sb157-05 0..8296

1166

Vyvádění, n., das Herausführen, Aus-
leiten, die Ausleitung. V. vody. Us. Dch.
Vz Vyvésti. — V., das Herumtreiben, Pos-
sentreiben, Lärmen usw. Us.

Vyvaděný; -en, a, o = vyvazený.

Vyváděný; -ěn, a, o, wiederholt hinaus-
geführt, ausgeführt. Cf. Vyvádění.

Vyváděti, vz Vyvésti. Co ten tam vy-
vádí, to je boží dopuštění. Us. Dch.

Vyvaditelnosť, i, f., die Auswindbar-
keit, Auelösbarkeit. Jg.

Vyvaditelný = vyvazen býti mohoucí,
auswindbar. Aqu.

1. Vyvaditi, ii, zen, ení; vyvazovati, vy-
važovati (Bdž. 148. ) = vysvoboditi, vyplatiti,
ab-, aus-, einlösen; vymotati, herausmachen,
loswinden; vyniknouti, entkommen, sich los-
machen, sich herauswinden. — ab. Nevědí
kudy vyvaditi (vyniknouti, ven z něčeho
se dostati). V. — co, koho: svou víru,
přípověď, slib (= splniti), dluh (zaplatiti),
V., pečeti rukojmí (což se stávalo tím, že
pečeť rukojmě toho, jenž se vyvaditi chtěl,
vyříznuta byla z dlužního úpisu, das Siegel
des Bürgen vom Schuldbriefe auslösen. Gl.
375. ), závadu (zapraviti), Vš., statek (od
dluhův osvoboditi), Ros., rukojmě v času
určitém (platiti, splniti, co rukojemstvím
slíbeno). Pr. měst. Dokudžby oň stál a v.
jej chtěl. Vl. zř. 480., 396. --399. Komužby
koli nápadem po kom statek přišel, že jest
povinen všecky závady toho, po komž mu
statek přišel, i dluhy jeho vyvazovati, do-
kudž toho statku stačí. Zř. F. I. E. XVIII.

V. dlužní list, einen Schuldbrief aus-, ein-
lösen, pozemnosť, einen Grund entlasten,
nemovitosť, eine Realität von Lasten de-
puriren, J. tr., zboží, eine beanständete
Waare frei machen, Šp., něčí závady, Mus.
1880. 106., říšskou zástavu. Ddk. VI. 126.
Nemějtež péče žádné, chciť vás v. NB. Tč.
28. V. dobré lidi; Odbývej za sirotky dluhy
a vyvazuj jich věci. Arch. I. 235., V 467.
(Šd. ). Ktož za koho v rukojemství státi ne-
chtěl, že má jeho v. (tenetur eum liberare).

Vl. zř. 396. Něčí věci v. Ib. 460. Vězně
v. Let. 48. Slíbili mě v., kdež jsem za ně
stál. Půh. I. 376. Služebníka jatého v. ZV.
Své mistry v-dil. GR. Jestliže co ženu
prodá nebo zapíše v svém vdovství, to jest
povinna v. Vš. Jir. 228. Vz Státi za koho.
— co, koho čím (od koho zač). Rukojmě
od žida penězi hotovými v. nemohli. Us.
pr. kut. A vyvadil vězně své penězi hoto-
vými. Pal. Děj. III. 2. 303. Tehdy povino-
vat jest Jan ty peníze rukojmiem dáti, aby
se oni jimi v-li; Že by takových peněz
k placení neměli a toho žádný neodpírá,
že mohú se erby a základem za jistinu vy-
vaditi; A rukojmě také v tom dále státi
nechtie žádajíc těmi penězi vyvazeni býti
z rukojemstvie; Jmáme-li těmi penězi vy-
vazeni býti, poněvadž předkem základ náš
jest? NB. Tč. 144., 212., 217., 226. Tu byli
zjímáni pan Záviš Černý, p. Hynek Červeno-
horský. Těmi vyvadili své vězně. Let. 48.
V-dil z židóv listy židovské svými penězi;
Ty listy židovské musela od něho v. svým
věnem. Půh. I. 189., II. 65. (Tč). — koho
odkud; z dluhů, Půh. a nál., z rukojem-

