Předchozí (1156)  Strana:1157  Další (1158) |
|
|||
1157
|
|||
|
|||
trhl. Ros. V. z města, z ležení. Zlob. Vo- i
jáci z řádu, z šiku vytrhují. Zlob. Z my- šlének se v. Us. Vytrhlo se mu slovíčko z úst. Reš. — kam. Nepřítel vytrhl do pole. Ros., Ml. Vojska vytrhla na pole. Troj. Vytrhl z bláta na sucho (vyšel z ne- bezpečenství). Prov. V. Nepřítel vytrhuje až k městu. D. V. proti nepříteli. Br. A města na pole vytrhla. Arch. II. 149. Ale i Moravané sami vytrhli do země české a dobyvše zde hradu vrátili se s bohatou kořistí nazpět. Tu hle vytrhnul již Petr uherský do krajiště východního pouštěje plen. Ddk. II. 85., 131. (Tč. ). Aniž nač ji- ného čekají, než abychom vojensky vytrhli do pole. Pal. Děj. IV. 1. 240. Vytrhnut si do pole, už se nerozmýšlej. Hkš. Pražané vytrhli do pole proti Koldovi. Pal. Děj. IV. 1. 58. Císař Karel vytrhl valně proti Turkům. Dač. I. 133. A také bránie meči tomu, aby proti hřiechu nebyl vytržen. Hus I. 179. — se v čem jak. Vytrhnul se v tom
proti právu (proti právu to předsevzal). Ros. — co komu: zub, jazyk, Ros.; v. někomu brky (zkrotiti ho). D. Papež Miku- láš II., vytrhnuv volbu nejvyšší hlavy kře- sťanství rukoum světským a nižšího ducho- venstva vznesl právo její na sbor kardina- lův. Ddk. II. 210. V. někomu oči. Šb. Kto ny vrahóm vytrže? Rkk. 35. — se. Šev se vytrhl. Plk. Tím by se vytrh' jako žid na prašivině (málo by si pomohl). U Něm. Br. Hvlk. Tu se drobet vytrhl Erasmus a mluví o osobě své. Jel. Enc. m. 48. — se komu n. od koho. Ros., Dch. — co komu, se kde. Rohoži komu pod nohama v. (tvrdý člověk). Č. Že potom ten čechel, když se byl u obojka vytrhl, Sedlákova opravovala. NB. Tč. 9. Čep u sudu vytrhl. Jir. Ves. čt. 390. Vz V. co na koho. — jak kam s kým. V. s celou mocí do pole, s vojskem. Ml. Pan Jetřich i s svým lant- fridem vytrhl polem. Let. 157. Vytrhnul s velikou prudkostí do krajiště míšeňského; Břetislav s vojskem sotva do země vytrh- nuv jal se ihned kraje pustošiti. Ddk. II. 276., 352. (Tč. ). — kam kdy. Roku 1028. vytrhnul s četnými vojsky do sousedních končin; Neočekávaje jiných vytrhnul již v únoru r. 1042. do pole. Jindřich v-hnul s ním v září nepřátelský do Uher; Odtud za příhodnou příležitosti v. mohl až k samé Odře; Dne 11/1 vytrhli odtamtud a to nej- prve k Piačenze. Ddk. II. 95., 145., 206., 353., III. 265. (Tč. ). Chtěl v. o svátcích svatodušních. Ib. II. 226. A Jindřich, syn muoj, tuto středu bohdá odsavad v. má. Arch. III. 380. — co na koho. Pakliby kto meč neb jinú braň na koho vytrhl a pozdvihl. Arch. I. 213. Meč na někoho v. Hus I. 402. Nóž na mě vytrhl přede pány. Půh. II. 157. Meč pravdy na zlé v. Chč. 450. — kdy kudy. Boleslav týmž časem branami polskými do země vytrhnul. Ddk. II. 417. — proč. Duchovní toliko meč, jenž
jest slovo božie, v zabitie života starého vytrhuj. Hus I. 173. V. někomu na pomoc. Let. 122. A chystají se jim ku pomoci na pole vytrhnouti. Pal. Děj. IV. 1. 57. — koho v čem: v díle, v práci (stören). Dch. |
Pakli by který z nich aneb kdo jiný kte-
rékoli strany v čem se vytrhl, takový má býti trestán podlé velikosti viny. Pal. Děj. III. 3. 234. — co o čem, zač. Jest i du- chovní i tělestný meč: onen kněžóv a ten rytieřóv; onen o cierkvi a tento za cierkev má vytržen býti, ale k ponuknutie kněž- skému. Hus I. 177. — (se) nad koho. Který by nad jiné v. se opovážil. Skl. II. 109. Zákonníci sluli sú ti, kteříž nad obce vytrhše sě zvláštním obyčejem i rúcho sú měli zvláštnie i obyčeje jiné. Hus II. 282. Vytrhnutí, vytrhování. V. ze sna, ze
spaní. Ja. Donucen byl ku kvapnému v. zprávou, že.... Ddk. VI. 55. Vz Vytrh- nouti, Vytržení. Vytrhnutý, vz Vytržený.
