemmung. V.

Výtopek, pku, m. = vytopení i čím se
vytápí, das Ausheitzen; Holz atd. — V. =
kárání, trest, bití, der Rüffer, Rüppler,
Putzer, Reisser. Jg., Dch. V. dáti, dostati.
Vz Domluva. Č., Šd. Dal mu notný v. (vy-
vadil se s ním). Lb. Chtěl v-ku se vyhnouti.
Osv. 1880. Přál mu řádného v-pku. Kos. 01.
I. 134., 187.

Vytopenec, nce, m. = vodou vytopený,
der Uiberschwemmte. Plk., Šd.

Vytopení, n., die Ertränkung, Ersäufung;
das Schmelzen, Ausschmelzen, die Ver-
schmelzung; die Ausheitzung, Erwärmung.
Bern. Vytopení pokoje. Us. Vz násl.

Vytopený; -en, a, o, ertränkt. Bern. —
V. = zatopený, mit Wasser überschwemmt.
V. mlýn, předměstí, louky. Us. — V., ge-
schmelzt. Slováci kov z nidy v-ný naliali
do dlhých kusov... Dbš. Sl. pov. II. 39.
— V., geheitzt, erwärmt. Sedí ve vytopené
světnici. Us. Šd. — jak. Kvasírna na 12 až
14° C. v-ná. KP. V. 177. (Pdl. ).

Vytopil, a, m., osob. jm.

1. Vytopiti, top, topě (íc), il, en, ení;
vytápěti, ějí, ěj, ěje (íc), ěl, ěn, ění; vyto-
povati, vytápívati, vytopovávati = vodou vy-
liti, vyhnati, hubiti, vyhladiti, mit Uiber-
schwemmung heraustreiben oder ausrotten,

ersäufen, ertränken; zatopiti, überschwem-
men. — abs. Voda vytápí. Us. — co. Řeka
vytopila město. Ros., Jg. V. krajinu. D. V.
mlýn. Us. Šd. — co, koho odkud čím:
sysla vodou z díry v. Us. Pitím duši z sebe
vytopil. V. Cožby kolivěk vodou vytopeno
bylo. 1577. Tč. Voda svým silným tokem
hory v-la. Vys. — koho kde: sysly na
poli v. Ros. Toho roku Morava v Hradišti
všecka luka v-la. Us. Tč. — se. Šachta se
vytopila. Vys.

2. Vytopiti = vypéci, ausbraten; horkem
rozpustiti, zerlassen; vyhříti, aus-, durch-
heitzen. — co: sádlo, L., husu, krok; lázeň,
světnici, Ros., pec. Us. — co čím: světnici
dřívím, uhlím, rašelinou. — komu = vyhu-
bovati, vybiti, durchsprügeln. Us.

Výtopna, y, f., das Heizlokale, hypocau-
stum u Římanův a Řeků vz Vlšk. 51.

Vytopování, n., vz Vytopení, Vytopiti.
V. dědin, luk, wiederholte Uiberschwemmung.
Vš. Jir. 451.

Vytopovati, vz Vytopiti.

Vyťoť = vytíti, vytnouti. Na Ostrav. Tč.

Vytoulati se, genug herumschweifen. Již
se dosť v-lal. Ros. — kde: v lesích, po
lesích, po světě. — co = touláním nabyti.
Chtiec odpustky vytúlati, druhdy rozsypú
hotové. Št.

Vytouliti, vytuliti, il, en, ení; vytulovati

= vykuliti, vyvaliti, herauswälzen. — co:
pysky — se = vyloupiti se, vytasiti se, vy-
jíti, hervorkommen. — se s čím: se svými
listy. Ros. — se z čeho (vyjíti, vyskočiti).
St. skl.

Vytoužení, vz Vytoužiti.

Vytoužený, ersehnt. V. ráj. Vlč.

Vytoužiti, il, en, ení, erklagen. — si co.
Ros. Verných duší túženie vytúži si len trá-
penie. Sl. ps. 59. — co na kom. Co jsem
si přál, to jsem na něm vytoužil. Mor. Tč.

— se = přestati toužiti, sich satt klagen,
aufhören zu klagen. Plk.

Vytovaryšiti, il, en, ení, ausschliessen. —
koho odkud: od sebe, ze společnosti. Us,
Tč.

Vyťpati = vycpati, ausstopfen. Na Ostrav.
Tč.

Vytra, y, f., v tkadl. = tenké loučky, do
nichž se třtiny při dělání paprsků upevňují.
Krok III. 305.

Vytracení, n., vz Vytratiti.

Vytracený; -en, a, o, vz Vytratiti.

Vytráceti, vz Vytratiti.

Vytracovati, vz Vytratiti.

Vytragati, vytrakati, mühsam aus-, her-
ausschleppen, expediren. U Olom. Šd. — se
(s čím). Než on se vytragá; Než on se
s tím vytragá. Na již. Mor. Šd.

Vytralý = vytrvalý, zastr. Rkp.

Vytrandati = vynésti, vyzvoniti, aus-
plaudern. — co. Ten mluvka, co slyší, to
vytrandá. Us. Kšť.

Vytrápení, n., vz Vytrápiti.

Vytrápený; -en, a, o, vz Vytrápiti.

Vytrápiti, il, en, ení; vytrapovati=trá-
pením vymoci, durch Marter, durch Qual
erpressen, abdringen. — co na kom. Kom.

— co od koho. Kon. — co čím: hrůzou,
mocí. Brikc. — koho jak: až do pláče, do