sb157-05 0..8296

1164

v umění. V. — čím: zkušením. Lucian. —
čemu: věštbám. Ms. sněm. Krok. — Někomu
za v-nou dáti (= 1. tovaryšem ho učiniti,
2. ošiditi, napáliti koho). D. Za v-nou pe-
níze dostati, dáti. Zlob. Má již, dostal za
v-nou ( = 1. stal se tovaryšem, 2. poučil se
škodou). List za v-nou. D. Peníze, plat za
v-nou, za v-nou platiti. Us. Dch.

Vyučitelný = vyučen býti mohoucí, ge-
lehrig. Vus.

Vyučitelovati, als Lehrer verdienen. —
si co. Us. Šd.

Vyučiti, uč, uče (íc), il, en, ení; vyučo-
vati, vyučívati, vyučovávati = zúplně nau-
čiti koho, auslehren, zu Ende lehren. —
koho: žáky. Us. Kristus sám jich vyúčal.
Ms. 15. stol. Dám jich (je) vyučiť, prebijú
sa svetom aj bez imama. Dbš. Sl. pov. III.
6. Klam je v-čil, že... Sš. Sk. 33. Deti
riastly a matka jich vyúčala. Dbš. Sl. pov.
I. 206. Deň odporný tě vyučí, abys byl kdy
k dobrému súcí. Na Ostrav. Tč. Prútom ťa
ot vyučuje, jak máš poslúchat. V Besky-
dech. Tč. — koho, se čemu: řemeslu.
Kos. Hned začala jich všakovým veciam
vyučovať. Dbš. Sl. pov. V. 38. V. někoho
umění válečnému. Us. Tč. Starší syny chtěl
kníže dáti v. službě vojenské a věcem pa-
novnickým. Ddk. III. 196. Čeleď cestám bo-
žím v. Br. Mojžíš vší moudrosti egyptské
se v-čil. BR. II. 223. a. Vyučiti bludům.
Chč. 448. Příkladové lépe ctnostem v-čují
nežli ústa. Prov. Tč., Kom., J. tr., Kram.,
Sych. — koho co (zřídka. Zk. ). Vyučuje
hříšníky cesty své. Br. Vyučil ho školy
menší. Ros. Nic dobrého nás nevyučili. Sš.
P. 786. — koho o kom, o čem: dítky
o pánu Bohu vyučovati. Štelc. Každého
z nich ve zvláštním listu o vedení správy
té církevní vyučil; Že teprv o svém apo-
štolství Kološany vyučuje. Sš. I. 6., II. 191.
(Hý. ). — koho v čem: v umění. V. Knihy,
v nichž kazdý kněz vyučen býti má, jsou;
Jali se vyučovati národ v obřadech pohan-
ských. Ddk. IV. 282., II. 348. (Tč. ). Najma
v spevu jich vyučila. Dbš. Sl. pov. V. 38.
Aby Pavel byl Petra tak vyučoval u vě-
cech, v nichžto... Sš. II. 26. — koho nač.
Neb jsou oči na to sobě vyučili (navykli),
aby, kdy chtí, plakaly. Štelc. — koho čím:
knihami, vypravováním, ukazováním. Byl
vyučen zlatníkem. Us. Já vyučen jsa strastmi.
Msn. Or. 130. Řekl mu, že by se rád vy-
učil zlodějem. Pobád. naš. lid. 25. — koho
k čemu: k dobrému. Us. na Mor. Tč. —
se, koho odkud, od koho. A všemu se
od držitele vší moudrosti vyučil. Sš. II. 14.
Vyučen jsa ze zákona. Sš. I. 39. (Hý. ).
Z božího slova tomu se vyučujeme. BR. II.
714. b. — koho čemu kde. I v Efesu
apoštol napřed v synagoze veřejně vyučo-
val; Jáhenky ty vyučovaly ženské po do-
mech; Pavel byl vyučen zákonu na školách
jerusalemských. Sš. I. 5., 145., II. 20. (Hý. ).
Mohli byste najmladšieho brata sebou vziať
a dať ho po školách vyučiť. Dbš. Sl. pov.
I. 31. — jak: za darmo někoho v. Ddk..
IV. 35. Mluvnici vyučováno bylo dle Do-
nata, lb. IV. 325. Vyučil se vedlé řádu.
Sedl. Rychli. 37. Pán zástupy ony opustiv