Vytrhování, n. = občasné vytržení, zeit-
weiliges Herausreissen, Störung. Vz Vytrh- nouti. Vytrhovati, vz Vytrhnouti.
Vytříbení, n., die Reinigung, Ausbil-
dung, Vervollkommnung, Verfeinerung. Vytříbený; -en, a, o, gereinigt, verfei-
nert, polirt, ausgebildet. V. vzdělanosť, la- tina, duch. Mus. 1880. 268., 480., 486. (Pdl. ). V. úsudek, vkus. Rk. — čím. Povaha zku- šenostmi v-ná. Us. Pdl. Životní zkušeností v-ný rozum. Šml. I. 38. Vytříbiti, il, en, ení = tříbením odstra-
niti, vyčistiti, reinigen. — co. Ta morová rána město vytříbila (vyhubila). Ros. — co, se odkud. Takové zlé z domu svého v. Reš. Že sme se ze všeho všudy vytříbili a vytrávili. 1621. Nách. 161. — co s krze co. Krab. — koho v čem, k čemu, aus- bilden. Tč. Vytříknouti = vystříknouti. Us. Ty si
mě uštípla, až mi krev vytříkla. Nár. ps. 89. Vytřímati, aushalten. — jak kde. Až
do konce u muziky v.; V tom domě člo- věk nevytřímá (nevydrží). Slez. Tč. 1. Vytřípati = vytýkati, vorhalten, vor-
werfen. — co komu. Mor. Brt., Vck. Pro- síme českou intelligenci, aby nežehrala na papeže římské a nevytřípala jim, že oni liturgii slovanskou v národě českoslovan- ském zničili. MP. v Čas. duch. 1882. 224. 2. Vytřípati = vytřásati, beuteln, her-
ausschütteln. — co kde. Pes ve světnici v-pal blechy. V již. Mor. Šd. Vytřiřitek, tku, m., der Arschwisch. D.
Vytřískání, n., vz Vytřesknouti.
Vytřískaný; -án, a, o, vz Vytřesknouti.
Vytřískati, vz Vytřesknouti.
Vytřísniti = vykáleti, von sich geben,
sich ausleeren. D. Vytřísti, vz Vytřásti. Ž. wit. 34. 3.
Vytříšiti = v tříš proměniti, zu Grund-
eis machen. Us. Vytříti, tru, třeš, trou, tři, tra (ouc), třel,
en, ení; vytírati, vytírávati = třením vy- dobyti, vymnouti, vytroliti, aus-, heraus- reiben, herausbröckeln; třením vyčistiti, rein reiben, aus-, abreiben; vyhladiti, glatt reiben, abreiben; třením vyhubiti, zničiti, odstraniti, aus-, wegreiben, durchs Reiben vernichten, wegbringen; třením vypotře- bovati, vymazati, verschmieren, verreiben, |
||
|
|||
Předchozí (1156)  Strana:1157  Další (1158) |