Předchozí (1191)  Strana:1192  Další (1193) |
|
|||
1192
|
|||
|
|||
(básníka); Složka z jednoty organické sama
o sobě není jsoucnosti schopna a dochází svého významu právě v oné výlučné jed- notě; Rozdíl u v-mech jediného slova. Mus. 1880. 277., 427., 431. (Pdl. ). Apoštol zve se sluhou ve vyšším významu; Slovo to po- stupem času širšího významu došlo; Anebo-li jiný v. slovu tomu podložiti třeba; V. čeho ztužiti; Slovo nenáviděti má tedy v. od- jemný a záporný, nevšak kladný; Částice a má v. vykládací; Béře se to slovo v plném významu svém; druhdy ačkoli zřídka slovo apoštol v odvodném v-mu se béře o těch...; Podsunují někteří slovu radím jiný význam; Ovšem pak s účelným významem tím se i v. časový spojuje; Podlé toho nemá zákon jen mezitímní v.; Jiní vykladatelé dorývají na jiný v.; Někteří zúžují v. výroku toho; Ale ovšem se mravným v-mem slova život spolu blažený a věčný co následek prvního slyší; V. vrodilý; Vrozený v. slova; Což přirodilému v-mu slova řeckého se příčí; Jakby tomu povšechnému v-mu rozuměti měli; Plně cítě v. jména toho; Dále vyklá- dači ti v-my slov jsou a přišli zaostřují; V. slova přírodný a nadpřírodný; V. výkonu toho Pán dílem hned otevřel slovy po umytí pronešenými; Že v tom úkonu se v. tají, jejž brzo poznati má; Nebéře se tedy slovo svět ve mravném významu; Slova ta dosa- hují hlubokého v-mu; Chceme-li obrátiti mysl k duchovnímu významu těch událostí; Slovo jak dvojí v. řine; Kořenný v. slova Galilea; Což ku sličnému v-mu sloužilo; Béře se pak tu ve v-mu místném, ne však časovém; Patrně slovo nyní logický, nikoli časový v. sebou obnáší; Kde spojitosť sama toho významu vymáhá; Skutkem jemu (Pe- trovi) v. onoho vidění otevřen byl; O v-mu tom nesnadí se vykladači; V předpisech a úchvalách vezdy jenom v-mové určití a po- všechně známí přicházeti mohou; Avšak to proti přirozenému slova toho v-mu a ne- právě pravili; Slovo to i ten v. sebou nese; V. výroku hnísti; Béře slovo to ve v-mu samosobném. Sš. I. 19., 24., 48., 58., 100., 139., II. 6., 11., 41., 47., 84., 94., 99., 133., 162., J. 36., 171., 180., 204., 276., 284., 295., 299., Sk. 11., 35., 40., 121., 124., 138., 182., L. 5., 102., 177. (Hý. ). Význam míti, někdy lépe: Toto slovo znamená; Tento muž jest velmi na slovo vzat, má platnosť; To jest veliké váhy, důležitosti a p. Vz Brs. 2. vyd. 84. Význama, y, f = znamení, omen, das
Anzeichen. D. — V. = význam, die Bedeu- tung. Zlob. Vyznamenaná, é, f. Na v-nanou = kus
bravurní, das Bravourstück. Nz. Vyznamenanec, nce, m., ein mit einer
Auszeichnung beehrter Mann. Šm. Vyznamenání, n. = význam, die Bedeu-
tung. V. umučení Kristova. — V. = vy- jádření. V. — V. = vyznačení. Bern. — V., die Auszeichnung. První třída s v-ním (ve školách). Us. Vz Vyznamenati se čím. Vyznamenaný; -án, a, o, bedeutet, an-
gedeutet. Bern. — V. = vyznačený. Podo- benství, v němž se pokládají posluchači zlí, trojí zemí neužitečnou v-ní; Kazatel tím |
rozsévačem v-ný (naznačený). BR. II. 59.,
147. a. (Šd. ). — čím: cenou (prämiirt), zá- služným křížem, medalií. Us. Pdl. Dch. Vyznamenanlivě, nachdrücklich. Na
Slov. Bern. Vyznámenanlivosť, i, f., der Nachdruck.