po sbornicích vyučoval. Kdo jiné člověky
s úspěchem vyučovati chce. Sš. L. 66., 11.
206. (Hý. ). Byli to lidé po farisejsku vy-
učení. Sš. L. 175. V. něčemu za honorář.
Us. Pdl. — kdy. By dle toho lid vyučo-
val na kázáních. Ddk. IV. 287. Jak nemó-
žeš pre chudobu dětí zaopatřovať, máš jich
kumštom hneď od mládí vyučovať. Na Slov.
Tč. Že po ten čas krátký nebyl snad ně-
čemu od apoštolů vyučován; Že (Pavel)
skrze tu nedrahnou dobu svého u Petra
a Jakuba apoštolů pobytu evangeliu v. se
nemohl. Sš. II. 15. (Hý. ). — s infinit. Aby
také ostatní se vyučili to činiti. Sš. 11. 25.

Vyučívaný, lernend. V-ná církev (opak:
církev vyučovací). Sš. Sk. 69. Vz Výučný.

Výučka, y, f. = vyučená. Us. Šd.

Výučné, ého, n., das Lehrgeld. Dch.

Výučný, -ní, Lehr-. V. list = list za
vyučenou, der Lehrbrief. Rk., Šp. Aby mu
mohli list výučný vydati. Sl. let. V. 58. V.
pán, der Lehrherr, Šp., mistr, ústav. Dch.
V. církev (vyučující, lehrend. Vz Vyučí-
vaný). Sš. L. 127. (Hý. ).

Vyučovací, Lehr-, Unterrichts-. V. kniha,
D., ústav (učebný), obor, řeč, Us., jazyk.
Rk. V. methoda = způsob, jakým učitel
žákům svým vědomosti vštěpuje (akroma-
tická, když učitel jenom přednáší a žáci
poslouchají; erotemická či dialogická a ka-
techická, když učitel vyučuje žáky rozmlu-
vami). Vz S. N. V. osnova, pořádek, sou-
stava. Us. Pdl. Zřízení věcí v-cích, Organi-
sirung des Unterrichtswesens. J. tr. — V. =
učící, lehrend. V. církev. Vz Výučný. Sš.
Sk. 12. (Hý. ).

Vyučovanec, nce, m. = kdo jest vyučo-
ván, der Unterwiesene, Lernende. Sděluj
se pak v. ve slovu božím s v-lem všemi
dobry: A že se v. musí považovati za dluž-
níka svého učitele. Sš. II. 65., 67. (Hý. ).

Vyučování, n., das Unterrichten, der
Unterricht. Nz. V. nižší, vyšší, nedělní,
školní, Mus. 1880. 459., 462., opakovací,
Wiederholungsunterricht, denní, Tages-; v.
národnímu hospodářství. Šp. Správa v., das
Unterrichtswesen. Nz. Prvotné v., der Pri-
märunterricht, podomní, Haus-, povšechné,
der Massenunterricht. Dch. Musí tak své v.
nastrojiti, aby slovům jeho svěřenci vyroz-
umívali; Podnět a pobídka v.; Stanovné
v. Sš. J. 170., Sk. 240., II. 192. (Hý. ). V.
řecké a římské, vz Vlšk. 226., 228., 241.,
236.

Vyučovaný; -án, a, o, unterrichtet, un-
terwiesen. Vz Vyučený.

Vyučovatel, e, m., der Unterrichter,
Lehrer.

Vyučovatelka, y, vyučovatelkyně, ě, f.,
die Lehrerin. Us.

Vyučovatelství, n., das Unterrichts-
wesen. Šm.

Vyučovati, vz Vyučiti.

Vyučující, lehrend; Lehr-. V. text (di-
daktický). Kom.

Vyudění, n. = vyuzení Cf. Vyuditi.

Vyuděný = vyuzený. Maso dobře v-né.
Mor. Šd.

Vyuditi, il, zen, zení (na Mor. a Slov.
děn, dění); vyudívati = dobře vyuditi, aus-