sb157-05 0..8296

1165

räuchern; vysušiti, ausdörren. — co kde:
maso v komíně. Us. Jg., Šp., Tč.

Vyudlosť, i, f. = chřadnutí těla, die
Darrsucht, Abzehrung. Ja.

Vyudlý = vyschlý, ausgedorrt. Zlob.,
Lom.

Vyudnouti, dnul a dl, utí, ausdörren,
dürr werden. Jg.

Vyudzovati = vyudívuti, vz Vyuditi.

Vyufati sa. Kdo sa ufal, už sa vyufal
(o nezdařené naději). Na Slov. Zátur.

Vyúhoření, n., die Brachlegung des
Feldes.

Vyúhořený; -en, a, o, brachgelegen.
Do v-né role pšenice naseti. Us. Šd.

Vyúhořiti, il, en, ení = úhorem nechati,
brach liegen lassen. — co: pole. Us. Šd.

Výuka, y, f. = vyučování, das Lehren,
der Unterricht. Moc nějakou v-ky si osvo-
jiti; Za základ výuky své položil; Od vý-
slipky přechází (apoštol) k výuce. Sš. Sk.
139., 294., II. 26. (Hý. ).

Vyukovati, ganz anschmieden. Lom.

Vyumělkovati, herauskünsteln. Šm. —
co.

Vyumetati, alles rein abkehren. Plk. —
co čím. Us.

Vyumyti, vz Vyumývati.

Vyumytí, n., das Auswaschen, Ausspülen.

Vyumytý; -yt, a, o, ausgewaschen, aus-
gespült.

Vyumývání, n., die Auswaschung, Aus-
spülung.

Vyumývaný; -án, a, o, ausgewaschen.
Bol do čistých bielych šiat oblečený a pekne
v-ný. Dbš. Sl. pov. I. 77. (Šd. ).

Vyumývati, vyumyti (vz Mýti), auswa-
schen, ausspülen; aufhören zu waschen. Bern.

Vyunkati, ausunken. — co. Žáby špatný
čas v-ly. Na Ostrav. Tč.

Vyuňkati, näselnd aussprechen. — co.
Na Ostrav. Tč.

Vylinovati, genug plagen, strapiziren.
Vz Unovati. — V., aufhören zu plagen.

Vyupomenouti, ul, ut, utí; vyupomínati
= upomínáním dostati, vymoci, einmahnen,
einfordern, eintreiben. — co. Tehdy on vy-
upomínaje ten základ má jej tomu dáti,
číž... Zř. F. I. J. XXIV. V. plat, J. tr.,
peníze, Šp., úroky. Dač. I. 366. — co od
koho: dluh. Br., J. tr. — čeho. Aby dluhu
na místě jiných vyupomínati mohli. V. —
koho. V. — na kom komu. Ten má jie
to věno na rukojmiech vyupomínati. Vl. zř.
510. — kdy. Aby dluhy k sv. Havlu vy-
upomínaly. Arch. V. 473.

Vyupomínání, n. = vybírání dluhů, die
Einforderung, Eintreibung, Einmahnung.
Dluhové též, jsou-li jací u koho k v. V.
Vz Vyupomenouti.

Vyupomínaný; -án, a, o, eingefordert,
eingetrieben, eingemahnt. V. dluh. Us.

Vyupomínati, vz Vyupomenouti.

Vyupotřebiti, vz Upotřebiti.

Vyúřadovati, ausamtiren, als Beamte aus-
richten. — co kde. Us. Tč.

Vyúročiti, il, en, ení, auszinsea.

Vyústění, n., die Ausmündung. Dch.

Vyústiti, aussagen, aussprechen. — co.
To vyústí a dušicu pustí. Jir. Čít. pro IV.

tř. — V., entspringen. — kde. Na jehož
patě Kison se vyúšťuje. Proch. Děj. bibl.
I. 29. Vz Ústiti.

Vyuškovati = vypohlavkovati, abohr-
feigen. Na Slov. Bern.

Vyutěkati, vyzutěkati, ganz davonlaufen.

— odkud. Všeci chlapci vyutěkali z kostela,
jak přišel kostelník. Na Ostrav. Tč.

Vyutírati, vyutříti, vyzutírati, ganz ab-
wischen. — co komu odkud: slzy z očí.

Vyutiskati, genug drücken. Starušského
otca iba slzy zalialy a nemohol ani dosť
vyutiskať, vyobjímať sa s ním. Dbš. Sl. pov.
VII. 68.

Vyuzení, n., das Ausräuchern. Vz Vy-
uditi.

Vyuzený; -en, a, o, ausgeräuchert, Selch-.

V. maso. Vz Vyuděný. — V. = hubený,
vyzáblý, vyschlý. Ros.

Využitel, e, m., der Ausnützer, Frukti-
ficirer. Dch.

Využiti, žiji, il, it, ití; využívati, aus-
nützen, aufbrauchen. — čeho. V. všech
okolností, Šb., síly koňské, Zpr. arch. IX.
101. V. vítězství ku podmanění země. Šb.

— koho, čeho, k čemu, verwenden. Us.
Tč., Šb. Stř. II. 14. On již těch let využil.
Ros. — co: lék, celou sklenici již využí-
val, einnehmen. Us.

Využití, n., die Ausnützung. V. prostory.
Šp.

Využitkování, n., die Ausnützung. V.
paliva, Šp., Dch., plodů půdy, půdy, Kř.
Stat. 1. Rozumným v-ním pramenů. Ddk.

VI. 210. Vz Využitkovati.
Využitkovaný; -án, a, o, ausgenützt.

Šp. Vz Využitkovati.

Využitkovati, ausnützen, verwenden. Us.
i v Čech. i na Mor. Dch., Vck., Tč. — čeho
k čemu. Us. Tč. Této příležitosti dovedl
Jaromír dobře pro sebe v. Ddk. II. 315.,

III. 223. — Pozn. Slovo nové, obyčejněji:
využiti, v užitek obrátiti. Brs. 264., Tk.

Využitý; -it, a, o, ausgenützt. Šp.

Využívání, n., die Ausnützung. Bern.

Využívaný; -án, a, o, ausgenützt. Bern.

Využívati, vz Využiti.

Vyvábení, n., die Aus-, Hinaus-, Her-
auslockung, Ausrufung. Bern.

Vyvábený; -en, a, o, aus-, hinaus-, her-
ausgelockt, ausgerufen. Bern. V-né my-
šlénky. Hvls. Vz Vyvábiti.

Vyvábiti, vab, vábě (íc), il, en, ení; vy-
vabovati, vyvábívati = vábením dostati, vy-
louditi, aus-, herauslocken. — koho. V.
nemůže mne žádná nástraha. Kom. — co
komu: slze. Cyr. — co odkud. Najprv
len pekne ho vítaly, všakovsky vábili, aby
čo len slova z neho vyvábily. Dbš. Sl. pov.

IV. 69. Z něčeho mluno. Chym. Spíše by
z tebe jiskry vyrazil, nežliby z tebe smích
vyvábil. Prov. — co na kom: krejcar.
Us. — koho čím odkud: sliby z domu.
Us. — kam: v nebezpečenství. Ler. Keď
Turci dráždili našich a vyvábovali k zá-
pasu. Sl. let. II. 115. (Šd. ).

Vyvabovati, vz Vyvábiti.

Vyvadění, n., die Ab-, Einlösung, De-
vinkulirung. Vz. Vyvaditi, 1. — V., das
Auszanken. Vz Vyvaditi, 2., Vyvazení.