Předchozí (1177)  Strana:1178  Další (1179) |
|
|||
1178
|
|||
|
|||
por, neb jemu jest poručeno holé odsudka
vyvedení. Bel. rkp. 47. — V. = odvádění čeho odkud, die Ab-, Herleitung, der Stamm- baum. V. rodu Krajířského. Žer. O jejím urození a v-dech ničeho jsme neslyšeli. Ctib. Hád. 82. — V. = vyvádění, vedení důkazu, gründliches Auseinandersetzen, die Beweis- führung. Můžeš-li svému žalobníku odepříti vývody pravými. Vš. Kdož by koho vinil, že jemu škodu učinil na silnici a on vedl k vývodu svědky a ti se nesrovnali.... Nál. 213. K v-dúm se přidati. Us. Dch. On má vždycky těch svých vývodů (= výmluv). V Kunv. Msk. Hned si pomyslela, že už zle povodilo sa s ním. Ale kto tu jej aspoň dáky v. dá o tom? Dbš. Sl. pov. III. 71. Druhdy v přejasných si vede v-dech. Sš. I. 15. Prosíme vás za naučení, jest-li dosti
v-du k okázánie na těch listech svrchupsa- ných, Na těch listech dosti v-dů nenie. NB. Tč. 288. Chci od nich přijieti jejich v-dy. Půh. I. 367. — V. = očištění se, ukázání neviny své, die Entschuldigung, Rechtferti- gung, Reinigung, Entlastung. Propadá svou česť, kdo jsa k vývodu obeslán nepostaví se. Faukn. 99. Na kohož týž zločinec vy- znává, toho purkrabě obsílá k vývodu. Faukn. K v-du se postaviti, Pr. měst., Er., jíti. Star. let. K v-du svědky vésti. Cf. Zř. zem. Jir. V. 9., Kol. Jir. S. XXVIII. Na tretie ráno mali už postaviť sa pred kráľa a ešte nevedeli tej veci ani vývod ani roz- vod (kudy tam, kudy ven). Dbš. Sl. pov. II. 94., Mt. S. I. 96. Skrze dlúhosť času že
takového vývodu beze lsti jmieti nemuože. NB. Tč. 288. Poněvadž jest stál a stojí k očištění a vývodu svému. Arch. IV. 321. Zľutujte že sa, zľutujte nade mnou a nad tými, co plačú vo svete. Veď som ja pri- šiel o v. pre všetkých. Dbš. Sl. pov. II. 56. (Šd. ). — V., der Entlastungsgrund. J. tr. Vývoda, y, m. (lépe: vojevoda, vévoda),
der Heerführer, Herzog. Jg., Dch., Bdl. Jede, jede vývoda po tej lúce zelenej. Sš. P. 106. Slezský vývoda. 1479. Tč. — V., osob. jm. Šd. Vývodce, e, m. = kdo něco vyvodí, der
Ausführer. V. odsudku. Vz Vývod. Vývodek, dku, m. = výsledek, výron,
vývoj, die Folgerung, das Corollarium, das Edukt, die Deduktion. Vz Vývod. Sš., Nz., Nz. lk. Sv. Ambrož v-dku tomu odpíral; Avšak v. onen není nuten; Štěpán přidává nutný a samoplynný v. a následek věcí pře- dešlých; V. dogmaticky z čeho vyplývající; Někteří žádných v-dků nepřipouštějí; Vésti koho k nutnému v-dku; Z toho pak odvě- tuje apoštol druhý v.; Scestný v.; Z toho, co posud přednesl apoštol, činí v. vše- obecný; To je v., jenž plyne sám sebou z toho, co...; Slova ta nepředkládá apo- štol jako v.; Tu přičiňuje v. a následek onoho sobě podsunutého chování-se; Na- pomenutí to je v. z předešlého, ale připojen je bezspoječně; Ješto z toho, co pravil, po- všechné v-dky odvětuje. Sš. J. 265., Sk. 70., 77., L. 103., 114., I. 40., 42., 103., II. 40., 54., 59., 128., 181. (Hý. ). Z toho v. uči- niti zůstavuje se čtenáři. Sš. Cf. Výtvorek, Vyvodina. |
Vyvodění, n., vz Vyvedení, das Heraus-
führen. — V. = vývod, die Deduktion. Vz Vývod, Nz. Vyvoděný; -ěn, a, o, herausgeführt, ge-
nug herumgeführt. Vývodice, e, f. = vévodkyně. Pulk. 47.
