sb157-05 0..8296

1178

por, neb jemu jest poručeno holé odsudka
vyvedení. Bel. rkp. 47. — V. = odvádění
čeho odkud, die Ab-, Herleitung, der Stamm-
baum. V. rodu Krajířského. Žer. O jejím
urození a v-dech ničeho jsme neslyšeli. Ctib.
Hád. 82. — V. = vyvádění, vedení důkazu,
gründliches Auseinandersetzen, die Beweis-
führung. Můžeš-li svému žalobníku odepříti
vývody pravými. Vš. Kdož by koho vinil,
že jemu škodu učinil na silnici a on vedl
k vývodu svědky a ti se nesrovnali....
Nál. 213. K v-dúm se přidati. Us. Dch. On
má vždycky těch svých vývodů (= výmluv).
V Kunv. Msk. Hned si pomyslela, že už
zle povodilo sa s ním. Ale kto tu jej aspoň
dáky v. dá o tom? Dbš. Sl. pov. III. 71.
Druhdy v přejasných si vede v-dech. Sš.

I. 15. Prosíme vás za naučení, jest-li dosti
v-du k okázánie na těch listech svrchupsa-
ných, Na těch listech dosti v-dů nenie. NB.
Tč. 288. Chci od nich přijieti jejich v-dy.
Půh. I. 367. — V. = očištění se, ukázání
neviny své, die Entschuldigung, Rechtferti-
gung, Reinigung, Entlastung. Propadá svou
česť, kdo jsa k vývodu obeslán nepostaví
se. Faukn. 99. Na kohož týž zločinec vy-
znává, toho purkrabě obsílá k vývodu.
Faukn. K v-du se postaviti, Pr. měst., Er.,
jíti. Star. let. K v-du svědky vésti. Cf. Zř.
zem. Jir. V. 9., Kol. Jir. S. XXVIII. Na
tretie ráno mali už postaviť sa pred kráľa
a ešte nevedeli tej veci ani vývod ani roz-
vod (kudy tam, kudy ven). Dbš. Sl. pov.

II. 94., Mt. S. I. 96. Skrze dlúhosť času že
takového vývodu beze lsti jmieti nemuože.
NB. Tč. 288. Poněvadž jest stál a stojí
k očištění a vývodu svému. Arch. IV. 321.
Zľutujte že sa, zľutujte nade mnou a nad
tými, co plačú vo svete. Veď som ja pri-
šiel o v. pre všetkých. Dbš. Sl. pov. II. 56.
(Šd. ). — V., der Entlastungsgrund. J. tr.

Vývoda, y, m. (lépe: vojevoda, vévoda),
der Heerführer, Herzog. Jg., Dch., Bdl. Jede,
jede vývoda po tej lúce zelenej. Sš. P. 106.
Slezský vývoda. 1479. Tč. — V., osob. jm.
Šd.

Vývodce, e, m. = kdo něco vyvodí, der
Ausführer. V. odsudku. Vz Vývod.

Vývodek, dku, m. = výsledek, výron,
vývoj, die Folgerung, das Corollarium, das
Edukt, die Deduktion. Vz Vývod. Sš., Nz.,
Nz. lk. Sv. Ambrož v-dku tomu odpíral;
Avšak v. onen není nuten; Štěpán přidává
nutný a samoplynný v. a následek věcí pře-
dešlých; V. dogmaticky z čeho vyplývající;
Někteří žádných v-dků nepřipouštějí; Vésti
koho k nutnému v-dku; Z toho pak odvě-
tuje apoštol druhý v.; Scestný v.; Z toho,
co posud přednesl apoštol, činí v. vše-
obecný; To je v., jenž plyne sám sebou
z toho, co...; Slova ta nepředkládá apo-
štol jako v.; Tu přičiňuje v. a následek
onoho sobě podsunutého chování-se; Na-
pomenutí to je v. z předešlého, ale připojen
je bezspoječně; Ješto z toho, co pravil, po-
všechné v-dky odvětuje. Sš. J. 265., Sk.
70., 77., L. 103., 114., I. 40., 42., 103., II.
40., 54., 59., 128., 181. (Hý. ). Z toho v. uči-
niti zůstavuje se čtenáři. Sš. Cf. Výtvorek,
Vyvodina.

