sb157-05 0..8296

1157

trhl. Ros. V. z města, z ležení. Zlob. Vo- i
jáci z řádu, z šiku vytrhují. Zlob. Z my-
šlének se v. Us. Vytrhlo se mu slovíčko
z úst. Reš. — kam. Nepřítel vytrhl do
pole. Ros., Ml. Vojska vytrhla na pole.
Troj. Vytrhl z bláta na sucho (vyšel z ne-
bezpečenství). Prov. V. Nepřítel vytrhuje
až k městu. D. V. proti nepříteli. Br.
A města na pole vytrhla. Arch. II. 149.
Ale i Moravané sami vytrhli do země české
a dobyvše zde hradu vrátili se s bohatou
kořistí nazpět. Tu hle vytrhnul již Petr
uherský do krajiště východního pouštěje
plen. Ddk. II. 85., 131. (Tč. ). Aniž nač ji-
ného čekají, než abychom vojensky vytrhli
do pole. Pal. Děj. IV. 1. 240. Vytrhnut si
do pole, už se nerozmýšlej. Hkš. Pražané
vytrhli do pole proti Koldovi. Pal. Děj.
IV. 1. 58. Císař Karel vytrhl valně proti
Turkům. Dač. I. 133. A také bránie meči
tomu, aby proti hřiechu nebyl vytržen. Hus

I. 179. — se v čem jak. Vytrhnul se v tom
proti právu (proti právu to předsevzal).
Ros. — co komu: zub, jazyk, Ros.; v.
někomu brky (zkrotiti ho). D. Papež Miku-
láš II., vytrhnuv volbu nejvyšší hlavy kře-
sťanství rukoum světským a nižšího ducho-
venstva vznesl právo její na sbor kardina-
lův. Ddk. II. 210. V. někomu oči. Šb. Kto
ny vrahóm vytrže? Rkk. 35. — se. Šev
se vytrhl. Plk. Tím by se vytrh' jako žid
na prašivině (málo by si pomohl). U Něm.
Br. Hvlk. Tu se drobet vytrhl Erasmus a
mluví o osobě své. Jel. Enc. m. 48. — se
komu n. od koho. Ros., Dch. — co komu,
se kde. Rohoži komu pod nohama v.
(tvrdý člověk). Č. Že potom ten čechel,
když se byl u obojka vytrhl, Sedlákova
opravovala. NB. Tč. 9. Čep u sudu vytrhl.
Jir. Ves. čt. 390. Vz V. co na koho. — jak
kam s kým. V. s celou mocí do pole,
s vojskem. Ml. Pan Jetřich i s svým lant-
fridem vytrhl polem. Let. 157. Vytrhnul
s velikou prudkostí do krajiště míšeňského;
Břetislav s vojskem sotva do země vytrh-
nuv jal se ihned kraje pustošiti. Ddk. II.
276., 352. (Tč. ). — kam kdy. Roku 1028.
vytrhnul s četnými vojsky do sousedních
končin; Neočekávaje jiných vytrhnul již
v únoru r. 1042. do pole. Jindřich v-hnul
s ním v září nepřátelský do Uher; Odtud
za příhodnou příležitosti v. mohl až k samé
Odře; Dne ¹¹/₁ vytrhli odtamtud a to nej-
prve k Piačenze. Ddk. II. 95., 145., 206.,
353., III. 265. (Tč. ). Chtěl v. o svátcích
svatodušních. Ib. II. 226. A Jindřich, syn
muoj, tuto středu bohdá odsavad v. má.
Arch. III. 380. — co na koho. Pakliby
kto meč neb jinú braň na koho vytrhl a
pozdvihl. Arch. I. 213. Meč na někoho v.
Hus I. 402. Nóž na mě vytrhl přede pány.
Půh. II. 157. Meč pravdy na zlé v. Chč.
450. — kdy kudy. Boleslav týmž časem
branami polskými do země vytrhnul. Ddk.

