sb157-05 0..8296

1192

(básníka); Složka z jednoty organické sama
o sobě není jsoucnosti schopna a dochází
svého významu právě v oné výlučné jed-
notě; Rozdíl u v-mech jediného slova. Mus.
1880. 277., 427., 431. (Pdl. ). Apoštol zve se
sluhou ve vyšším významu; Slovo to po-
stupem času širšího významu došlo; Anebo-li
jiný v. slovu tomu podložiti třeba; V. čeho
ztužiti; Slovo nenáviděti má tedy v. od-
jemný a záporný, nevšak kladný; Částice
a má v. vykládací; Béře se to slovo v plném
významu svém; druhdy ačkoli zřídka slovo
apoštol v odvodném v-mu se béře o těch...;
Podsunují někteří slovu radím jiný význam;
Ovšem pak s účelným významem tím se i
v. časový spojuje; Podlé toho nemá zákon
jen mezitímní v.; Jiní vykladatelé dorývají
na jiný v.; Někteří zúžují v. výroku toho;
Ale ovšem se mravným v-mem slova život
spolu blažený a věčný co následek prvního
slyší; V. vrodilý; Vrozený v. slova; Což
přirodilému v-mu slova řeckého se příčí;
Jakby tomu povšechnému v-mu rozuměti
měli; Plně cítě v. jména toho; Dále vyklá-
dači ti v-my slov jsou a přišli zaostřují; V.
slova přírodný a nadpřírodný; V. výkonu
toho Pán dílem hned otevřel slovy po umytí
pronešenými; Že v tom úkonu se v. tají,
jejž brzo poznati má; Nebéře se tedy slovo
svět ve mravném významu; Slova ta dosa-
hují hlubokého v-mu; Chceme-li obrátiti
mysl k duchovnímu významu těch událostí;
Slovo jak dvojí v. řine; Kořenný v. slova
Galilea; Což ku sličnému v-mu sloužilo;
Béře se pak tu ve v-mu místném, ne však
časovém; Patrně slovo nyní logický, nikoli
časový v. sebou obnáší; Kde spojitosť sama
toho významu vymáhá; Skutkem jemu (Pe-
trovi) v. onoho vidění otevřen byl; O v-mu
tom nesnadí se vykladači; V předpisech a
úchvalách vezdy jenom v-mové určití a po-
všechně známí přicházeti mohou; Avšak to
proti přirozenému slova toho v-mu a ne-
právě pravili; Slovo to i ten v. sebou nese;
V. výroku hnísti; Béře slovo to ve v-mu
samosobném. Sš. I. 19., 24., 48., 58., 100.,
139., II. 6., 11., 41., 47., 84., 94., 99., 133.,
162., J. 36., 171., 180., 204., 276., 284., 295.,
299., Sk. 11., 35., 40., 121., 124., 138., 182.,
L. 5., 102., 177. (Hý. ). Význam míti, někdy
lépe: Toto slovo znamená; Tento muž jest
velmi na slovo vzat, má platnosť; To jest
veliké váhy, důležitosti a p. Vz Brs. 2. vyd.
84.

Význama, y, f = znamení, omen, das
Anzeichen. D. — V. = význam, die Bedeu-
tung. Zlob.

Vyznamenaná, é, f. Na v-nanou = kus
bravurní, das Bravourstück. Nz.

Vyznamenanec, nce, m., ein mit einer
Auszeichnung beehrter Mann. Šm.

Vyznamenání, n. = význam, die Bedeu-
tung. V. umučení Kristova. — V. = vy-
jádření. V. — V. = vyznačení. Bern. —
V., die Auszeichnung. První třída s v-ním
(ve školách). Us. Vz Vyznamenati se čím.

Vyznamenaný; -án, a, o, bedeutet, an-
gedeutet. Bern. — V. = vyznačený. Podo-
benství, v němž se pokládají posluchači zlí,
trojí zemí neužitečnou v-ní; Kazatel tím

rozsévačem v-ný (naznačený). BR. II. 59.,
147. a. (Šd. ). — čím: cenou (prämiirt), zá-
služným křížem, medalií. Us. Pdl. Dch.

