Předchozí (1182)  Strana:1183  Další (1184) |
|
|||
1183
|
|||
|
|||
vyvržete. Arch. II. 35. Vás z vinnice vyvrže.
BR. II. 13. b. A ktož jim jinak věřie, z svaté obecné viery bude vyvržen. Pass. 10. Vstavše vyvrhú jej z města. ZN. Hrdosť z srdce v. Št N. 65. Mrtvého z obce vyvrci. Vyvrz najprve břevno z oka svého a tehdy pozřiž, aby v-hl mrvu z oka bratra svého; Aby vy- vržen byl z prostředka vás, jenž jest to učinil; Mají vyvrci prve z své žádosti břevno sva- tokupectvie; Vyvrz najprve břevno z oka svého t. zbuď najprve sám hřiechu veli- kého; Ať vyvrhú z měst každého malomoc- ného; Pokrytče! vyvrz prve břevno z oka tvého a pak přijda vyvržeš mrvu z oka bratra tvého. Hus I. 144., 244., 444., II. 204., 276., 341., III. 180. (Tč. ). —co komu (k če- mu). V. komu oči. Ctib., Tč. 6., GR., BO., Aesop, Konáč. V. komu plat (ustanoviti). Us. V-hli sobě příkop hluboký a zasadili proti ní kusy své. Skl. II. 501. Velel vladař vězně vyvrci psům k snědku. Sych. — co, se kam: na soka. Dal. Se na koho = vy- padnouti. Troj. Vlny ho na ostrov vy- vrhly. Us. Z dědičných v porobné jařmo bohové mne komnat vyvrhli. Msn. Or. 74. I měl v-žen býti v psotu a biedu. Anth. Jir. I. 166. Vyvržte jej ven do tmy. BR. II. 115. a. Ale synové králevstvie budú vy- vrženi v temnosti zevnitřnie. Hus II. 243. — se komu kde. Ať káže v rybníce strúhu vyvrci až k nové trúbě. Arch. IV. 213. Pryskýř se mu na noze vyvrhl. Us. Nežit na hřbetě se mu v-hl. V. Hlíza se v zemi ně- mecké vyvrhla. Us. — se čeho. Panského ustanovení a nálezu se v., sich entschlagen, sich hinwegsetzen. Ps. o záští. — koho čím kam. Býk ho rohy do povětří v-hl. Us. — kdy. Po smrti pryskýř se mu v-hl. Dač. I. 38. — koho, co komu proč. Ale synové pokolenie Kristova, to věz židé, pro nevděčnosť budú v-ženi v temnosti zevni- třní, t. j. v vzbavenie nebeského světla v pekle. Hus II. 47. Někomu oči z něčího rozkazu v-ti. Pont. o stát. — s infinit. V prvniem vezření to jemu se čísti v-hlo (událo). Jež. 14. stol. — se, také = zvr- hnouti se, ausarten. U Opavy. Klš. Vyvrhnutí, n. = vyvržení, die Aus-,
Hinaus-, Herauswerfung, die Verwerfung, Ausschliessung; zmetání, die Verwerfung, das Missgebären; ustanovení, die Bestim- mung; vydávení, das Ausspeien. Bern. Vyvrhnutý; -ut, a, o = vyvržený, vyho-
zený, aus-, hinaus-, herausgeworfen; vybra- kovaný, ausgeschossen, verworfen, ausge- worfen; zmetaný, verworfen, missgeboren; ustanovený, ausgeworfen, festgesetzt, be- stimmt; vydávený, ausgespieen. Bern. Vyvrhování, n., vz Vyvrhnutí, Vyvr-
hnouti. Vyvrhovaný = opětně, občasně vyvr-
hnutý, vyvržený. Vz Vyvrhnutý. Vyvrhovati, vz Vyvrhnouti.
Vyvrchovati se nad kým = převyšo-
vati koho, na vrch se dostati nad koho, übertreffen. Sa mu zle nedobre zastrúhali, že sa musejú nad ním vyvrchnovať. Dbš. Sl. pov. I. 292. Vyvřískati, vz Vyvřeštěti.