stvi, Žer., ze základu. Br. Pan Smil pohání
pana z Pernšteina, že ho z rukojemstvie
v. nechce. Žer. Slibuji, že týž pán J. z toho
rukojemstvi vyvazen býti má beze vší své
škody. Tov. 151. Aby každý z svého vě-
zení vyvazen býti mohl. Zř. F. I. U. XI.
Že vás z takového rukojemství pořádně
vyvaditi chci... Faukn. 48. — Brikc., Jel.
V. se ze svazkův = vymotati se. Br. Vy-
vazovati se ze slibu. Kos. Ol. I. 124. Leč
Galaty z léček, pastí a osidel jim stroje-
ných v. Sš. II. 4. V. se z poslušenství.
Šf. Z toho rukojemstvie řádné je v-dil;
A jakož praví, žebych peníze bral a se vy-
vazoval z vězenie, k tomu se já neznám;
Cábala toho rukojmie nevyvadil z těch pěti
hřiven. NB. Tč. 28, 66., 128. Póvod miesto-
komorníku s komorníkem má ztravu plnú
i obrok koňóm dáti, je potřebami všemi
opatřiti a z hospod je v. Vš., Jir. 206. Aby
je při tom drželi a zachovávali, jim v tom
nepřekáželi, ani jich z toho vyvazovali. List
z r. 1495. (Tč. ). Z toho je nechce v.; Abych
byl ze škody vyvazen; Tu mi nepomohl sě
z židóv v.; Mě od p. Peška z dluhu v. Půh.
I. 127., 131., 184., II. 581. (Tč). V. někoho
z roboty, ze všeho zlého, z rukú nepřátel.
BO. — co se komu. Ten statek jest při
páních, by byl při mně, jměl bych se jim
v. NB. Tč. 282. Mě zastavil v rukojemství
v židech a tu mi mé pečeti v. nechce. Půh.
I. 173. — co od koho. My listy naše od
nich vyvadili. List z r. 1467. (Tč. ). Ten
sem list od kláštera vyvadil. Půh. II. 253.
— odkud jak. Ktož provede starší základ,
ten předkem buď připuštěn z toho se v.
vedlé práva. NB. Tč. 226. Má pečeť bez
škody v.; Měl mě z toho v. bez mé škody;
Slíbil jemu dobrú svú věrú, že jej chce v.
beze vší jeho škody; Mě slíbil v. od židóv
bez mé škody. Půh. I. 159., 196., II. 47.,
205. (Tč. ). — co kde. Vyvadí-li zastavené
statky královské v zemi. Pal. Děj. IV. 1.
31. V. něco na úřadě, před soudem atd.
2. Vyvaditi, il, děn, ění a zen, ení =
vádou vymoci, ab-, aus-, erzanken; vyláti,
aaszanken. — koho = vyláti. Us. Mus.
Budeš vyvaděna od svého milého, že si
nenažala ovsa zeleného. Sš. P. 293. — co
na kom. Us. Tč. — se s kým. Us. Jg.,
Tč. — se na koho. Ale boháč, akoby
mu ani brat nebol, ešte sa hodne na neho
vyvadil; Gazdina ho školila, vyvadila sa
naňho a potom ho aj ubila. Dbš. Sl. pov.
I. 136., III. 45., V. 3. (Šd. ).

Vyvadlovati = vyjeviti, offenbaren, sa-
gen. Na Slov. Němc. VII. 51. Na mnohé
dopytování predsa vyvadlovala, čo a ako
stalo sa; Šecko vyvadlujem, jen mi aspoň
život daruj. Dbš. Sl. pov. III. 87., 54. (Šd. ).

Vyvadnouti, dnul a dl, ut, utí, ganz
verwelken. — komu kde. Všecky květiny
nám v zahradě horkem vyvadly. Us. Tč. Vz
Zvadnouti.

Vyvadnutí, n., das Verwelken. Bern.
Vyvadnutý, verwelkt. Bern.
Vyvadný = vyvaditelný. Reš.
Vyvádzati = vyváděti. Vz Vyvésti. Na
Slov. Bern.