sb157-05 0..8296

1188

Vyzdráti = seschnouti. — kde. Ten
hoch v tom světě vyzdrál. Us. v Kunv.
Msk.

Vyzdravělý = uzdravený, genesen. V.
otec. Zátur. Vin. I. 16.

Vyzdravění, n. = vyhojení, die Gesun-
dung, Genesung. Bern., Dch. Šťastné vy-
zdravění z těžké nemoci. Ddk. III. 160.

Vyzdravěti, ěl, ění = pozdraviti se, ge-
sund werden, genesen. Č., Ros. Povstává
už, ale posuď docela nevyzdravěl. Us. Šd.

— z čeho: ze strachu, hat sich von der
Furcht erholt. Us. Dch.

Vyzdraviti, il, en, ení, gesund machen.

— koho = pozdraviti. Ros. Jak ho pán
Bůh nevyzdraví, doktor mu nepomůže. Na
Mor. Tč. — se z čeho. Postižen jest ne-
mocí, z které se nevyzdravil; Jindřich z ne-
moci již se byl v-vil. Ddk. III. 81., 137
(Tč. ).

Vyzdravnouti, vnul, utí = vyzdravěti.
Nemocný vyzdravne. Kld. 64.

Vyzdravování, n., die Heilung. Bern.

Vyzdravovati, vz Vyzdraviti.

Vyzdřiti = vyzříti, hinausblicken. Na
Ostrav. Tč.

Vyzdřoť, vyzdřaju, eš, e = vyzráti, reif
werden. Na Ostrav. Tč.

Vyzdůbkovati, ausschnörkeln. Dch.

Výzdvih, u, m., der Aufzug, das Auf-
heben. V. mostu. Čsk.

Vyzdvihač, e, m. = vyzdvihovač. — V.,
osob. jm. Arch. III. 416.

Vyzdvihadlo, a, n., das Hebezeug. Reš.

Vyzdvíhati, vz Vyzdvihnouti.

Vyzdvihnouti, vyzdvihnouti, ul, ut, utí
(ve Slez. vydvihnúti, Šd. ), vyzdvihu, žeš,
-hou, zdvihl, žen, ení; vyzdvíhati; vyzdvi-
hovati = zhůru zdvihnouti, vyvýšiti, in die
Höhe heben, auf-, erheben; pomoci, aufhel-
fen, emporheben; postaviti, vystaviti, er-
richten, aufrichten, aufstellen, erheben, auf-
bauen, erbauen; založiti, počátek něčemu
učiniti, einführen, errichten, anordnen, auf-
bringen, anheben, anfangen, stiften, erregen;
ustanoviti, einsetzen, bestellen; zrušiti, pře-
kaziti, konec něčemu učiniti, abschaffen,
kassiren, aufheben, ungiltig machen; bráti,
jímati, chytati, heben, aus-, aufheben; vy-
týkati, vorwerfen: se = povstati, vstáti,
sich erheben, aufstehen; vychvalovati se,
sich loben, preisen, erheben; povstati, vzni-
kati, emporkommen, entstehen, sich erhe-
ben. Jg. — abs. Pakliby přes to byt svůj
v zemi české mieti chtěli, aby byli vyzdvi-
hováni jako jiní pováleči. Vl. zř. 559. —
co, koho. To mysl vyzdvihuje. Us. Vítězná
znamení v. Kom. Válku v. (začíti) V., Br.;
stavení v. (vystavěti). V. Karel učení obecné
vyzdvihl. V. Arcibiskupství v. (založiti).
V. Vyzdvihlo ho štěstí. Jel. Bude moci ta-
kového povaleče v., kde chce. Zř. F. I. U.
VIII. V. peníze, zboží. Nz. Měl plán v. ve-
likou říši slovanskou; V. něčí ostatky; Ná-
mezdné roty vyzdvihly stany své v šíré
rovni na levém břehu Olšavy; Něčí mrtvolu
v. Ddk. II. 78., 317., 440., IV. 216. Nedo-
statky jejich vyzdvihnete. Sš. II. 66. Tu
kaplu vyzdvihl a nadal. Let. 3. V. něčí
mandat. Čr. V klášter, Us., svěcení neděle.

