sb157-05 0..8296

1176

se = vyplésti se, vykroutiti se, vychýliti se,
sich loswickeln, loswinden, sich herauswin-
den, herausdrehen; vyvoditi, folgern; rozvi-
nouti, entwickeln, entfalten. Jg. — co: úd
(vytknouti), V., přízi (vitím zpotřebovati).
Vyvíjeti činnosť šp. m.: činiti se, činným
býti, činnosť jeviti. Brs. 265. V. vlasy, aus-
flechten, Tč., provaz, ausdrallen, Čsk., vzo-
rec mathematický, Stč. Zmp. 226., řadu,
eine Reihe entwickeln, v matli. Nz. — co
čím: lisem tlak. ZČ. I. 284. — (si) co od-
kud (čím): nohu z kloubu, Ros., Let. Troj.,
skokem. D. V. niť s klubka. Us. V. s cesty
(odchýliti se od ní). St. let., Leg. V. něco
z něčeho, folgern, entwickeln. Vyvinete mu
housle z ruky. Kos. Ol. 1. 167. Černojoký
synek jako rozmarýnek, jakby ho maměnka
vyvinula z plinek. Sš. P. 225. — si co
kde: nohu v koleně, Ja., úd na nohách.
Tkad. — na čem, čím kam = mávati.
Šavlí vyvinul na povětří. Vyvíjí na koni
(prohání koně). L. — (se) odkud. V. z mezí
(vykročiti), V., se z centra, Kom., se ze
smluv (uchýliti se). Mus. Vojsko od nepřá-
tel v. Cyr. V. se od koho, sich loswinden.
Ben. V. Slyše, ž' nechce vyvinouti od smrtci.
Alx. B. M. 146. (HP. 84. ). Ze všeho se co
úhoř vyvine. Č. A na tom sněmu aby ohle-
dáno bylo, ktožby z těch smluv vyvinul,
aby napravili. Arch. II. 253. (Šd. ). Z těchto
církevních manů vyvinula se mladší šlechta.
Ddk. VI. 12. Jako se z nemluvněte a dítěte
vyvinuje pachole a v dalším vývoji jinoch.
Sš. II. 116. Nejstarší soustava filosofická vy-
vinuje z praduše vnitřní její silou všechny
zjevy smyslné. Lpř. J. Děj. I. 23. V-nul se
mezi nimi přátelský poměr. Osv. V oby-
vatelstvu v-li se čtyři dědiční stavové. Lpř.
Dj. I. 19. Jakým způsobem literatura během
času se vyvíjela. Tf. H. 1. 5. Hned se z cesty
vyvine (vyhne). Smil v. 1048. S dobré cesty
sě vyvinul. Pass. 572. Aby od pravé snahy
nevyvinovali; Židé vrstevníci Janovi na
mnoze ode mravův a zbožnosti praotcův
oněch vyvinuli a se vyšinuli. Sš. II. 178.,
L. 12. (Hý. ). — se kudy. Oštěp skrze
ledví se vyvinul (prorazil). — (se) v čem
(s kým). Uděl ti Bůh milosť svoji, od-
pusť, v čem jsi vyvinul. Sš. Bs. 48. (Hý. ).
V čemž když i nejvyšší kněz s svou rodi-
nou vyvinul (chybil)... Br. Jestliže cítíš,
žes se v něčem obzvláště vyvinul (vykro-
čil, uchýlil se, chybil), to sobě k svému
zahanbení připomínej. Kom. Jakoby v ně-
čem byl vyvinul aneb vyštěrboval. Sš. I.
162. — Br. — co nač. Vyvila sem ho (roz-
marýn) na věneček. Sš. P. 224. — se čeho
(proč). Každý papež rád se vyvine toho
místa pro ošklivosť jednoho skutku. Martim.
V. se lidských hanebností. Kon. Odpieral
a vždy se toho vyvinul. Arch. I. 288. Bu-
deme-li této božie rady poslúchati, budeme
se moci zahynutie vyvinúti. Hus III. 131. —
(čemu, kde, se kdy) jak. Organ dle zá-
konů přírodních sám se vyvinul. Mus. 1880.
424. Technika válečná teprve v časích no-
vějších s hlubším důmyslem vyvíjeti se počala.
Osv. I. 341. Čich dosti pozdě se vyvinuje
ku přesnějšímu úkonu. Dk. P. 17. Zábavná
prosa se v kronice trojanské vyvinula k vy-