Vyvřitel, e, m., exterminans. ZN.
|
Vyvříti, vru, vři, el, ení; vyvírati = vy-
vařiti se, einsieden, ein-, auskochen, ver- dünsten; vařiti se, zhůru vříti, aufsieden, aufkochen, aufsprudeln, aufbrausen; vřením vydati, heraussieden lassen, aussprudeln; vypustiti (něco zamčeného), heraus-, aus-, loslassen; se = vyvaliti se, mocí vyniknouti, mit Gewalt hervorbrechen; odejíti, odsko- čiti, vyskočiti, ab-, entkommen, sich aus- schrauben. — abs. Polívka všecka vyvřela. Ros. Vyvřelo jest vařenie. BO. V-la voda při ohni. Us. Až polovica vody vyvře, odstav hrnec. Us. Tč. Studánka vyvírá = prýští se. Na Slov. — co, koho. V. koho = vytevříti. Zlob., Šm. V. laji, psy = pu- stiti. Výb. I. 1121. 8. a 14. Poďme domů, aby nás nevyvřeli (ausschliessen). Us. Tč., Pal. Rdh. II. 95. Vliv a tlak, jakýž vyvíralo to Petrovo licoměrné jednání. Sš. II. 23. (Hý. ). — z čeho jak. Čím hrnec navře, z toho z těžka vyvře. Prov. odkud (kde). Pojednou voda vyvře ze země. Jg. Voda se v-la ze země. Us. Ten vyvřev se z boje (vyšed, odskočiv) utekl. V. Psy ze smečky v. = vypustiti. L. Na dně vyvírá se voda ze mnoha drobných pramenů. Bud. zahr. (Šd. ). Kdo pozde do domu chodí, to se z neho vyvre (ausschliessen); Z prs skal- ných vyvríva pramenek čerstvý; Voda ze žrídla vyvíra, zlosť ze zlých řečí; Ze stud- nice voda vyvíra. Na Slov. Tč. Že to od- puštění hříchů co podkladek a základ spásy od jediného milosrdenství božího vyvírá (se prýští); Jaký pak z toho následek se vy- vírá?; Z toho písmového výroku božího Abrahamovi učiněného vyvírá a odvětuje apoštol vším právem; Učení, kteréž od pravdy nevyvíralo. Sš. L. 29., 1. 86., II. 33., 206., (Hý). — co, koho kam, na koho, nač: svůj hněv. L. Psy na vepře v. (vypu- stiti). St. Skl. Když naň (vepře) vyvrú láji. Alx. V. v. 1622. (HP. 39. ). Vliv, jejž vý- chodní církev na Maďary vyvírala. Čas. kat. duch. 1882. 466. Ale jaký účinek vyvíralo seslání to (ducha sv. ) na jiné lidi?; To všecko musilo náramný vliv vyvírati na mysli všechněch; Muži ti nemalý na církev vliv vyvírali. Sš. Sk. 20., 34., 184. (Hý. ). — co kde. Přišli k jednej studničke. Voda v něj vyvjerala čistá ako krištál. Er. Sl. čít. 62. Na pravej strane od skaly vyviera studnička. Dbš. Sl. pov. II. 17. V mojej milej dvore studenka vyviera. Koll. I. 199. Slovo to, poslušen byl' náramnou v církvi působnosť vyvíralo. Sš. L. 47. Když naň (vepře) vyvrú laji v háji. Alx. (Vz nahoře). — jak. A tu vidí, že víno už do poly po-
hára vyvrelo. Dbš. Sl. pov. I. 560. Evan- gelium moc svou vyvírá napravováním, uko- jováním a oblažováním lidí. Sš. II. 195. — co jak dlouho. Po věky budou slova ta nesmírnou moc svou vyvírati. Sš. II. 112. (Hý. ). — kdy. Vyvřela v pomsty hněvu výheň vzteků. Čch. Příkladové světců a světic božích veliký vliv vyvírali po všechna století. Sš. II. 305. (Hý. ). Otevři, sice v krátce vyvru tebe. Shakesp. Tč. V hněvu vyvře, co v srdci vře. Prov. Šd. — se = vyskyt- nouti se. Kde jsi se tu vyvřel? U Žamb. Dbv. — Dač.
|
||
|
|||
Předchozí (1182)  Strana:1183  Další (1184) |