sb157-05 0..8296

1191

Vyzlékaný = vysvlékaný. Na Slov.

Vyzlékati = vysvlékati. Na Slov. Bern.
Vz Vysvléci.

Vyzliti = vyzlobiti se, auszürnen. Ros.

Vyzlobiti, il, en, ení, durch Zürnen er-
langen. — se, auszürnen. Ros. — se nad
čím. Bdl.

Vyzlořečiti, il, en, ení, erfluchen. — co.
Ros. — komu. Us. Tč. — se, ausfluchen,
aufhören zu fluchen. Ros.

Vyzlostněti, ějí, ěl, ění, aufhören zu
zürnen, böse zu sein.

Vyzlostniti se, il, ění = vyzlostněti.
Ros.

Vyzměniti, il, ěn, ění, auswechseln. —
si co kde. Na Ostrav. Tč.

Vyzmetání, n., vz Vyzmetati. Na Slov.

Vyzmetaný; -án a, o, vz Vyzmetati.
Slov.

Vyzmetati = vymésti. Na Slov. Bern.

Vyzmítati = vytáčeti, ausschleudern. Šp.

Vyzmut, u, m., polokov, Wismuth, n.
V. se neděli od cínu, toliko že je těžší a
černější atd. Jg.

Vyzmutičný, Wismuth-. V. kysličník,
Wismuthocher; uhlan, kohlensaures Wis-
muth.

Vyzmutitý, Wismuth-. V-tý kysličník.
Presl. Chym. 243.

Vyzmutnatý. V. soličník, chloridum bis-
muthi. Presl. Chym. 243.

Vyznačení, n., die Abzeichnung, der
Abriss. Vz Vyznačiti.

Vyznačený; -en, a, o = vytčený, vyzna-
menaný, abgezeichnet, kenntlich gemacht,
gekennzeichnet, hervorgehoben, markant,
distinguirt. V. osoba. Dch.

Vyznačitel, e, m., der Kennzeichner.

Vyznačitelný = co vyznačiti lze, dar-
stellbar, abzeichenbar. Stč. Zmp. 466.

Vyznačiti, il, en, ení; vyznačovati = vy-
tknouti, vyznamenati, ab- aufzeichnen, Ab-
riss machen, markiren, bezeichnen, hervorhe-
ben, charakterisiren, zum Ausdruck bringen,
aussondern, vorstellen. — co. Sv. chléb
v-čuje tělo Kristovo. L. Že ten a ne jiný
smysl ta slova v-čují. Sš. II. 198. V. krok.
Čsk. — co, se čím. Prádlo písmeny. Us.
Ty zpěvy výborným slohem se v-čovaly.
Mus. Co se tím slovem vyznačuje? Us. Tč.
Dvojím přísudkem své Římany vyznačuje.
Sš. I. 22. Bullou byly mu v-čeny hlavní
cesty. Ddk. III. 151. Chtěl Kozma slovem
apocrisiarius v. hodnosť církevní. Ddk. II.
239. Kapaliny se v-čují velikou pohyblivostí.
ZČ. I. 281. — co proč. Ovoce k prodeji,
stromy k posekání v. Us. — na něco =
vykázati. Jg. — někoho kde: před jinými.
J. tr. V počtu dcer se Glinská v-la. Koll.
I. 259. Ješto volil ve jménu tom budoucí
postavení a budoucí úřad jeho v.; Tudy vi-
dělo se Pavlovi je (Silvana a Timothea) při-
pojením tím nějak v očích Soluňanů v. Sš.
J. 34., II. 238. (Hý. ). — co komu: plat,
úřad. L. Držel se politiky, kterou veliký
předek jeho Břetislav I. říši českomoravské
byl v-čil. Ddk. III. 84. — co jak: schema-
ticky, Stč. Zmp. 202., ostře. Dch. Tím se
v-čuje pokrok naší doby proti všem mi-
nulým. Osv. I. 129. — kdy. Ženy ty se

v-ly při rozšiřování evangelia. Sš. II. 182.
— se. Je ešte mladý a neveľa sa ešte v-čil.
Dbš. Sl. pov. I. 298.

Význačně, bezeichnend, markant.

Význačnosť, i, f., die Bedeutung, Cha-
rakteristik. Kos. Ol. I. 72. V. tečkování,
die Ausgeprägtheit in der Punktirung. Sl.
les.

Význačný = vyznačující se, bezeichnend,
charakteristisch, markant. Dch., Nz., Proch.
Bibl. děj. II. 46. V. známky, Us., písmeno,
Nz., rysy; pro šumavské hory v-čná rost-
lina. Mus. 1880. 156., 377. Chrpař je slovo
význačné. V. jméno. Krok., Sš. L. 8., Kká.
Td. 190.

Vyznačování, n., cf. Vyznačení, Vyzna-
čiti.

Vyznačovati, vz Vyznačiti.

Význak, u, m., der Charakter. Nz. — V.,
charakteristika = celistvá čísla v logarithmu.
Hra., Šim. 159. (178. ).

