sb157-05 0..8296

1183

vyvržete. Arch. II. 35. Vás z vinnice vyvrže.
BR. II. 13. b. A ktož jim jinak věřie, z svaté
obecné viery bude vyvržen. Pass. 10. Vstavše
vyvrhú jej z města. ZN. Hrdosť z srdce v.
Št N. 65. Mrtvého z obce vyvrci. Vyvrz
najprve břevno z oka svého a tehdy pozřiž,
aby v-hl mrvu z oka bratra svého; Aby vy-
vržen byl z prostředka vás, jenž jest to učinil;
Mají vyvrci prve z své žádosti břevno sva-
tokupectvie; Vyvrz najprve břevno z oka
svého t. zbuď najprve sám hřiechu veli-
kého; Ať vyvrhú z měst každého malomoc-
ného; Pokrytče! vyvrz prve břevno z oka
tvého a pak přijda vyvržeš mrvu z oka
bratra tvého. Hus I. 144., 244., 444., II. 204.,
276., 341., III. 180. (Tč. ). —co komu (k če-
mu). V. komu oči. Ctib., Tč. 6., GR., BO.,
Aesop, Konáč. V. komu plat (ustanoviti).
Us. V-hli sobě příkop hluboký a zasadili
proti ní kusy své. Skl. II. 501. Velel vladař
vězně vyvrci psům k snědku. Sych. — co,
se kam: na soka. Dal. Se na koho = vy-
padnouti. Troj. Vlny ho na ostrov vy-
vrhly. Us. Z dědičných v porobné jařmo
bohové mne komnat vyvrhli. Msn. Or. 74.
I měl v-žen býti v psotu a biedu. Anth.
Jir. I. 166. Vyvržte jej ven do tmy. BR.
II. 115. a. Ale synové králevstvie budú vy-
vrženi v temnosti zevnitřnie. Hus II. 243.
— se komu kde. Ať káže v rybníce strúhu
vyvrci až k nové trúbě. Arch. IV. 213.
Pryskýř se mu na noze vyvrhl. Us. Nežit na
hřbetě se mu v-hl. V. Hlíza se v zemi ně-
mecké vyvrhla. Us. — se čeho. Panského
ustanovení a nálezu se v., sich entschlagen,
sich hinwegsetzen. Ps. o záští. — koho
čím kam. Býk ho rohy do povětří v-hl.
Us. — kdy. Po smrti pryskýř se mu v-hl.
Dač. I. 38. — koho, co komu proč. Ale
synové pokolenie Kristova, to věz židé, pro
nevděčnosť budú v-ženi v temnosti zevni-
třní, t. j. v vzbavenie nebeského světla
v pekle. Hus II. 47. Někomu oči z něčího
rozkazu v-ti. Pont. o stát. — s infinit.
V prvniem vezření to jemu se čísti v-hlo
(událo). Jež. 14. stol. — se, také = zvr-
hnouti se, ausarten. U Opavy. Klš.

Vyvrhnutí, n. = vyvržení, die Aus-,
Hinaus-, Herauswerfung, die Verwerfung,
Ausschliessung; zmetání, die Verwerfung,
das Missgebären; ustanovení, die Bestim-
mung; vydávení, das Ausspeien. Bern.

Vyvrhnutý; -ut, a, o = vyvržený, vyho-
zený, aus-, hinaus-, herausgeworfen; vybra-
kovaný, ausgeschossen, verworfen, ausge-
worfen; zmetaný, verworfen, missgeboren;
ustanovený, ausgeworfen, festgesetzt, be-
stimmt; vydávený, ausgespieen. Bern.

Vyvrhování, n., vz Vyvrhnutí, Vyvr-
hnouti.

Vyvrhovaný = opětně, občasně vyvr-
hnutý, vyvržený. Vz Vyvrhnutý.

Vyvrhovati, vz Vyvrhnouti.

Vyvrchovati se nad kým = převyšo-
vati koho, na vrch se dostati nad koho,
übertreffen. Sa mu zle nedobre zastrúhali,
že sa musejú nad ním vyvrchnovať. Dbš.
Sl. pov. I. 292.

Vyvřískati, vz Vyvřeštěti.

Vyvřitel, e, m., exterminans. ZN.