Vyvodící = sousledečný, konsekutivní,
konsekutiv. V. částice. Sš. J. 152. (Hý. ). Vývodička, y, f. = stružka k odvádění
vody z polí, die Wasserfurche. Us. u Táb. Vz Vyvodina. Vývodík, a, m. = vojevodic, Herzogs-
sohn. Stranský. Vyvodina, y, f. = co lučebně z něčeho
vyvedeno. Cf. Vývodek. Pr. Chym. — V., vývodička, vývodek na poli, das Edukt. Sl. les. Vz Vývodička. Vývodinka, y, f., Herzogstochter. Stran-
ský. Vyvoditel, e, m., der Ausführer.
Vyvoditelka, y, f., die Ausführerin.
Vyvoditelnosť, i, f., die Ausführbarkeit.
Šm. Vyvoditelný, deducirbar, ausführbar. V.
z něčeho. Mj. 30. Vyvoditi, vz Vyvésti.
Vývoditi, vz Vojevoditi.
Vývodkový, Folgerungs-, Deduktions-.
V. výrok. Sš. I. 66. (Hý. ). Vývodkyně, vz Vojevodka.
Vývodně, folgernd. V. mluviti. Sš. I. 70.
(Hý. ). Vývodní, -ný, Ausgangs-. V. kohoutek.
V. trouba, trubice. Šp. — V., Entlastungs-. V. svědek. Us., J. tr. — V., vz Vyvedlivý. Vyvodniti, il, ěn, ění, vyvodňovati =
vymočiti, auswässern. — co: kůže. Šp. Vývodný = vývodní.
Vývodsky, herzoglich. V. žíti.
Vývodský, herzoglich. V. město. Us.
Bern. Vývodství, n., das Herzogthum. Vz Vo-
jevodství. Vyvochlovati, aushecheln. — co. D.
Vývoj, e, m., die Entwicklung. Vz Vý-
vin. V. řeky = délka její po všech okli- kách. Blř. Při nejvíce možném vývoji; Věc v-je schopná. Us. Dch. Každý národ má stejné právo na v. a samobytnosť. Tč. exc. V. dějepisný, Kř. Stat. 2., mravní, duševní, Sb. S. I. 427., organický, Stč. Zmp. 690., geologický, Lpř. J. Dj. I. 9., organismu, historický. Mus. 1880. 425., 516. Kteréž epochu činilo ve vývoji práva českého. Pal. Děj. V. 1. 7. Věc ta na zemi v. svůj má; Samaritané mimo veškeren v. starozákon- ných ústav se nalezali; Historický v. víry křesťanské; V. hříchu a pokání se strany lidské vylíčiti; V. mravných zásad; Ne- patří smrť ku přirozeným v-jům lidstva; A na jednom místě nákresové listu ku Ga- latům obšírného v-je v listu k Římanům docházejí. V. božských rad ohledem po- hanů; Vrcholu v-je dosíci; Jako se z ne- mluvněte a dítěte vyvinuje pachole a u dal- ším vývoji jinoch. Sš. J. 52., 70., L. 150., I. 28., 63., II. 4., 78., 116. (Hý. ). Vývojek, jku, m. = vývoj. Slova ta
berou se za dalejší v. Sš. II. 112. (Hý. ). |
||
|
|||
Předchozí (1177)  Strana:1178  Další (1179) |