Na Slov. Bern. Vyznamenanlivý = mocný, účinlivý,
nachdrücklich. Na Slov. Bern. Vyznamenati, vyznamenávati = zname-
ním vytknouti, be-, aus-, verzeichnen; před- staviti, andeuten, bezeichnen, vorstellen, an- zeigen; znamením něčeho býti, znamenati, bedeuten. Jg. — co: čáru, Kom., meze. V. Co v-nává to slovo? Ros. A zabíjení ho- vádek k obětem zdaliž nevyznamenávalo toho, že my jsme z přirození hodni věčné smrti? BR. II. 682. b. V-nal jsem ho. Pal. Děj. V. I. 352. — (si) co kde. Vyzname- nati si v lese kmeny (k porážení). V. Spra- vedlnosť v nějaké podobizně v. Lektif. V. něco v knihách veřejných. J. tr. V. něco na plánu. Us. Silas v té věci v Soluně se v-nal. Sš. II. 238. V té listině všecko zboží vyznamenáno bylo. Ddk. IV. 112. Na vý- stavě někoho penízem v-ti. Us. Pdl. — co čím: jménem, Kom., nepravosť slovy. Kom. V. někoho penízem zlatým, řádem, pochvalou. — koho jak. Aaron se se vším svým rou- chem vyznamenal (představil). Štelc. Skrze rozbití lahvice vyznamenal prorok zkažení Jeruzalema. Ben. V. = co pro co: místo pro stavbu. Šp. — se čím: lstí, chytrostí, udatností, D., předností nějakou. Us. V-nal se hlavně svou živou výmluvností v řeči slovanské. Čas. kat. duch. 1882. Č. 2. st. 75. Jinoši, kteří se za výpravy v-li od- vahou, udatností a válečnými činy. Ddk. VI. 85. V. se učeností, neumělostí. Šb. — Pozn. Tuto frasi nazývá Jg. germanismem a na- vrhuje: výtečným, ukázalým, patrným se učiniti, státi (Br. ), ukázati se, předčiti, pře- výšiti, znamenitým býti (Plk. ), proslaviti se, vynikati, znamenitým, výtečným se činiti, státi. Jg. — jak. Vratislav ne bez zaslou- žení národa svého od něho titulem králov- ským jest v-nán. Ddk. II. 340. On nad ostatní se v-nal, lépe: nad ostatní předčil. Rs. — kdy. Při útoku v-li se zvláště Če- chové. Ddk. 297. Božetěch vyznamenávaje se týmž časem co malíř, dovedl... Ddk. II. 356. Vz V. se čím. Vyznamenávání, n., vz Vyznamenání.
Vyznamenávátel, vyznamenavatel, e, m,
der Auszeichner, Andeuter. Ros. Vyznamenávati, vz Vyznamenati.
Významně, bedeutungsvoll. V. na ně-
koho se podívati. Us. Pdl. Významnosť, i, f., die Bedeutung, Be-
deutsamkeit, Emphasis. Dch., Nz. V., slova. Nz. To nabylo veliké v-sti. Dch. Člověk poobzéral sa po všetkých a s istou v-sťou poloprehltavě odsekol: Ja — či som nevidel? Nie. Lipa 342. Něčemu velikou v. přisuzo- vati. Us. Dch. Významný = plný významu, bedeutungs-
voll, markant. V. slovo. Krok. V. úsměv, pohled, Us., způsob mluvení, příležitosť, dosah, Dch., výrok. Tč., jméno. Šml. Velice v-ná jsou slova kronikáře....; Z usnešení |
||
|
|||
Předchozí (1191)  Strana:1192  Další (1193) |