Význakosloví, n., die Symbolik. Šm.

Vyznakovati, kennzeichnen. Vz Vyzna-
čiti. — co čím kde. Us. Dch.

Vyznalosť, i, f., das Bekenntniss, Ge-
ständniss. Ros.

Vyznalý = který se vyznal, přiznalý, der
etwas eingestanden hat. — V. = vyznaný,
bekannt, zugestanden, eingestanden (pass).
1539. Mnozí to za věc jistou a vyznalou
berou. V. — kým. V té pravdě své jimi
v-lé. Pís. br. — V. = zkušený, erfahren. —
v čem. Já jsem v těch věcech v-lý. U Hro-
nova. Vk.

Význam, u, m., die Bedeutung, der Aus-
druck. V. slova. Us. Všechno má svůj v.
D. Sbírka řemeslných významů (lépe: slov).
Krok. Učiti se latinským významům chybně
m,: slovům. Brs. 265. Věc velikého v-mu.
V. vlastní, nevlastní, Nz., omezující, ein li-
mitativer Ausdruck. Brt. S. 52. Významu
prostý = nepatrný, bedeutungslos; Ten
skutek má do sebe veliký v. Dch. Dítě si
posud neosvojilo mluvy spisovné tolik, aby
úplně mohlo se obejíti bez významů ná-
řečných. Bayer. Událosť ta nemá žádného
v-mu, ist bedeutungslos; Literarní v. bás-
níka. Us. V. či smysl algebraických veličin.
Šim. 9. Události přicházejí tak rychle za
sebou, že jen ve vzájemné souvislosti mohou
dosíci pravého významu. Ddk. IV. 110. Ro-
zeznáváním stanovíme nějakého slova roz-
ličné významy. Vyrážíme-li věc neb její
vlastnosť nebo činnosť tím slovem, které jí
obecně náleží, pravíme, že užíváme slova
toho u významu vlastním. Označujeme-li
nějakou věc jménem jiné věci proto, že jest
jí buď dle tvaru aneb dle některých částek
podobna, tehdy užíváme slova toho u v-mu
vedlejším. Vedlejších významův užívá se,
kde řeč vlastními nevystačuje aneb když
věc rázněji vysloviti chceme. Přenášíme-li
konečně jméno některé věci na jinou bud
smyslnou neb nadsmyslnou proto, že svou
vnitřní povahou neb vlastností anebo čin-
ností nějakou s ní se shoduje, říkáme, že
užíváme slova toho u významu obrazném.
Obrazných významů se užívá, abychom věci
nadsmyslné představili smyslně anebo smy-
slné živěji označili. Bb. Nav. 81. V. literarní