Kom., dluhy, Pam. kut., hrob, kostel, spra-
vedlnost, závazek, faru = zrušiti. Rk. V.
loupežníky, škůdce (chytiti, zajmouti). V.
V. ve smyslu, zrušiti^l, špatně prý m.: zru-
šiti, zdvihnouti, ale jest to dobré, užívaliť
tohoto slova v témž smyslu: V., Kom., Br.
V. hory, důl (počíti kopati, těžiti n. pusté
z novu těžiti). Hory skleslé v. V. štolu
(starou, pustou, zabořenou vykliditi a vy-
roubiti). Vys. — co, komu: hrob, památku
(pomník) = založiti. Jel., Cyr. V. co komu
= vytýkati. Schön. — co kde: odpor, ne-
voli, nesnáz mezi stranami v. = způsobiti,
začíti. V. Stavení na svém městišti v. Pr.
měst. Na těch gruntech hory se vyzdvihly
(počátek vzaly). Vys. Dal dne ⁸/5 1254. v.
kosti sv. Stanislava v Krakově u přítom-
nosti několika biskupů; Mezi Moravou a
Rakousy v-žen jest rod velemocný; Pevnosť,
která byla vyzdvižena při hranicích pol-
ských. Sš. V. 312., II. 372., 400. (Tč. ). Ška-
redě věci proti sobě vedli, až to mezi nimi
spokojeno a vyzdviženo. Dač. I. 176. V. ko-
stel u fary v městě Hradišti. 1467. Tč.
Byla-li by o kom řeč, že by bludný byl,
má na něm to vyzdviženo býti. Bart. I. 12.

— co, koho čím: chvalami. Jel. Tím svou
smělosť král vyzdvihl. Troj. V. kámen so-
chorem, srdce nadějí. Us. Obecným naří-
zením něco v. (ustanoviti). Pr. měst. Tú
nadějí pokaždé ducha a srdce vyzdvici máš.
Hugo. Křesťan věrný vyzdvihuje se svú
myslí k věcem věčným. Jel. enc. m. 78. —
co, koho zač: za kníže (ustanoviti). Háj.
Vyzdvihl za hlavu jejich město Lubek. V.
A na místě těch vesnic ony, kteréž tak
daleko od zámku leží, aby prodati a za ně
peníze v. ráčil. Zř. F. I. B. XIV. Synové
krále Jiřího českého vyzdviženi jsú za knie-
žata říšská. Let. 179. Za vlasy vysoko ho
vyzdvihl a o podlahu jím mrštil. Ddk. II.
230. — co, koho kam (kdy): na ra-
mena, Us.; někoho na něčí místo (ustano-
viti). Troj. Někoho do výšky v. Us. Páry
v bouřku se vyzdvihují. Aqu. Ten dvanáctý
obor vydvihol ho ako hrušku k samému
obločku. Dbš. Sl. pov. VI. 68. Při které
(práci) za jednu sekundu vyzdvihne se jeden
kilogr. na výšku jednoho metru. ZČ. I. 252.

— co jak. Fary bez hodných příčin v.
(zrušiti). V. Kdožby takový statek od ženy
koupil, má zaň u desk peníze klásti a chce-li
je muž v. s volí ženy své, ujisť ty peníze
u desk. Zř. F. I. T. VIII. Vyzdvihše pr-
chajícího daremně Zdirada na troje dřevce
vysoko do povětří jako snop k zemi ho
pustili; Kamenec (pevnosť) nákladně v-hl.
Ddk. II. 327., 400. (Tč. ). Věc jest odtud
vyzdvižena a odložena do dalšího od vrch-
nosti opatření. Dač. II. 14. Nyní ale výsada
a přednosť ta Bohem skrze Krista v-na
jest. Sš. Sk. 128. Nade všecky se vyzdvi-
hovali. Kom., Jel. Chvalami k nebi do nebe
někoho v-vati. Jel. V. někoho k stavu ry-
tířskému. Žer. A on odemkl, vyzdvihl měšec
s penězi na horu a řekl, že.... NB. Tč.
198. — co, koho, se odkud (kam). Nuz-
ného z prachu v. Ros. Peníze ze záložny
v. Us. Jiné pak z far vyzdvihoval. Skl.
II. 8. Vz V. se proti komu. Centnéř od