II. 417. — proč. Duchovní toliko meč, jenž
jest slovo božie, v zabitie života starého
vytrhuj. Hus I. 173. V. někomu na pomoc.
Let. 122. A chystají se jim ku pomoci na
pole vytrhnouti. Pal. Děj. IV. 1. 57. —
koho v čem: v díle, v práci (stören). Dch.

Pakli by který z nich aneb kdo jiný kte-
rékoli strany v čem se vytrhl, takový má
býti trestán podlé velikosti viny. Pal. Děj.
III. 3. 234. — co o čem, zač. Jest i du-
chovní i tělestný meč: onen kněžóv a ten
rytieřóv; onen o cierkvi a tento za cierkev
má vytržen býti, ale k ponuknutie kněž-
skému. Hus I. 177. — (se) nad koho.
Který by nad jiné v. se opovážil. Skl.
II. 109. Zákonníci sluli sú ti, kteříž nad
obce vytrhše sě zvláštním obyčejem i rúcho
sú měli zvláštnie i obyčeje jiné. Hus II. 282.

Vytrhnutí, vytrhování. V. ze sna, ze
spaní. Ja. Donucen byl ku kvapnému v.
zprávou, že.... Ddk. VI. 55. Vz Vytrh-
nouti, Vytržení.

Vytrhnutý, vz Vytržený.

Vytrhování, n. = občasné vytržení, zeit-
weiliges Herausreissen, Störung. Vz Vytrh-
nouti.

Vytrhovati, vz Vytrhnouti.

Vytříbení, n., die Reinigung, Ausbil-
dung, Vervollkommnung, Verfeinerung.

Vytříbený; -en, a, o, gereinigt, verfei-
nert, polirt, ausgebildet. V. vzdělanosť, la-
tina, duch. Mus. 1880. 268., 480., 486. (Pdl. ).
V. úsudek, vkus. Rk. — čím. Povaha zku-
šenostmi v-ná. Us. Pdl. Životní zkušeností
v-ný rozum. Šml. I. 38.

Vytříbiti, il, en, ení = tříbením odstra-
niti, vyčistiti, reinigen. — co. Ta morová
rána město vytříbila (vyhubila). Ros. — co,
se odkud. Takové zlé z domu svého v.
Reš. Že sme se ze všeho všudy vytříbili
a vytrávili. 1621. Nách. 161. — co s krze
co. Krab. — koho v čem, k čemu, aus-
bilden. Tč.

Vytříknouti = vystříknouti. Us. Ty si
mě uštípla, až mi krev vytříkla. Nár. ps.
89.

Vytřímati, aushalten. — jak kde. Až
do konce u muziky v.; V tom domě člo-
věk nevytřímá (nevydrží). Slez. Tč.

1. Vytřípati = vytýkati, vorhalten, vor-
werfen. — co komu. Mor. Brt., Vck. Pro-
síme českou intelligenci, aby nežehrala na
papeže římské a nevytřípala jim, že oni
liturgii slovanskou v národě českoslovan-
ském zničili. MP. v Čas. duch. 1882. 224.

2. Vytřípati = vytřásati, beuteln, her-
ausschütteln. — co kde. Pes ve světnici
v-pal blechy. V již. Mor. Šd.

Vytřiřitek, tku, m., der Arschwisch. D.

Vytřískání, n., vz Vytřesknouti.

Vytřískaný; -án, a, o, vz Vytřesknouti.

Vytřískati, vz Vytřesknouti.

Vytřísniti = vykáleti, von sich geben,
sich ausleeren. D.

Vytřísti, vz Vytřásti. Ž. wit. 34. 3.

Vytříšiti = v tříš proměniti, zu Grund-
eis machen. Us.

Vytříti, tru, třeš, trou, tři, tra (ouc), třel,
en, ení; vytírati, vytírávati = třením vy-
dobyti, vymnouti, vytroliti, aus-, heraus-
reiben, herausbröckeln; třením vyčistiti,
rein reiben, aus-, abreiben; vyhladiti, glatt
reiben, abreiben; třením vyhubiti, zničiti,
odstraniti, aus-, wegreiben, durchs Reiben
vernichten, wegbringen; třením vypotře-
bovati, vymazati, verschmieren, verreiben,