Předchozí (1184)  Strana:1185  Další (1186) |
|
|||
1185
|
|||
|
|||
Vyvržúkati = vyvrzati. Na Slov. Bern.
Vyvstání, n. = povstání, das Aufstehen.
Vyvstati, vstanu, al, ání; vyvstávati =
zhůru vstáti, aufstehen, sich in die Höhe richten; vystoupiti, z prostředku jiných vstáti, aufstehen, sich erheben; povstati, gegen Je- mand aufstehen, sich stellen; povstávati, dě- lati se, entstehen, aufsteigen; lekati, abste- hen (wie die Fische). Jg. — abs. Tedy vyvstal kněz a řekl jim. Br. Bude bouřka, vyvstávajíť boule. Sych. V-vají ryby (lekají, mrou). Jg. Vyvstává boule, die Beule tritt empor. Hněv lidu v-ne jak lvice. Čch. Vy- vstávají mraky. Us. — proti komu (jak). Mladí proti starším lidem s uctivostí v. mu- sili. V. V. proti komu = povstati. Lom. Ryby proti vodě v-ly. V. — odkud: z rady (odejiti), Ros., ze sedění, J. tr., ze stolic, Br., z lavic. Er. V. ze soudu, austreten aus der Gerichtssitzung. J. tr. Jen hlavičky kvítků z vody vyvstávají; V. z lože; Jak kachny trochu z vody v-nou, můžeš po nich střeliť. Us. Tč. Od stolu s někým vyvstati. Er. P. Ze břehů ven vyvstala (voda). Er. P. 181. Sedláci v-li pánům z vesnic. Skl. V. 219. V. z práce (vystoupiti). Art. řemesl. Hle, tu vyvstal z kruhu štíhlý hoch. Kká. K sl. j. 65. Z temna obrysy vrchů v-vají. Kod. — v co. Obilí v stébla vyvstává. Kom. — kde (proč). Pot na něm vyvstal. Šm.
Vyvstává mi po těle pot ze strachu. Us. Tč. Mezi lidem sváda znova v-la. Arch. IV. 420. Nebezpečenství nad říší německou v-lo. Ddk. II. 68. — jak. Střecha domu nad skálu vyvstávala. Us. kde jak. To všechno, jakoby bylo před duchem mým v-lo u věr- ném obraze. Šbr. Zaj. kr. Vác. 752. — komu. V-ly mu ryby (lekly). Ros. Pot mu vyvstal na čele. Šm. — na koho kdy. Bořivoj vyvstává na Vladislava r. 1109. Ddk. II. 342. Vyvstávání, n., vz Vyvstati.
Vyvstávati, vz Vyvstati.
Vývstavek, vku, m., v knihtiskařství pís-
meno či výplněk vyvstávající, der Spiess. Jinak též muší hlava, der Fliegenkopf. Dch. Vyvstoupiti, il, en, ení, vyvstupovati, em-
porsteigen. — kudy kam: lesem na skálu. Us. Vyvšedněti, ěl, ění, aus der gewöhnli-
chen Art austreten. Us. Tč. Vyvůňať = vyvoniti. Na Ostrav. Tč.
Vyvundati, vyndati = vyložiti, vystrčiti,
herausthun. — koho odkud: ze světnice. Ros. Vývůz, vozu, m., der Hohlweg. U Opavy.
Klš. Vyvyhazovati, nach einander alles hin-
auswerfen. — koho odkud: z půdy. Us. Tč. Vyvykati, zu ihrzen aufhören; vykaje
dosíci, ausihrzen. — si co na kom. Jg. Vyvylúčilý = osamělý. V. místo. Troj.
Vyvýskati, vyvýsknouti, knul a kl, ut,
utí, vyvyskovati = výskáním vyvolati neb získati, ausjauchzen, erjauchzen. — abs. V-skla, jak ho viděla. Us. — co na sebe: hůl. Ros. — proč. Radostí v-skla. Us. Tč. — odkud kam. S hory na horu jedna na
druhou vyvyskovala... Tč. — kde. Co na |
ňu slyšela, to všecko v dědině v-la (vykle-
vetila). Na Ostrav. Tč. Vyvýsknouti, vz Vyvýskati.