	1191

	Vyzlékaný = vysvlékaný. Na Slov. Vyzlékati = vysvlékati. Na Slov. Bern. Vz Vysvléci. Vyzliti = vyzlobiti se, auszürnen. Ros. Vyzlobiti, il, en, ení, durch Zürnen er- langen. — se, auszürnen. Ros. — se nad čím. Bdl. Vyzlořečiti, il, en, ení, erfluchen. — co. Ros. — komu. Us. Tč. — se, ausfluchen, aufhören zu fluchen. Ros. Vyzlostněti, ějí, ěl, ění, aufhören zu zürnen, böse zu sein. Vyzlostniti se, il, ění = vyzlostněti. Ros. Vyzměniti, il, ěn, ění, auswechseln. — si co kde. Na Ostrav. Tč. Vyzmetání, n., vz Vyzmetati. Na Slov. Vyzmetaný; -án a, o, vz Vyzmetati. Slov. Vyzmetati = vymésti. Na Slov. Bern. Vyzmítati = vytáčeti, ausschleudern. Šp. Vyzmut, u, m., polokov, Wismuth, n. V. se neděli od cínu, toliko že je těžší a černější atd. Jg. Vyzmutičný, Wismuth-. V. kysličník, Wismuthocher; uhlan, kohlensaures Wis- muth. Vyzmutitý, Wismuth-. V-tý kysličník. Presl. Chym. 243. Vyzmutnatý. V. soličník, chloridum bis- muthi. Presl. Chym. 243. Vyznačení, n., die Abzeichnung, der Abriss. Vz Vyznačiti. Vyznačený; -en, a, o = vytčený, vyzna- menaný, abgezeichnet, kenntlich gemacht, gekennzeichnet, hervorgehoben, markant, distinguirt. V. osoba. Dch. Vyznačitel, e, m., der Kennzeichner. Vyznačitelný = co vyznačiti lze, dar- stellbar, abzeichenbar. Stč. Zmp. 466. Vyznačiti, il, en, ení; vyznačovati = vy- tknouti, vyznamenati, ab- aufzeichnen, Ab- riss machen, markiren, bezeichnen, hervorhe- ben, charakterisiren, zum Ausdruck bringen, aussondern, vorstellen. — co. Sv. chléb v-čuje tělo Kristovo. L. Že ten a ne jiný smysl ta slova v-čují. Sš. II. 198. V. krok. Čsk. — co, se čím. Prádlo písmeny. Us. Ty zpěvy výborným slohem se v-čovaly. Mus. Co se tím slovem vyznačuje? Us. Tč. Dvojím přísudkem své Římany vyznačuje. Sš. I. 22. Bullou byly mu v-čeny hlavní cesty. Ddk. III. 151. Chtěl Kozma slovem apocrisiarius v. hodnosť církevní. Ddk. II. 239. Kapaliny se v-čují velikou pohyblivostí. ZČ. I. 281. — co proč. Ovoce k prodeji, stromy k posekání v. Us. — na něco = vykázati. Jg. — někoho kde: před jinými. J. tr. V počtu dcer se Glinská v-la. Koll. I. 259. Ješto volil ve jménu tom budoucí postavení a budoucí úřad jeho v.; Tudy vi- dělo se Pavlovi je (Silvana a Timothea) při- pojením tím nějak v očích Soluňanů v. Sš. J. 34., II. 238. (Hý. ). — co komu: plat, úřad. L. Držel se politiky, kterou veliký předek jeho Břetislav I. říši českomoravské byl v-čil. Ddk. III. 84. — co jak: schema- ticky, Stč. Zmp. 202., ostře. Dch. Tím se v-čuje pokrok naší doby proti všem mi- nulým. Osv. I. 129. — kdy. Ženy ty se	v-ly při rozšiřování evangelia. Sš. II. 182. — se. Je ešte mladý a neveľa sa ešte v-čil. Dbš. Sl. pov. I. 298. Význačně, bezeichnend, markant. Význačnosť, i, f., die Bedeutung, Cha- rakteristik. Kos. Ol. I. 72. V. tečkování, die Ausgeprägtheit in der Punktirung. Sl. les. Význačný = vyznačující se, bezeichnend, charakteristisch, markant. Dch., Nz., Proch. Bibl. děj. II. 46. V. známky, Us., písmeno, Nz., rysy; pro šumavské hory v-čná rost- lina. Mus. 1880. 156., 377. Chrpař je slovo význačné. V. jméno. Krok., Sš. L. 8., Kká. Td. 190. Vyznačování, n., cf. Vyznačení, Vyzna- čiti. Vyznačovati, vz Vyznačiti. Význak, u, m., der Charakter. Nz. — V., charakteristika = celistvá čísla v logarithmu. Hra., Šim. 159. (178. ). Význakosloví, n., die Symbolik. Šm. Vyznakovati, kennzeichnen. Vz Vyzna- čiti. — co čím kde. Us. Dch. Vyznalosť, i, f., das Bekenntniss, Ge- ständniss. Ros. Vyznalý = který se vyznal, přiznalý, der etwas eingestanden hat. — V. = vyznaný, bekannt, zugestanden, eingestanden (pass). 1539. Mnozí to za věc jistou a vyznalou berou. V. — kým. V té pravdě své jimi v-lé. Pís. br. — V. = zkušený, erfahren. — v čem. Já jsem v těch věcech v-lý. U Hro- nova. Vk. Význam, u, m., die Bedeutung, der Aus- druck. V. slova. Us. Všechno má svůj v. D. Sbírka řemeslných významů (lépe: slov). Krok. Učiti se latinským významům chybně m,: slovům. Brs. 265. Věc velikého v-mu. V. vlastní, nevlastní, Nz., omezující, ein li- mitativer Ausdruck. Brt. S. 52. Významu prostý = nepatrný, bedeutungslos; Ten skutek má do sebe veliký v. Dch. Dítě si posud neosvojilo mluvy spisovné tolik, aby úplně mohlo se obejíti bez významů ná- řečných. Bayer. Událosť ta nemá žádného v-mu, ist bedeutungslos; Literarní v. bás- níka. Us. V. či smysl algebraických veličin. Šim. 9. Události přicházejí tak rychle za sebou, že jen ve vzájemné souvislosti mohou dosíci pravého významu. Ddk. IV. 110. Ro- zeznáváním stanovíme nějakého slova roz- ličné významy. Vyrážíme-li věc neb její vlastnosť nebo činnosť tím slovem, které jí obecně náleží, pravíme, že užíváme slova toho u významu vlastním. Označujeme-li nějakou věc jménem jiné věci proto, že jest jí buď dle tvaru aneb dle některých částek podobna, tehdy užíváme slova toho u v-mu vedlejším. Vedlejších významův užívá se, kde řeč vlastními nevystačuje aneb když věc rázněji vysloviti chceme. Přenášíme-li konečně jméno některé věci na jinou bud smyslnou neb nadsmyslnou proto, že svou vnitřní povahou neb vlastností anebo čin- ností nějakou s ní se shoduje, říkáme, že užíváme slova toho u významu obrazném. Obrazných významů se užívá, abychom věci nadsmyslné představili smyslně anebo smy- slné živěji označili. Bb. Nav. 81. V. literarní