soké dokonalosti. Anth. Jir. I. 3. vyd. IX.
Pavel myšlénky své z kořene před zra-
koma čtenáňe vyvinuje; V následujících
verších apoštol srovnání to místněji vyvi-
nuje a sice trojím kladem: podobnosti, ne-
podobnosti a přesažitosti; Což místněji vy-
vinuje slovy. Sš. 1. 10., 64., II. 179. (Hý. ).
Skrze takové lidí při zapisiech jich opa-
trovánie mnohým bude omylóm moci vy-
vinuto býti. Vš. Jir. 320. A kterak na
veselé budeš vyvíjať (tancovati), když jsi
chroma? Slez. Šd. Vyvine se co úhoř. Pk.
Rovnice lze nejsnáze vyvíjeti pravidlem ře-
tězovým. Šim. 94. V. se čelím, déployiren
auf die Tête, v. se středem, d. auf die Mitte,
v. se v proudech, d. in Kolonnen. Čsk. Zá-
klady položiti k státní budově, z kteréž
průběhem času vyvinulo se to, co podnes
před sebou máme. Ddk. IV. 111 Poněvadž
spása se s časem vyvíjí; Právě to hned
spoštol místněji vyvinuje; Každý věk, každý
stav, ano každá osoba dle své povahy se
vyvinuje v Kristu; Ješto dlouhý věk časem
se teprve vyvinuje; V listu tomto se útulná,
tklivá a řekli bychom domácná mysl apo-
štolova v celé milostnosti vyvinuje; An
člověk snadno v. může; Leč při tom, co
praví, že..., vyvinuje. Sš. I. 166., II. 38.,
118., 138., 150., 168., Sk. 274. (Hý. ). Oči
lehko snesou, když se nový řádně za darem
dar vyvine; Vyviň třízubému klepetu Nep-
tunu se ještě ke svobodě. Koll. 1. 19.,
97. (Tč. ). Čemuž se každý móž vyvinúti.
Vš. Jir. 285. Neb té chvíle nechtěli s cesty
vyvinovati, když se na hory sbierali, aby
lidem neuškodili. Let. 29. Páry sa v pusti-
nách vyvinuly. Us. Tč. — odkud proč.
Že pro bázeň z cesty pravdy nevyvinuje a
že osoby nepřijímá. Hus II. 398.

2. Vyvíti, vz Vyváti.

Vyvíznouti = vyváznouti. — odkud.
Jak on z toho vyvízne. Mor. Tč.

Vyvjerati = vyvírati. Na Slov.

Vyvjodnút = vyvadnouti. Na Ostrav.
Tč.

Vyvjoť = vyváti. Na Ostrav. Tč.

Vyvjoznúť = vyváznouti. Na Ostrav.
Tč.

Vyvláčati = vyvláčeti. Na Slov. Bern.

Vyvláčení, n., das Hinausschleppen. —
V., das Auseggen. Bern.

Vyvláčený; -en, a, o, hinaus-, heraus-
geschleppt, -gezogen. Vz Vyvláčeti. — od-
kud: seno z domu v-né. — V., ausgeegget.
V. pole.

Vyvláčeti, vz Vyvléci.

Vyvláčiti, vz Vyvléci.

Vyvlačívati, vz Vyvléci.

Vyvlačovati, vz Vyvléci.

Vyvladařiti, il, ení, ausherrschen. Již
vyvladařil (vladařství skončil). — si co:
česť a jmění (vladařstvím získati, regierend
erhalten, gewinnen). Jg. — kde. Ústaváctvo
u nás už v-lo. Us. Tč.

Vyvládati, beherrschen, bemeistern; s co
býti, bewältigen. — si co. Prvá žnica zaujme
svoju postať; za ňou zaujmú si jich ostatnie,
každá tak širokú, jak viac menej trúfa si
v. za tými, co před ňou žnú. Mt. S. I. 201.