sb157-05 0..8296

1161

Výtržnosť, i, f. = vytržení se z obyčej-
nosti, z pořádku, ze slušnosti, z práva, die
Ausschreitung, Ausschweifung, Zügellosig-
keit, der Excess. Jg., Dch. Nestydatým šep-
táním učinili v. v chrámu Páně. Sych. V.
v něčem učiniti. J. tr. Povážlivá v.; Odbo-
čiti až k v-stem. Us. Dch. Staly se v-sti.
Kká. Td. 323. Odevzdal Spytihněva za pří-
činou hrubých v-stí švakrovi svému pod
přísný dohled. Ddk. III. 172. Vz Právo. —
V. = sažení na jiného n. na statek jeho,
moc, násilí, der Frevel, die Gewaltthätigkeit,
Handanlegung, Eigenmächtigkeit. Jakož jsem
ho obeslal do soudu viniti jej chtěje z v-sti.
Faukn. 80. Co se v-sti dotýče, nalézá se
vůbec za právo, aby tito artikulové za v.
byli. Item. Najprve kdožby na čí grunty
zbrojně přišel neb přijel a na těch gruntech
jakou škodu učinil. Zř. F. I. Q. XIV. V. pro
řeči nemá činěna býti; V-sti pokuta; V-sti
kdoby se dopustil; O v-sti strany nesmluví-
li se; Při v-sti je-li více osob; Skrze v.
umře-li kdo; Za v. co se u práva pokládá?
Vz Kol. Jir. N. L., XXV., S. XL, XII., XV.,
XIII., N. XVIII. V-sti se dopustiti, V., proti
někomu. Žer. Za v. se pokládá: kdo by na
gruntech cizích škodu činil, na koho zbraně
dobyl, jej bil, zranil, s koně strhl, posla sbil,
listy mu odjal atd. Pr. měst. O v-stech vz
Gl. 375., Zř. zem. Jir. Q. 14., 20. — V. =
vytržení z mysli. Vz Vytržení. Mus. — V. =
opovážlivosť, die Kühnheit, Keckheit, Ver-
gessenheit. Ros. — Vz Rb. 274.

Výtržný = kdo se vytrhuje z řádu, sluš-
nosti, práva, frevelhaft, zügellos, excessiv.
V. dokazování něčeho, die Demonstration.
Sl. les. V. skutek; něco výtržného proti ně-
komu přečiniti. V. V-ný člověk. Br. Jakož
v království tomto nezpůsobové a neřádové
od v-ných lidí povstávají. Zř. F. I. A. XXIV.
V. pře puohonné kdy slyšány bývaly. Vz
Zř. zem. Jir. Q. 12. V. uvázání v cizí grunty.
Vz Ib. C. 17. Císař táhl na takové v-né lidi,
aby je zkrotil. Haj. 1368. V. dokazování
čeho, eine Demonstration zur Schreckung
u. drg. J. tr. Kněží že nebudou nic výtrž-
ného před se brati. Cr. Neposlušné a v-né
lidi trestali. Arch. I. 214., Zř. F. I. Vz Ne-
způsob.

Vytučený, vz Vytučiti.

Vytučiti, il, en, ení = vykrmiti, fett
mästen. — koho čím: svini ječmenem.
Koll.

Vytůčka, y, f. = vytáčka, die Ausflucht.
Což holá prázná jest v. Sl. L. 183.

Vytučnění, n., die Ausmästung.

Vytučněný; -en, a, o, ausgemästet. V.
vepř. NA. IV. 105.

Vytučněti, ějí, ěl, ění = vykrmiti se, fett,
feist werden. Ros.

Vytučniti, il, ěn, ění = vykrmiti, aus-,
auffüttern, ausmästen. — koho: prase atd.
Us.

Vytuhlý, dichter, fester geworden. V.
země (už ne řídká, rozmočená), Us. Šd. Vz
Vytuhnouti.

Vytuhnouti, hnul a hl, utí; vytuhovati
= hutosti nabyti, steif werden. — čím. Vy-
tuhla košile mrazem. Ros. Bláto větrem
vytuhlo. Us. Šd.

Vytuhýkati, herauskrächzen (wie die
Todteneule). — koho. Když ťuhýk (kalous)
ťuhýká, pokaždé někoho vyťuhýká (vyvolá
někoho, že umře). Ros. — Jg.

Vytuchnouti, chl, utí = stuchlosti po-
zbyti, den dumpfigen Geruch, die Dumpfig-
keit verlieren. Ros., Tč. — kde: na slunci,
na větru. Us. — V. = zhasnouti, vyčich-
nouti, ztratiti se, auslöschen, verduften, sich
verlieren. — kde. V těchto kamnech uhlí
tak hned nevytuchne. Us. Šd., Vck. V-chnul
v srdciach vám zápal poezie. Sldk. 585. —
odkud. Tento, Prieč' vytuchol z pamäti
ľudu. Sl. let. II. 201.

Vyťukati, vyťukávati, ausklopfen, aus-
schlagen. — co. Listy aniž stromová ľahkým
sa nehýbaly váním, len prepelička časom
nočné vyťukávala pesne. Hol. 321. — koho
odkud čím: ze světnice klepáním na okno.
Us. Šd.

Vytúlati, vz Vytoulati.

Vytulikati, auspfeifen. — co jak. Jak
on tu pěsničku na svoji píščalce pěkně vy-
tuliká. Na Ostrav. Tč.

Vytúliti, il, en, ení, vytulovati, vz Vy-
touliti.

Vytunka, y, m., osob. jm. Šd.

Výtupa, y, f. = vytupení, die Stumpf-
machung. Slov. Bern.

Vyťupati = vybiti. U Místka. Mtl. — V.
= vysekati, aushauen. — co čím odkud,
kde: sekyrkou chamruzí v lese, z lesa. Na
Ostrav. Tč.

Vytupení, n., das Stumpfwerden.

Vytupení, n., das Stumpfmachen.

Vytupený; -en, a, o, stumpf gemacht.
V. nůž. Us.

Vytupěti, ějí, ěl, ění, vytupnouti = tu-
pým se státi, stumpf werden. — abs. Ten
nůž vytupěl. Us.

Vytupiti, il, en, ení, vytupovati = tupým
učiniti, stumpf machen. — co čím: nůž ře-
záním. — se. Us. — co komu: břitvu.
Us. Dch.

Výtupně = potupně. Na Slov. Bern.

Výtupník, a, m. = potupník, hánce, der
Schmäher. Na Slov. Bern.

Výtupnosť, i, f. = potupnosť, hánlivosť.
Na Slov. Bern.

Vytupnouti, vz Vytupěti.

Vytupnutí, n. =vytupení. Bern.

Vytupnutý; -ut, a, o = vytupený. Bern.

Výtupný = potupný, hánlivý. Na Slov.
Bern.

Vytupovati, vz Vytupiti.

Vyturnajiti, il, en, ení, durchs Turnieren
erhalten, erturnen. Ros.

Vyturnirovati = vyturnajiti.

Vytušení, n., vz Vytušiti. — V., sich
durchs liederliche Leben zuziehen.

Vytušený; -en, a, o, vz Vytušiti. Us. Tč.

Vytušiti, il, en, ení; vytušovati = od-
dechnouti sobě, Athem schöpfen. Ros. — V.
= přestati tušiti, aufhören zu ahnden, zu
glauben. Bern.

Vytušovati, vž Vytušiti.

Vytutati, austuteln, austrinken (o dětech).
— co odkud. Dítě všecko mlíko z hrnečka
v-lo. Na Ostrav. Tč. On celý grunt vytutal
(= propil). Ib. Tč.

284