sb157-05 0..8296

1173

Bůh slovem svým veškerenstvo z ničeho
vyvedl. Sš. Sk. 155., II. 199. (Hý. ). Když
kto z dědictvie kúpeného, králem daného,
zápisem neb spolkem naň přišlého jest prá-
vem kterýmžkoli vyveden. Vš. Jir. 197.
A z toho statku že žádným právem vyveden
není. Arch. IV. 320. Ten to krásně vyvedl!
Us. Dch. Výjevy způsobem umělým vyvo-
diti. Mj. 3. A vyvedli mne mocí bez práva
z mého dědictví, ježto jsem od svého otce
držel spravedlivě; Jest sestra jeho mocí vy-
vedena z její věna; Na posudku svú nemoc
vyvedl podlé obyčeje zemského; Kteříž
hranice přisahúc vyvedú, na tom má dosti
býti. Půh. I. 164., II. 202., 572., 576. (Tč. ).
Druhé dobré v manželstvie jest plod, aby
tak bydléce v bázni božie Bohu ke cti a
chvále plod vyvedli. Hus III. 209 — co,
se komu. Ten mu vyváděl (nadával)! Us.
Sá. Staňte hore, vyvedú vám krávu. Us. na
Mor. Šd. Ale mu ja vyvediem, kade sa ja
s ním sídem (sejdu). Sl. ps. 228. Však já
mu vyvedu, co jenom se s ním sejdu. Mor.
Šd. Mamince se housata dobře vyvedla (po-
dařila). Us. Ntk. A když bylo v noci, vy-
vedli jí zloději koně ven. NB. Tč. 6. Aby
mi hranice vyvedl, jakož mi slíbil. Půh. II.
427. Však on si něco vyvede (ublíží si). Na
Mor. Vck. — koho (gt), špatně ve vý-
znamu: ven vésti, hinausführten. Katilina vy-
vedl svých s sebou (m.: své). Brt. — koho,
se čeho = zbaviti. Svého zboží byl vy-
veden. Výb. I. 159. Toho se chci v. těmi
úředníky. Půh. II. 381. Svého zboží jsa vy-
veden (zbaven, o ně oloupen). Alx. BM. v.
329. (HP. 89. ). — kdy. Který by mě v ne-
děli nevyvedl. Němc. Zlosynný skutek měl
na zpáteční cestě z Kladska do Moravy
vyveden býti. Ddk. III. 30. Z kterýchžkoli
příčin zpanošeli a za krále Jiřího teprv své
rody vyvedli. Arch. V. 401. Ta paní vy-
vedla na posudku dva mlatce; Pan Boček
má své držení té lúky na posudku v. do-
brými panošemi. Půh. II. 76., 517. Zdali
vyvodíš dennici svým časem? BO. — (kam,
odkud) proč. Domaslava svázali a na po-
pravu ven vyvedli. Ddk. II. 404. Poněvadž
se z toho skrze tu příčinu svrchupsanú v
nemuož. NB. Tč. 288. Smlouvou ty lidi
z užívání toho pastviska, kteréž slove Volší.
pro obecný užitek města Hradiště vyvedli.
List hrad. 1581. Tč. Vyvedli mi hynst (hřebce)
z jeho maštaly k jeho potřebě. Půh. I. 376
Královú vyvedú před město na popravu
Kat. 3014. (3013. ). — co s čím, s kým
Nevím, co s tím vyvedou, was sie damit
zuwege bringen. Dch. Ten s tím vyvádí, der
macht Wesens damit! Dch. Ten s ním nic ne
vyvede. Us. Měla strach, že by si s ní něco
vyvedla. Sá. v Osv. I. 181. Něco s sebou v
Lpř. Sl. I. 44. — kudy. Vody, smrady štolou
vyváděti. Vys. Nestaraj sa, môj milý, vyve-
diem ťa za humny, poza humny chodníčkom.
Mt. S. I. 15. Vyvedem tě ven humny, vy-
vedem tě humničkem. Sl. ps. Šf. I. 60. Ne-
staraj sa, můj milý, vyvedu ťa ven humny.
Sš. P. 338. Ja bych cě vyvedla ba i přez
celučký (celičký) les, ale se cě, synku, bo-
jím, bo jsi je malučký. Sš. P. 381. — s kým
oč. Jsem s jeho otcem rozdělen o meze

