Předchozí (1160)  Strana:1161  Další (1162) |
|
|||
1161
|
|||
|
|||
Výtržnosť, i, f. = vytržení se z obyčej-
nosti, z pořádku, ze slušnosti, z práva, die Ausschreitung, Ausschweifung, Zügellosig- keit, der Excess. Jg., Dch. Nestydatým šep- táním učinili v. v chrámu Páně. Sych. V. v něčem učiniti. J. tr. Povážlivá v.; Odbo- čiti až k v-stem. Us. Dch. Staly se v-sti. Kká. Td. 323. Odevzdal Spytihněva za pří- činou hrubých v-stí švakrovi svému pod přísný dohled. Ddk. III. 172. Vz Právo. — V. = sažení na jiného n. na statek jeho, moc, násilí, der Frevel, die Gewaltthätigkeit, Handanlegung, Eigenmächtigkeit. Jakož jsem ho obeslal do soudu viniti jej chtěje z v-sti. Faukn. 80. Co se v-sti dotýče, nalézá se vůbec za právo, aby tito artikulové za v. byli. Item. Najprve kdožby na čí grunty zbrojně přišel neb přijel a na těch gruntech jakou škodu učinil. Zř. F. I. Q. XIV. V. pro řeči nemá činěna býti; V-sti pokuta; V-sti kdoby se dopustil; O v-sti strany nesmluví- li se; Při v-sti je-li více osob; Skrze v. umře-li kdo; Za v. co se u práva pokládá? Vz Kol. Jir. N. L., XXV., S. XL, XII., XV., XIII., N. XVIII. V-sti se dopustiti, V., proti někomu. Žer. Za v. se pokládá: kdo by na gruntech cizích škodu činil, na koho zbraně dobyl, jej bil, zranil, s koně strhl, posla sbil, listy mu odjal atd. Pr. měst. O v-stech vz Gl. 375., Zř. zem. Jir. Q. 14., 20. — V. = vytržení z mysli. Vz Vytržení. Mus. — V. = opovážlivosť, die Kühnheit, Keckheit, Ver- gessenheit. Ros. — Vz Rb. 274. Výtržný = kdo se vytrhuje z řádu, sluš-
nosti, práva, frevelhaft, zügellos, excessiv. V. dokazování něčeho, die Demonstration. Sl. les. V. skutek; něco výtržného proti ně- komu přečiniti. V. V-ný člověk. Br. Jakož v království tomto nezpůsobové a neřádové od v-ných lidí povstávají. Zř. F. I. A. XXIV. V. pře puohonné kdy slyšány bývaly. Vz Zř. zem. Jir. Q. 12. V. uvázání v cizí grunty. Vz Ib. C. 17. Císař táhl na takové v-né lidi, aby je zkrotil. Haj. 1368. V. dokazování čeho, eine Demonstration zur Schreckung u. drg. J. tr. Kněží že nebudou nic výtrž- ného před se brati. Cr. Neposlušné a v-né lidi trestali. Arch. I. 214., Zř. F. I. Vz Ne- způsob. Vytučený, vz Vytučiti.
Vytučiti, il, en, ení = vykrmiti, fett
mästen. — koho čím: svini ječmenem. Koll. Vytůčka, y, f. = vytáčka, die Ausflucht.
Což holá prázná jest v. Sl. L. 183. Vytučnění, n., die Ausmästung.
Vytučněný; -en, a, o, ausgemästet. V.
vepř. NA. IV. 105. Vytučněti, ějí, ěl, ění = vykrmiti se, fett,
feist werden. Ros. Vytučniti, il, ěn, ění = vykrmiti, aus-,
auffüttern, ausmästen. — koho: prase atd. Us. Vytuhlý, dichter, fester geworden. V.
země (už ne řídká, rozmočená), Us. Šd. Vz Vytuhnouti. Vytuhnouti, hnul a hl, utí; vytuhovati
= hutosti nabyti, steif werden. — čím. Vy- tuhla košile mrazem. Ros. Bláto větrem vytuhlo. Us. Šd. |
Vytuhýkati, herauskrächzen (wie die
Todteneule). — koho. Když ťuhýk (kalous) ťuhýká, pokaždé někoho vyťuhýká (vyvolá někoho, že umře). Ros. — Jg. Vytuchnouti, chl, utí = stuchlosti po-
zbyti, den dumpfigen Geruch, die Dumpfig- keit verlieren. Ros., Tč. — kde: na slunci, na větru. Us. — V. = zhasnouti, vyčich- nouti, ztratiti se, auslöschen, verduften, sich verlieren. — kde. V těchto kamnech uhlí tak hned nevytuchne. Us. Šd., Vck. V-chnul v srdciach vám zápal poezie. Sldk. 585. — odkud. Tento, Prieč' vytuchol z pamäti ľudu. Sl. let. II. 201. Vyťukati, vyťukávati, ausklopfen, aus-
schlagen. — co. Listy aniž stromová ľahkým sa nehýbaly váním, len prepelička časom nočné vyťukávala pesne. Hol. 321. — koho odkud čím: ze světnice klepáním na okno. Us. Šd. Vytúlati, vz Vytoulati.
Vytulikati, auspfeifen. — co jak. Jak
on tu pěsničku na svoji píščalce pěkně vy- tuliká. Na Ostrav. Tč. Vytúliti, il, en, ení, vytulovati, vz Vy-
touliti. Vytunka, y, m., osob. jm. Šd.
Výtupa, y, f. = vytupení, die Stumpf-
machung. Slov. Bern. Vyťupati = vybiti. U Místka. Mtl. — V.
= vysekati, aushauen. — co čím odkud, kde: sekyrkou chamruzí v lese, z lesa. Na Ostrav. Tč. Vytupení, n., das Stumpfwerden.
Vytupení, n., das Stumpfmachen.
Vytupený; -en, a, o, stumpf gemacht.
V. nůž. Us. Vytupěti, ějí, ěl, ění, vytupnouti = tu-
pým se státi, stumpf werden. — abs. Ten nůž vytupěl. Us. Vytupiti, il, en, ení, vytupovati = tupým
učiniti, stumpf machen. — co čím: nůž ře- záním. — se. Us. — co komu: břitvu. Us. Dch. Výtupně = potupně. Na Slov. Bern.
Výtupník, a, m. = potupník, hánce, der
Schmäher. Na Slov. Bern. Výtupnosť, i, f. = potupnosť, hánlivosť.
Na Slov. Bern. Vytupnouti, vz Vytupěti.
Vytupnutí, n. =vytupení. Bern.
Vytupnutý; -ut, a, o = vytupený. Bern.
Výtupný = potupný, hánlivý. Na Slov.
Bern. Vytupovati, vz Vytupiti.
Vyturnajiti, il, en, ení, durchs Turnieren
erhalten, erturnen. Ros. Vyturnirovati = vyturnajiti.
Vytušení, n., vz Vytušiti. — V., sich
durchs liederliche Leben zuziehen. Vytušený; -en, a, o, vz Vytušiti. Us. Tč.
Vytušiti, il, en, ení; vytušovati = od-
dechnouti sobě, Athem schöpfen. Ros. — V. = přestati tušiti, aufhören zu ahnden, zu glauben. Bern. Vytušovati, vž Vytušiti.
Vytutati, austuteln, austrinken (o dětech).
— co odkud. Dítě všecko mlíko z hrnečka v-lo. Na Ostrav. Tč. On celý grunt vytutal (= propil). Ib. Tč. 284
|
||
|
|||
Předchozí (1160)  Strana:1161  Další (1162) |