Vyvyskování, n., das Aufjauchzen.
Vyvyskovati, vz Vyvýskati.
Vyvýšeně = vysoce, hoch, erhoben. V.
Vyvýšenec, nce, m. = vyvýšený. Ros.
Vyvýšení, n. = povýšení, die Erhöhung.
V. věže. Us. V. jámy, die Ausstattung des Schachtes. Bc. V. hladiny mořské. Stč. Zmp. 759. — V., die Erhöhung, Erhebung zu Ehren, zu Würden. K v. přijíti. Boč. Všichni lidé, kteréhož by kolivěk stavu, řádu, v., důstojenství, povahy a způsobu byli. List. z r. 1515. Mus. 1880. 490. — V., die Ver- grösserung. — V., die Erhebung, das Rüh- men, Preisen. — V. = pýcha, nádhera. Bern. Vyvýšenina, y, f. = vyvýšené místo.
Rostl., Rst. 520. Kýlovitá v. Kk. Br. 38. V. země, die Bodenerhöhung. Posp. V-ny ne- gativní. Stč. Zmp. 467. V prostředku byla v. (v synagoze), kamž kniha zákona se do- nášívala. MP. Děj. bibl. II. 73. Nižina mír- nými v-nami vlnitě prostoupená. Ddk. VI. 192. Vz Povýšenina zemská. Vyvýšenosť, i, f., die Erhöhung, Höhe,
Eminenz. V. půdy. Us. — V., die Erhebung, Auszeichnung. V. rady a mysli, V., učitele. Jel. V tom nový spatřujeme důkaz v-sti a vážnosti krále římského. Ddk. III. 6. Poně- vadž ne všichni kněží od Boha sú potvrzeni a posláni, musí to býti, že někteří pro v. hluboce padají. Hus III. 302. Vyvýšený; -en, a, o = povýšený, vyzdvi-
žený, erhöhet, erhoben, in die Höbe geho- ben. V-šené místo, dílo, V., chodník, Dch., plocha. Čsk. — jak. Dobytí Moravy skrze Břetislava jest věcí nade vši pochybnosť v-nou. Ddk. II. 105., 385. Osv. I. 147., Dch. Věkem i zkušeností nad obecní lid v-ný. Ddk. II. 339. — kde. Podhradí uprostřed kýlovitě v-né. Kk. Br. 5. — V. = pový- šený (rodem, stavem a p. ), erhöhet, erhoben, emporgebracht. V. rod. Žer. 332. V. učitel. Jel. Čím kdo vyvýšenější, tím bývá sebou nebezpečnější. Prov. — jak. Člověk nad jiné v. V. — V., vergrössert. Bern. — V., gepriesen, gerühmt. — jak. Nad všechnu chválu v-ný. Us. Dch. Vyvyšitel, vyvýšitel, e, m., vz Vyvyšo-
vatel. Vyvýšiti, il, en, ení; vyvyšovati = vzhůru
vynésti, vyzdvihnouti, erhöhen, hoch erhe- ben; vychváliti, erheben, lobpreisen, in den Himmel erheben; se = pyšným býti, sich erheben (über andere), stolz sein. — co, koho. Jméno boží slavné vyvyšujme spolu! Exc. -- co komu. Já ti vlasy vyvýším (= vy- táhnu, vykrákám ti). Us. Dbv. — co, koho jak. Zeď o střevíc v. Us. Někoho do nebe vyvyšovati (chváliti). Us. Tč., Dch. David bol (byl) vyvýšen ku královské hodnosti. Slov. Tč. — koho, se nad co čím. Zro- stem, mravy a ctnostmi nad jiné se v. (po- výšiti). Pass. V. se nad jiné (pyšným býti). Jg. Z nízka vyvýšil se nade vše. Us. Tč. Vyznamenání, kterým Vladislavův děd a jeho předci čeští vyvýšeni byli nad ostatní knížata. Ddk. III. 229. Toho sluhu nikdo |
||
|
|||
Předchozí (1184)  Strana:1185  Další (1186) |