sb157-05 0..8296

1179

Vývojepisný, die Entwickelung beschrei-
bend, darstellend, organographisch. SP. II.
254.

Vývojezpytný, die Entwickelung erfor-
schend, organologisch.

Vývojezpytec, tce, m., Organolog, der
Erforscher der Entwickelung. Světoz.

Vyvojiti, il, en, ení, vyvojovati, auskäm-
pfen. — co komu jak. Dch.

Vývojně. V první části listu dílem v.,
dílem výbojně pokračuje. Sš. II. 192.

Vývojosloví, n., organogenia, zpytuje
vývoj ústrojů jednoho ze druhého. Kk. 2.
vyd. 3.

Vyvojštiti se, il, ěn, ění = vojensky vy-
táhnouti, kriegerisch ausziehen. Č.

Vyvol, u, m. = vyvolání. Na Slov. Bern.

Vyvolací, Ausrufs-. V. cena. J. tr., Šp.

Vyvolač, e, m., der Ausrufer, Herold,
Ankündiger. Bern.

Vyvolání, n., das Ausrufen, der Hervor-
ruf. Dch. V. rukojmí. Vz Gl. 375., Tov. k.
176. Hlučné v., stürmischer Hervorruf. Dch.

Vyvolanka, y, f. = souboj, der Zwei-
kampf. Na Slov. Bern.

Vyvolaný; -án, a, o, ausgerufen, heraus-
gerufen, herausgefordert. V. cena. Vz Vy-
volati.

Vyvolatel, e, m. = vyvolač. Us. Tč.

Vyvolati, vyvolávati = volati odkud na
koho, auf-, ausrufen; voláním ohlásiti, aus-
rufen; ven volati, aus-, herausrufen. — co,
koho: hodiny, D., vojnu (ohlásiti), Nomencl.,
duchy, cenu (vyzvati), Us., koho (velebiti,
chváliti). V. V. herce. Us. V. pohyb, ne-
pořádek, něčí hněv (lépe: způsobiti). Pk.,
Tk. V. jména stanic. Us. Vlč. Ponocný vy-
volával dvanáctou. Tyl. I. 91. V. rukojmě.
Tov. Záveje ako múry. Brodí sa cez ne a
vyvolává dievku, ale neozýva sa jej ani
duša. Dbš. Sl. pov. II. 49. Hleděno buď
k tomu, které zájmy společnosť vyvolaly,
lépe: hleděno buď k tomu, z kterých pří-
čin společnost zřízena jest n. který prospěch
společnosť zřizujíc se na zřeteli měla. Šb.
Nepřátelé vyvolali boj, lépe: dali příčinu,
počátek k boji n. nepřátelé počali, začali,
způsobili boj, byli příčinou boje. Bs. To
vyvolalo hádku, lépe: způsobilo, bylo pří-
činou hádky. — čeho, koho (gt., šp. m.
akkus. ). V-lal ostatních, těch slov (šp. m.:
ostatní, ta slova). Brt. 86. — na koho: na
služebníka, aby přišel. Us. Hovězané na
nás divně vyvolávali (pokřikovali). 1717.
Pk. — co čím, kým. Dali to biřicem vy-
volati. Ros. Skotáci rohem (trubou, Pt. )
vyvolávají dobytek (z chlevů). Kom. Něčí
nespokojenosť něčím v. (lépe: způsobiti ap. ).
— koho kde kdy. Kdyby takového ne-
mohli chytiti, tehdy po měsíci má vyvolán
býti v městech po krajích. Arch. II. 507.
koho odkud: ze školy. — koho kam:
na pole. Br. — nač: na souboj (vyzvati).
Us. — koho k čemu: k pranici a bitvě.
V. V. někoho k bitce. J. tr. — komu
proč. Vyvolávali na slávu víťazovi. Dbš.
Sl. pov. I. 301. — kdy. Obecenstvo spiso-
vatele kusu po každém jednání hlučně vy-
volávalo. Vlč. — kde. Už ho vyvolávají
ve škole (už má choditi do školy). Mor.

