sb157-05 0..8296

1185

Vyvržúkati = vyvrzati. Na Slov. Bern.

Vyvstání, n. = povstání, das Aufstehen.

Vyvstati, vstanu, al, ání; vyvstávati =
zhůru vstáti, aufstehen, sich in die Höhe
richten; vystoupiti, z prostředku jiných vstáti,
aufstehen, sich erheben; povstati, gegen Je-
mand aufstehen, sich stellen; povstávati, dě-
lati se, entstehen, aufsteigen; lekati, abste-
hen (wie die Fische). Jg. — abs. Tedy
vyvstal kněz a řekl jim. Br. Bude bouřka,
vyvstávajíť boule. Sych. V-vají ryby (lekají,
mrou). Jg. Vyvstává boule, die Beule tritt
empor. Hněv lidu v-ne jak lvice. Čch. Vy-
vstávají mraky. Us. — proti komu (jak).
Mladí proti starším lidem s uctivostí v. mu-
sili. V. V. proti komu = povstati. Lom. Ryby
proti vodě v-ly. V. — odkud: z rady
(odejiti), Ros., ze sedění, J. tr., ze stolic,
Br., z lavic. Er. V. ze soudu, austreten aus
der Gerichtssitzung. J. tr. Jen hlavičky
kvítků z vody vyvstávají; V. z lože; Jak
kachny trochu z vody v-nou, můžeš po nich
střeliť. Us. Tč. Od stolu s někým vyvstati.
Er. P. Ze břehů ven vyvstala (voda). Er. P.
181. Sedláci v-li pánům z vesnic. Skl. V.
219. V. z práce (vystoupiti). Art. řemesl.
Hle, tu vyvstal z kruhu štíhlý hoch. Kká.
K sl. j. 65. Z temna obrysy vrchů v-vají.
Kod. — v co. Obilí v stébla vyvstává. Kom.

— kde (proč). Pot na něm vyvstal. Šm.
Vyvstává mi po těle pot ze strachu. Us.
Tč. Mezi lidem sváda znova v-la. Arch.
IV. 420. Nebezpečenství nad říší německou
v-lo. Ddk. II. 68. — jak. Střecha domu nad
skálu vyvstávala. Us. kde jak. To všechno,
jakoby bylo před duchem mým v-lo u věr-
ném obraze. Šbr. Zaj. kr. Vác. 752. — komu.
V-ly mu ryby (lekly). Ros. Pot mu vyvstal
na čele. Šm. — na koho kdy. Bořivoj
vyvstává na Vladislava r. 1109. Ddk. II.
342.

Vyvstávání, n., vz Vyvstati.

Vyvstávati, vz Vyvstati.

Vývstavek, vku, m., v knihtiskařství pís-
meno či výplněk vyvstávající, der Spiess.
Jinak též muší hlava, der Fliegenkopf. Dch.

Vyvstoupiti, il, en, ení, vyvstupovati, em-
porsteigen. — kudy kam: lesem na skálu.
Us.

Vyvšedněti, ěl, ění, aus der gewöhnli-
chen Art austreten. Us. Tč.

Vyvůňať = vyvoniti. Na Ostrav. Tč.

Vyvundati, vyndati = vyložiti, vystrčiti,
herausthun. — koho odkud: ze světnice.
Ros.

Vývůz, vozu, m., der Hohlweg. U Opavy.
Klš.

Vyvyhazovati, nach einander alles hin-
auswerfen. — koho odkud: z půdy. Us.
Tč.

Vyvykati, zu ihrzen aufhören; vykaje
dosíci, ausihrzen. — si co na kom. Jg.

Vyvylúčilý = osamělý. V. místo. Troj.

Vyvýskati, vyvýsknouti, knul a kl, ut,
utí, vyvyskovati = výskáním vyvolati neb
získati, ausjauchzen, erjauchzen. — abs.
V-skla, jak ho viděla. Us. — co na sebe:
hůl. Ros. — proč. Radostí v-skla. Us. Tč.

— odkud kam. S hory na horu jedna na
druhou vyvyskovala... Tč. — kde. Co na

ňu slyšela, to všecko v dědině v-la (vykle-
vetila). Na Ostrav. Tč.

