Předchozí (1152)  Strana:1153  Další (1154) |
|
|||
1153
|
|||
|
|||
1. Výton, u, m. = co vytone, se vyplaví,
das Ausgeschwommene. Krásy nebes to jsou výtony. Sš. Snt. 129. 2. Výton, u, výtoň, i, f. = místo, kde se
dříví vyplavuje nebo naplavuje, náplavka, die Holzschwemme, der Umschlagplatz, Auf- schwemmungsplatz. Ros., Zlob., Ros. Z tbnu. Gb. Hl. 141. — V. = plat, který se na vý- toni dává, die Wassermauth. Aby jedniem sjezdem byl rok složen o výton. Arch. I. 387. Stav panský nemá býti povinen žád- nými cly, mýty a výtony. V. Odpověděli Táborští Pražanům pro výton, na který měli zápis od císaře. Gl. 374. Při vtoku Botiče do Vltavy měla kapitula Vyšehrad- ská výton čili úton ze dříví tudy plave- ného, od čehož pochází posavadní název místa. Tk. II. 240. Ferdinand I. vykázal r. 1558. klášteru ročních 20 kop z výtoně či vodního cla na Vltavě. Ekert. Posv. místa Prahy I. 427. — V. = přístav, der Hafen. D. V. Die Docke, grosser gemauerter Wasser- behälter, darin Schiffe auszubessern. Nz. — V. = místo, kde se třísky kladou, die Spän- lage. Výtoň, vz Výton, 2.
Výtonní, Schwemm-. V. dříví, D., clo,
důchod. Zlob. Vytonouti, ul, utí = vyplynouti, auf die
Wasseroberfläche kommen, das Oberwasser gewinnen, auf-, emportauchen. — abs. Po- čkej, až to vytone. Us. Sd. — odkud: z vody. Rk. Jediný zlomek, který nám po tisíci letech z doby oné vytonul. Anth. Jir. I. 3. vyd. 4. Vytonulec, lce, m., ein Schiffbrüchiger.
Šm. Vytonulý, vz Vynořilý.
Výtop, u, m. = topení, zátop, die Heit-
zung. Výtopa, y, f. = zátopa, die Springfluth,
Uiberschwemmung. V. Výtopek, pku, m. = vytopení i čím se
vytápí, das Ausheitzen; Holz atd. — V. = kárání, trest, bití, der Rüffer, Rüppler, Putzer, Reisser. Jg., Dch. V. dáti, dostati. Vz Domluva. Č., Šd. Dal mu notný v. (vy- vadil se s ním). Lb. Chtěl v-ku se vyhnouti. Osv. 1880. Přál mu řádného v-pku. Kos. 01. I. 134., 187. Vytopenec, nce, m. = vodou vytopený,
der Uiberschwemmte. Plk., Šd. Vytopení, n., die Ertränkung, Ersäufung;
das Schmelzen, Ausschmelzen, die Ver- schmelzung; die Ausheitzung, Erwärmung. Bern. Vytopení pokoje. Us. Vz násl. Vytopený; -en, a, o, ertränkt. Bern. —
V. = zatopený, mit Wasser überschwemmt. V. mlýn, předměstí, louky. Us. — V., ge- schmelzt. Slováci kov z nidy v-ný naliali do dlhých kusov... Dbš. Sl. pov. II. 39. — V., geheitzt, erwärmt. Sedí ve vytopené světnici. Us. Šd. — jak. Kvasírna na 12 až 14° C. v-ná. KP. V. 177. (Pdl. ). Vytopil, a, m., osob. jm.
1. Vytopiti, top, topě (íc), il, en, ení;
vytápěti, ějí, ěj, ěje (íc), ěl, ěn, ění; vyto- povati, vytápívati, vytopovávati = vodou vy- liti, vyhnati, hubiti, vyhladiti, mit Uiber- schwemmung heraustreiben oder ausrotten, |
ersäufen, ertränken; zatopiti, überschwem-
men. — abs. Voda vytápí. Us. — co. Řeka vytopila město. Ros., Jg. V. krajinu. D. V. mlýn. Us. Šd. — co, koho odkud čím: sysla vodou z díry v. Us. Pitím duši z sebe vytopil. V. Cožby kolivěk vodou vytopeno bylo. 1577. Tč. Voda svým silným tokem hory v-la. Vys. — koho kde: sysly na poli v. Ros. Toho roku Morava v Hradišti všecka luka v-la. Us. Tč. — se. Šachta se vytopila. Vys. 2. Vytopiti = vypéci, ausbraten; horkem
rozpustiti, zerlassen; vyhříti, aus-, durch- heitzen. — co: sádlo, L., husu, krok; lázeň, světnici, Ros., pec. Us. — co čím: světnici dřívím, uhlím, rašelinou. — komu = vyhu- bovati, vybiti, durchsprügeln. Us. Výtopna, y, f., das Heizlokale, hypocau-
stum u Římanův a Řeků vz Vlšk. 51. Vytopování, n., vz Vytopení, Vytopiti.
V. dědin, luk, wiederholte Uiberschwemmung. Vš. Jir. 451. Vytopovati, vz Vytopiti.
Vyťoť = vytíti, vytnouti. Na Ostrav. Tč.
Vytoulati se, genug herumschweifen. Již
se dosť v-lal. Ros. — kde: v lesích, po lesích, po světě. — co = touláním nabyti. Chtiec odpustky vytúlati, druhdy rozsypú hotové. Št. Vytouliti, vytuliti, il, en, ení; vytulovati
= vykuliti, vyvaliti, herauswälzen. — co:
pysky — se = vyloupiti se, vytasiti se, vy- jíti, hervorkommen. — se s čím: se svými listy. Ros. — se z čeho (vyjíti, vyskočiti). St. skl. Vytoužení, vz Vytoužiti.
Vytoužený, ersehnt. V. ráj. Vlč.
Vytoužiti, il, en, ení, erklagen. — si co.
Ros. Verných duší túženie vytúži si len trá- penie. Sl. ps. 59. — co na kom. Co jsem si přál, to jsem na něm vytoužil. Mor. Tč. — se = přestati toužiti, sich satt klagen,
aufhören zu klagen. Plk. Vytovaryšiti, il, en, ení, ausschliessen. —
koho odkud: od sebe, ze společnosti. Us, Tč. Vyťpati = vycpati, ausstopfen. Na Ostrav.
Tč. Vytra, y, f., v tkadl. = tenké loučky, do
nichž se třtiny při dělání paprsků upevňují. Krok III. 305. Vytracení, n., vz Vytratiti.
Vytracený; -en, a, o, vz Vytratiti.
Vytráceti, vz Vytratiti.
Vytracovati, vz Vytratiti.
Vytragati, vytrakati, mühsam aus-, her-
ausschleppen, expediren. U Olom. Šd. — se (s čím). Než on se vytragá; Než on se s tím vytragá. Na již. Mor. Šd. Vytralý = vytrvalý, zastr. Rkp.
Vytrandati = vynésti, vyzvoniti, aus-
plaudern. — co. Ten mluvka, co slyší, to vytrandá. Us. Kšť. Vytrápení, n., vz Vytrápiti.
Vytrápený; -en, a, o, vz Vytrápiti.
Vytrápiti, il, en, ení; vytrapovati=trá-
pením vymoci, durch Marter, durch Qual erpressen, abdringen. — co na kom. Kom. — co od koho. Kon. — co čím: hrůzou,
mocí. Brikc. — koho jak: až do pláče, do |
||
|
|||
Předchozí (1152)  Strana:1153  Další (1154) |