Šd. — co kde jak. Které (pře) před
úřadem kdys vyvolával sám svým vlastním
hlasem. Kká. Td. 41. — co komu. Došli
na slova a vyvolali si (= vyčítali), co komu
na srdci ležalo. Dbš. Obyč. 81.

Vyvolávací, vyvolavací, Ausrufs-. V.
cena. Šp.

Vyvolávač, vyvolavač, e, m., der Aus-
rufer. D., J. tr., Bern.

Vyvolávání, n., vz Vyvolání, Vyvolati.

Vyvolávanka, y, f. = vyvolávka. Dbš.
Obyč. 148.

Vyvolávatel, vyvolávatel, e, m. = vy-
volávač. Mus. 1880. 435.

Vyvolávati, vz Vyvolati.

Vyvolavec, vce, m. = vyvolávač. Č. Nár.
ps. II. 169.

Vývolba, y, f. = vyvolení, die Wahl,
Auswahl. Předurčení k synovství je jen vý-
voj v-by boží. Sš. II. 81. (239., I. 100. —

Hý. ).

Vývolebný = vývolivý, vyvolen býti mo-
houcí, vývolný, wählbar. Aby úložek (úra-
dek, uložení) boží zůstal vývoleben či vý-
voliv. Sš. I. 100. (Hý. ).

Vývolek, lku, m. = vyvolení. Původ
v-lku. Sš. I. 100. (Hý. ).

Vyvolenec, nce, m., der Gewählte, Aus-
erwählte, Auserkorene. Posp., Šb. S. II. 209.,
Tč. V. boží. Čch. Mch. 38. A on své ovce
t. vyvolence jmenuje jmenovitě; (To miesto)
jest najmenšie před Bohem dóstojenstvie
vyvolencóv božích. Hus II. 224., 363. (Tč. ).

Vyvolení, n., die Wahl, Auswahl, Er-
wählung. V. svobodné. Kram. — V., prae-
optatio, das Vorziehen. — V., praedistinace.
V. V. = kon boží, podlé něhož Bůh člověka
nebo národ k víře v Krista od věčnosti
předustanovil. Uskutečněním v. je povolání,
f] xkrjöic. Vz Povolání. Sš. II. 239. V. naše
od Boha zakládá se na zásluhách Krista
Pána; To v. se dálo od věčnosti; A stalo
se v. to za účelem svrchovaným; Slovem
tím Pavel udává způsob v. božího. Sš. II.
80., 81. (Hý. ). V božiem v. ste položeni,
abyste byli měšťané nebeského královstvie;
A že nás jest a ne mój toliko milostivým
v-ním, dlužni jsme jemu bázní. Hus I. 145.,
315. (Tč. ).

Vyvolenka, y, f., die Ausgewählte, Aus-
erkorene. Šml. Pomoz ty, lilie, v-ko její.
Hdk. C. 222., Šml. I. 39.

Vyvolený; -en, a, o, erwählt, ausge-
wählt. V. zboží. Us. Žito krmí všecky blázny
napořád a pšenice jen ty v-né. Us. Tč. —
V., lieber gewählt, vorgezogen. Velmi mnoho
povolaných, v-ných málo. Us. Tč. V. národ.
Br. Za své v-né jsem vás neměl. BR. II.
33. b. V. syn (adoptovaný). Jel. — čím:
srdcem v-ná, die Herzenserkiesene. Dch. —
V., auserwählt, praedestinirt. Vz Vyvolení.
Judáš od spasitele k biskupství v-ný pro
lakomstvie kterak jest vzvelebený?; Aniž
vědie, jest-li k spasenie v-ný čili k zatra-
cenie předvěděný; Neb v-ný nižádný ne-
zahyne a předvěděný nižádný spasen ne-
bude; V-ný jest ten, kohož pán Bóh volil
jest, aby dobře jsa živ byl konečně spasen.
Hus I. 184., 341., II. 177. (Tč. ). V-ní boží,
V., svatí. Us.

285*