Vyvříti, vru, vři, el, ení; vyvírati = vy-
vařiti se, einsieden, ein-, auskochen, ver-
dünsten; vařiti se, zhůru vříti, aufsieden,
aufkochen, aufsprudeln, aufbrausen; vřením
vydati, heraussieden lassen, aussprudeln;
vypustiti (něco zamčeného), heraus-, aus-,
loslassen; se = vyvaliti se, mocí vyniknouti,
mit Gewalt hervorbrechen; odejíti, odsko-
čiti, vyskočiti, ab-, entkommen, sich aus-
schrauben. — abs. Polívka všecka vyvřela.
Ros. Vyvřelo jest vařenie. BO. V-la voda
při ohni. Us. Až polovica vody vyvře,
odstav hrnec. Us. Tč. Studánka vyvírá =
prýští se. Na Slov. — co, koho. V. koho
= vytevříti. Zlob., Šm. V. laji, psy = pu-
stiti. Výb. I. 1121. 8. a 14. Poďme domů,
aby nás nevyvřeli (ausschliessen). Us. Tč.,
Pal. Rdh. II. 95. Vliv a tlak, jakýž vyvíralo
to Petrovo licoměrné jednání. Sš. II. 23.
(Hý. ). — z čeho jak. Čím hrnec navře,
z toho z těžka vyvře. Prov. odkud (kde).
Pojednou voda vyvře ze země. Jg. Voda
se v-la ze země. Us. Ten vyvřev se z boje
(vyšed, odskočiv) utekl. V. Psy ze smečky
v. = vypustiti. L. Na dně vyvírá se voda
ze mnoha drobných pramenů. Bud. zahr.
(Šd. ). Kdo pozde do domu chodí, to se
z neho vyvre (ausschliessen); Z prs skal-
ných vyvríva pramenek čerstvý; Voda ze
žrídla vyvíra, zlosť ze zlých řečí; Ze stud-
nice voda vyvíra. Na Slov. Tč. Že to od-
puštění hříchů co podkladek a základ spásy
od jediného milosrdenství božího vyvírá (se
prýští); Jaký pak z toho následek se vy-
vírá?; Z toho písmového výroku božího
Abrahamovi učiněného vyvírá a odvětuje
apoštol vším právem; Učení, kteréž od
pravdy nevyvíralo. Sš. L. 29., 1. 86., II. 33.,
206., (Hý). — co, koho kam, na koho,
nač: svůj hněv. L. Psy na vepře v. (vypu-
stiti). St. Skl. Když naň (vepře) vyvrú láji.
Alx. V. v. 1622. (HP. 39. ). Vliv, jejž vý-
chodní církev na Maďary vyvírala. Čas. kat.
duch. 1882. 466. Ale jaký účinek vyvíralo
seslání to (ducha sv. ) na jiné lidi?; To
všecko musilo náramný vliv vyvírati na
mysli všechněch; Muži ti nemalý na církev
vliv vyvírali. Sš. Sk. 20., 34., 184. (Hý. ). —
co kde. Přišli k jednej studničke. Voda
v něj vyvjerala čistá ako krištál. Er. Sl.
čít. 62. Na pravej strane od skaly vyviera
studnička. Dbš. Sl. pov. II. 17. V mojej
milej dvore studenka vyviera. Koll. I. 199.
Slovo to, poslušen byl' náramnou v církvi
působnosť vyvíralo. Sš. L. 47. Když naň
(vepře) vyvrú laji v háji. Alx. (Vz nahoře).

— jak. A tu vidí, že víno už do poly po-
hára vyvrelo. Dbš. Sl. pov. I. 560. Evan-
gelium moc svou vyvírá napravováním, uko-
jováním a oblažováním lidí. Sš. II. 195. —
co jak dlouho. Po věky budou slova ta
nesmírnou moc svou vyvírati. Sš. II. 112.
(Hý. ). — kdy. Vyvřela v pomsty hněvu
výheň vzteků. Čch. Příkladové světců a
světic božích veliký vliv vyvírali po všechna
století. Sš. II. 305. (Hý. ). Otevři, sice v krátce
vyvru tebe. Shakesp. Tč. V hněvu vyvře,
co v srdci vře. Prov. Šd. — se = vyskyt-
nouti se. Kde jsi se tu vyvřel? U Žamb. Dbv.

— Dač.