Vyvýsknouti, vz Vyvýskati.

Vyvyskování, n., das Aufjauchzen.

Vyvyskovati, vz Vyvýskati.

Vyvýšeně = vysoce, hoch, erhoben. V.

Vyvýšenec, nce, m. = vyvýšený. Ros.

Vyvýšení, n. = povýšení, die Erhöhung.
V. věže. Us. V. jámy, die Ausstattung des
Schachtes. Bc. V. hladiny mořské. Stč. Zmp.
759. — V., die Erhöhung, Erhebung zu
Ehren, zu Würden. K v. přijíti. Boč. Všichni
lidé, kteréhož by kolivěk stavu, řádu, v.,
důstojenství, povahy a způsobu byli. List.
z r. 1515. Mus. 1880. 490. — V., die Ver-
grösserung. — V., die Erhebung, das Rüh-
men, Preisen. — V. = pýcha, nádhera.
Bern.

Vyvýšenina, y, f. = vyvýšené místo.
Rostl., Rst. 520. Kýlovitá v. Kk. Br. 38. V.
země, die Bodenerhöhung. Posp. V-ny ne-
gativní. Stč. Zmp. 467. V prostředku byla
v. (v synagoze), kamž kniha zákona se do-
nášívala. MP. Děj. bibl. II. 73. Nižina mír-
nými v-nami vlnitě prostoupená. Ddk. VI.
192. Vz Povýšenina zemská.

Vyvýšenosť, i, f., die Erhöhung, Höhe,
Eminenz. V. půdy. Us. — V., die Erhebung,
Auszeichnung. V. rady a mysli, V., učitele.
Jel. V tom nový spatřujeme důkaz v-sti a
vážnosti krále římského. Ddk. III. 6. Poně-
vadž ne všichni kněží od Boha sú potvrzeni
a posláni, musí to býti, že někteří pro v.
hluboce padají. Hus III. 302.

Vyvýšený; -en, a, o = povýšený, vyzdvi-
žený, erhöhet, erhoben, in die Höbe geho-
ben. V-šené místo, dílo, V., chodník, Dch.,
plocha. Čsk. — jak. Dobytí Moravy skrze
Břetislava jest věcí nade vši pochybnosť
v-nou. Ddk. II. 105., 385. Osv. I. 147., Dch.
Věkem i zkušeností nad obecní lid v-ný.
Ddk. II. 339. — kde. Podhradí uprostřed
kýlovitě v-né. Kk. Br. 5. — V. = pový-
šený (rodem, stavem a p. ), erhöhet, erhoben,
emporgebracht. V. rod. Žer. 332. V. učitel.
Jel. Čím kdo vyvýšenější, tím bývá sebou
nebezpečnější. Prov. — jak. Člověk nad
jiné v. V. — V., vergrössert. Bern. — V.,
gepriesen, gerühmt. — jak. Nad všechnu
chválu v-ný. Us. Dch.

Vyvyšitel, vyvýšitel, e, m., vz Vyvyšo-
vatel.

Vyvýšiti, il, en, ení; vyvyšovati = vzhůru
vynésti, vyzdvihnouti, erhöhen, hoch erhe-
ben; vychváliti, erheben, lobpreisen, in den
Himmel erheben; se = pyšným býti, sich
erheben (über andere), stolz sein. — co,
koho. Jméno boží slavné vyvyšujme spolu!
Exc. -- co komu. Já ti vlasy vyvýším (= vy-
táhnu, vykrákám ti). Us. Dbv. — co, koho
jak. Zeď o střevíc v. Us. Někoho do nebe
vyvyšovati (chváliti). Us. Tč., Dch. David
bol (byl) vyvýšen ku královské hodnosti.
Slov. Tč. — koho, se nad co čím. Zro-
stem, mravy a ctnostmi nad jiné se v. (po-
výšiti). Pass. V. se nad jiné (pyšným býti).
Jg. Z nízka vyvýšil se nade vše. Us. Tč.
Vyznamenání, kterým Vladislavův děd a
jeho předci čeští vyvýšeni byli nad ostatní
knížata. Ddk. III. 229. Toho sluhu nikdo