Vyvodění, n., vz Vyvedení, das Heraus-
führen. — V. = vývod, die Deduktion. Vz
Vývod, Nz.

Vyvoděný; -ěn, a, o, herausgeführt, ge-
nug herumgeführt.

Vývodice, e, f. = vévodkyně. Pulk. 47.

Vyvodící = sousledečný, konsekutivní,
konsekutiv. V. částice. Sš. J. 152. (Hý. ).

Vývodička, y, f. = stružka k odvádění
vody z polí, die Wasserfurche. Us. u Táb.
Vz Vyvodina.

Vývodík, a, m. = vojevodic, Herzogs-
sohn. Stranský.

Vyvodina, y, f. = co lučebně z něčeho
vyvedeno. Cf. Vývodek. Pr. Chym. — V.,
vývodička, vývodek na poli, das Edukt. Sl.
les. Vz Vývodička.

Vývodinka, y, f., Herzogstochter. Stran-
ský.

Vyvoditel, e, m., der Ausführer.

Vyvoditelka, y, f., die Ausführerin.

Vyvoditelnosť, i, f., die Ausführbarkeit.
Šm.

Vyvoditelný, deducirbar, ausführbar. V.
z něčeho. Mj. 30.

Vyvoditi, vz Vyvésti.

Vývoditi, vz Vojevoditi.

Vývodkový, Folgerungs-, Deduktions-.
V. výrok. Sš. I. 66. (Hý. ).

Vývodkyně, vz Vojevodka.

Vývodně, folgernd. V. mluviti. Sš. I. 70.
(Hý. ).

Vývodní, -ný, Ausgangs-. V. kohoutek.
V. trouba, trubice. Šp. — V., Entlastungs-.
V. svědek. Us., J. tr. — V., vz Vyvedlivý.

Vyvodniti, il, ěn, ění, vyvodňovati =
vymočiti, auswässern. — co: kůže. Šp.

Vývodný = vývodní.

Vývodsky, herzoglich. V. žíti.

Vývodský, herzoglich. V. město. Us.
Bern.

Vývodství, n., das Herzogthum. Vz Vo-
jevodství.

Vyvochlovati, aushecheln. — co. D.

Vývoj, e, m., die Entwicklung. Vz Vý-
vin. V. řeky = délka její po všech okli-
kách. Blř. Při nejvíce možném vývoji; Věc
v-je schopná. Us. Dch. Každý národ má
stejné právo na v. a samobytnosť. Tč. exc.
V. dějepisný, Kř. Stat. 2., mravní, duševní,
Sb. S. I. 427., organický, Stč. Zmp. 690.,
geologický, Lpř. J. Dj. I. 9., organismu,
historický. Mus. 1880. 425., 516. Kteréž
epochu činilo ve vývoji práva českého. Pal.
Děj. V. 1. 7. Věc ta na zemi v. svůj má;
Samaritané mimo veškeren v. starozákon-
ných ústav se nalezali; Historický v. víry
křesťanské; V. hříchu a pokání se strany
lidské vylíčiti; V. mravných zásad; Ne-
patří smrť ku přirozeným v-jům lidstva;
A na jednom místě nákresové listu ku Ga-
latům obšírného v-je v listu k Římanům
docházejí. V. božských rad ohledem po-
hanů; Vrcholu v-je dosíci; Jako se z ne-
mluvněte a dítěte vyvinuje pachole a u dal-
ším vývoji jinoch. Sš. J. 52., 70., L. 150.,
I. 28., 63., II. 4., 78., 116. (Hý. ).

Vývojek, jku, m. = vývoj. Slova ta
berou se za dalejší v. Sš. II. 112. (Hý. ).