i vyveden. Půh. II. 467. — si. Ten si vy-
vádí (pyšně, nadutě)! Us. Kd. Jen si tak
nevyvádějte! Us. A ten malý Honzíček, jak
on si vyvádí. Mor. Kol. ván. — se. Ptáci
se vyvedli = mladí ptáci z hnízda vyletěli.
Us. Brt. Ktož jest shaněn, nevyvede-li se,
hanbu trpí. Vl. zř. 440. Vyber vrabce, než
se vyvedou. Us. Kšť. Bezecná mrcho, ještos
plátno pokradla v Šumicích, vyveď se. NB.
Tč. 240. Jsem hotov, z čehožby mi vinu dali,
v. se. Arch. III. 7. Kdož jest nařčen a tak
se vyvede. Gl. — že. Z toho lze v., že
opustil císaře. Ddk. III. 259.

Vyvěstiti, il, štěn, ení; vyvěšťovati =
vyjeviti, völlig bekannt machen, andeuten,
auserzählen. Jg., Dbš. Sl. pov. 1. 334.
Vyvěšadlo, a, n., der Ausrucker. Šp.
Vývěšek, šku, m., das Aushängezeichen,
Aushängeschild, das Plakat. Vz Vývěsa, Vý-
věsek. Us. Tč.

Vyvěšený; -en, a, o, ausgehängt. V. okno,
kyvadlo. Us. Šp.

Vyvěšovací, Aushänge-. V. svítilna (fran-
couzská, s okrasami zinkovými). Šp.

Vyvěšování, n., das wiederholte Aus-
hängen. Lep. Dj. I. 15. V-vání oken jest
pracné.

Vyvěšovati, vz Vyvěsiti.
Vyvěšťovati, vz Vyvěstiti.
Vývět, u, m., vz Výkaz.
Vývěta, y, f., der Folgesatz. Slov. Ssk.
Vyvětiti, il, těn, ění, vyvětovati = vy-
mluviti, vymoci, vyvésti, vyvléci, vysekati,
vybaviti, vyprostiti, vysvoboditi, vymaniti,
zbaviti, aus-, herausreden, losmachen, be-
freien. Us. u Chrud. aj. Kd. U Vys. mýta.
Hrt. — koho, se odkud: z soudu a jiných
pletek. Ten se z toho vyvětil. Us. Lonského
roku drahně sme se dlužiti musili a tím na
sebe a živnostky své veliké závady uvedli,
že z nich mnozí do smrti se nevyvětíme.
1625. Nách. 171. V. se od vojny. Us. Z po-
mluv se v.; Jak bychom se z těch kleští
slušně v-li. Ehr. V-til se z tlačenice. Herloš.
V. Ráda by se z toho v-la. U Rychn. Msk.
To je práce, nemohu se z ní ani v-tiť. Ib.
Panáčka tvého těm hloupým divochům z ru-
kou chytře v-til. Tyl. Přivedl jej do zjev-
ného odporu proti církvi římské, z něhož
se více nevyvětil. Ddk. VI. 114. To je člo-
věk prohnaný, ten se vyvětí ze všeho i ze
šibenice. — co. V. směnku, einen Wechsel
durch eine Bank einlösen lassen (tak slova
toho užívají záložny a spořitelny, ale Jg.
má vyvaditi). Ťalský. — V. = vyvoditi, fol-
gern. — co (proti komu) odkud. Vizme,
co apoštol vyvětuje proti židům z výroků
svojich předešlých; Což tedy, jaký vývodek
z toho vyvětíme; Tuto apoštol některá na-
pomenuti z předestřených nauk vyvětuje.
Sš. I. 48., 72., 86. (Hý. ). — V. = vystačiti,
vyživiti se, auskommen. — čím. Tak, tak,
že jsme tou kapinkou (mléka od jedné krávy)
v-li. Mor. Knrz.

Vývětnice = kvitance (poprvé užito od
c. k. okres. úřadu v Chrastavě — Kratzau
— v odpovědi na český dopis jednoho
pražského úřadu). Mš.

Vyvetovati = sázkou vyhráti, wettend
gewinnen. Ros.