sb157-05 0..8296

1193

oněch některá v-ná jsou pro dobu tehdejší.
Ddk. II. 301., IV. 35. V. úkol, román, sku-
tek. Mus. 1880. 150., 266., 476. (Pdl. ). Kupí
apoštol slova v-ná. Sš. II. 89 Vz Význačný.
Významosled, u, m. = smyslosled,

ÚVVtÓIC.

Vyznamovati, verkünden. — co kde:
v kostele. Mor. Tč. — V., bedeuten. — co:
To slovo všelijaké věci vyznamuje (má ně-
kolik významů). Mor. Tč.

Vyznání, n. = přiznání, das Bekenntniss,
Geständniss, die Aussage, Aeusserung. V.
něčeho. V. zločince, Ros., lásky, D., hří-
chů (zpověď), Br., svědkův (vysvědčení). D.,
Ros. Kdož by koho viniti chtěl po v. kte-
rého zločince. Václ. VI. Že viněný druhdy od-
pírá toho, druhdy se v-vá: protož tuto již
o v. v soudu vizme. CJB. 399. A má její
(paní unesené) v. znamenáno býti od písaře.
O. z D. V. zločinců. Vz Zř. zem. Jir. K. 40.,
X. 8. V. učiniti. Bart. I. 10. V. a přiznání.
Dch. Kdož zapírají, mají žhavým železem
neb očišťující vodou k v. přivedeni býti.
Ddk. IV. 222. V. pravdy. Mus. 1880. 133.
A jakož se to nachází z obou stran vedení
a svědků v., že... List z r. 1558. Tč. A na
to jich před námi v. každá strana dva pe-
níze položila; Držie sě v. těch rukojmie;
Toto jest v. nadepsaného spoluměštěnína
našeho. NB. Tč. 11., 29., 235. (Tč. ). V. na
mukách. Kn. drn. 112. Ale ústem v. se
dovršuje a dokonává. Sš. I. 110. V. kromě
soudu není takové moci, aby ten, kdož se
přizná, bez dalšího poznání práva byl od-
súzen. CJB. 399. Vyznání krom soudu nenie
té moci, jakoby právem uznán byl. Brikc.
K. XIII. 1. 2. V. bezděčné a z strachu nenie
stalé. Ib. XIII. 1. 4. V. mučeného nenie
žádnému škodné, leč po mučenie v tom
trvá. Ib. XIII. 1. 5. V. nepřítele nemá hned
věřeno býti. Ib. LXIX 1. 9. V. zločinců
kde se zapisovalo a jak při soudu čítalo. Vz
Ib. T. III. Vedu se na markrabino v.; To
oboje v. úřadníci odložili na pány k senmu.
Půh. II. 202., 577. Zpověď hřiechuov v-ní
před Bohem z pokory a před knězem, když
množ kněz jmien býti. Hus III. 258. Hříchů
poznání jest z nich povstání, hříchů v. jest
jich zahlazení. Us. Tč. Upřímné v. a želení
jest poloviční napravení. Bern. Vz S. N.,
Přiznání. — V. víry, das Glaubensbekennt-
niss. V. víry v širším smyslu = každý víry
projev buď slovem buď činem; v užším
smyslu = každé projevování víry, které
s patrným úmyslem se děje, abychom jiným
víru svou osvědčili, das Glaubensbekennt-
nis; im engeren Sinne, confessio fidei for-
malis, aneb také (což obyčejnějším), profes-
sio fidei. MP. 104. V. křesťanské, MP. 5.,
náboženské, das Religionsbekenntniss, Dch.,
Z. tr., Nz., augsburské. Šd. Víra v Boha,
jak ji církev ve svých v-ních (in symbolis)
naznačuje. MH. 3.

Vyznaňský = konfessionell. Na Slov.
Za stanoviska v-ho; Z tohoto v-ho výlevu;
V-ské školy. Rtk. 13., 14., 19. (Šd. ).

Vyznaný; -án, a, o, bekannt, gestanden.
V. skutek. Vz Vyznání, Vyznati. — V.,
öffentlich herausgesagt. Bern.

Vyznate1, e, m., der Bekenner. 1418.