Vyznamenanlivě, nachdrücklich. Na
Slov. Bern.

Vyznámenanlivosť, i, f., der Nachdruck.
Na Slov. Bern.

Vyznamenanlivý = mocný, účinlivý,
nachdrücklich. Na Slov. Bern.

Vyznamenati, vyznamenávati = zname-
ním vytknouti, be-, aus-, verzeichnen; před-
staviti, andeuten, bezeichnen, vorstellen, an-
zeigen; znamením něčeho býti, znamenati,
bedeuten. Jg. — co: čáru, Kom., meze. V.
Co v-nává to slovo? Ros. A zabíjení ho-
vádek k obětem zdaliž nevyznamenávalo
toho, že my jsme z přirození hodni věčné
smrti? BR. II. 682. b. V-nal jsem ho. Pal.
Děj. V. I. 352. — (si) co kde. Vyzname-
nati si v lese kmeny (k porážení). V. Spra-
vedlnosť v nějaké podobizně v. Lektif. V.
něco v knihách veřejných. J. tr. V. něco
na plánu. Us. Silas v té věci v Soluně se
v-nal. Sš. II. 238. V té listině všecko zboží
vyznamenáno bylo. Ddk. IV. 112. Na vý-
stavě někoho penízem v-ti. Us. Pdl. — co
čím: jménem, Kom., nepravosť slovy. Kom.
V. někoho penízem zlatým, řádem, pochvalou.
— koho jak. Aaron se se vším svým rou-
chem vyznamenal (představil). Štelc. Skrze
rozbití lahvice vyznamenal prorok zkažení
Jeruzalema. Ben. V. = co pro co: místo
pro stavbu. Šp. — se čím: lstí, chytrostí,
udatností, D., předností nějakou. Us. V-nal
se hlavně svou živou výmluvností v řeči
slovanské. Čas. kat. duch. 1882. Č. 2. st.
75. Jinoši, kteří se za výpravy v-li od-
vahou, udatností a válečnými činy. Ddk. VI.
85. V. se učeností, neumělostí. Šb. — Pozn.
Tuto frasi nazývá Jg. germanismem a na-
vrhuje: výtečným, ukázalým, patrným se
učiniti, státi (Br. ), ukázati se, předčiti, pře-
výšiti, znamenitým býti (Plk. ), proslaviti se,
vynikati, znamenitým, výtečným se činiti,
státi. Jg. — jak. Vratislav ne bez zaslou-
žení národa svého od něho titulem králov-
ským jest v-nán. Ddk. II. 340. On nad
ostatní se v-nal, lépe: nad ostatní předčil.
Rs. — kdy. Při útoku v-li se zvláště Če-
chové. Ddk. 297. Božetěch vyznamenávaje
se týmž časem co malíř, dovedl... Ddk. II.
356. Vz V. se čím.

Vyznamenávání, n., vz Vyznamenání.

Vyznamenávátel, vyznamenavatel, e, m,
der Auszeichner, Andeuter. Ros.

Vyznamenávati, vz Vyznamenati.

Významně, bedeutungsvoll. V. na ně-
koho se podívati. Us. Pdl.

Významnosť, i, f., die Bedeutung, Be-
deutsamkeit, Emphasis. Dch., Nz. V., slova.
Nz. To nabylo veliké v-sti. Dch. Člověk
poobzéral sa po všetkých a s istou v-sťou
poloprehltavě odsekol: Ja — či som nevidel?
Nie. Lipa 342. Něčemu velikou v. přisuzo-
vati. Us. Dch.

Významný = plný významu, bedeutungs-
voll, markant. V. slovo. Krok. V. úsměv,
pohled, Us., způsob mluvení, příležitosť,
dosah, Dch., výrok. Tč., jméno. Šml. Velice
v-ná jsou slova kronikáře....; Z usnešení