Vyznati, znám, znej, znaje (íc), znal, án,
ání; vyznávati = vyjeviti, říci, nezapříti,
otevřeně říci, bekennen, gestehen, eingeste-
hen, einbekennen, äussern, Geständniss ma-
chen; uznati, anerkennen; upřímně udati,
angeben; ctíti, se ctí uznati, mit Verehrung
anerkennen, bekennen und verehren; dově-
děti se, erkennen; se = vyznati, bekennen,
gestehen, Geständniss ablegen. Jg. — abs.
Jak všichni svědkové vyznávají. Ros. — co:
pravdu, Kom., hříchy, Kram., víru, krádež,
důchody. Us. An vyzná den ten, v němžto
jej pohonil. Kn. rož. 23. Žádný ho nemohl
v. (vyzkoumati, co v něm vězí). U Solnice.
Olomouc a Morava vůbec vyznávaly zajisté
touž barvu, co tehdejší správce a strana
jeho. Ddk. II. 394. A ty věci vyznává všecka
rada kunovská. NB. Tč. 7. Petr svou pře-
dešlou práci daremnou vyznal. BR. II. 216.
Tohoto zlodějství musejí lidé pravdu v. neb
písma zapřieti; Vyznává Kristovo dósto-
jenstvie, že jest pánem všeho světa; Buďme
k milému Kristovi pokorni vyznávajíce svú
nehodu; Hriešni vyznávají Boha, ale svými
skutky zapierají; Žena pohanka i božstvie
i člověcstvie Kristovo vyznává. Hus I. 213.,
II. 43., 48., 74., 97. — komu. Vyznal fa-
rářovi boršovskému, že... Tč. 28. — co
na koho komu (kde). Vyznám na sebe
Bohu hříchy své. Br. On na ně vyznal. Háj.
Na kohožkolivěk zločinec vyznal. Václ. VII.
Jestližeby pak na kterém trápení který zlo-
činec na kterého měštěnína vyznal něco
zlého. Zř. J. I. VI. IV. Vyznal-liby co který
zločinec na trápení na někoho z stavuov.
Zř. zem. Jir. U. 28. Vyznal na jiné, že totéž
činili. Dač. I. 140. Aby naň nic nevyznala.
Čr. — co proti komu. Jg. Vyznávajícímu
proti sobě může věřeno býti. Us. — co,
koho zač. Ten užitek každý za veliký
vyznal. Har. Za krále koho v. (uznati). Us.
V. se za hříšníka. Ojíř. — co, koho, se
čím. Tímto listem vyznávám, že... Us. Já
vyznávám tiemto listem všem vuobec, kdež
čten a slyšán bude. Dsky. Přítomností svou
v Řezně sám ještě vyznával se býti stou-
pencem královým. Ddk. II. 291. Jakožto
sám svými ústy vyznal. Pal. Děj. V. 2. 418.
Vyznáváme tiemto listem všem vůbec, jimž
tento list čten nebo čtín, okázán bude,
že... NB. Tč. 288. Vyznávámy tímto listem
obecně přede všemi, kdož jej uzřie aneb
čtúce slyšeti budú, že... List z r. 1449.
Mus. 1880. 403., Tč. Ústy sú vyznávali,
proč... List. z r. 1532. Mus. 1880. 499.
Věřím srdcem a ústy vyznávám. Bart. 146.
Tímto listem přede všemi vyznáváme. Arch.
I. 32., 141. I s nebezpečenstvím života svého
králem židovským jej vyznávali. BR. II. 9.
Tehdá právo v. saměmi sobú nebo listem.
Kn. rož. Aby každý tu vieru ústy směle
před lidmi vyznal; Lež jest knězem se vy-
znávati a protivné věci kněžskému řádu či-
niti; Vyznávají ústy, že znají Boha, ale
skutky, to věz zlými, zapierají. Hus I. 44.,
182., III. 186. Každý vyznává jej Bohem;
Ústy něco vyznávati. Chč. P. 23. a., Chč. 298.
— co kde: před lidmi. Us. Proto vyzná-
vati tebe budu mezi národy; Petr počal po-