sb157-05 0..8296

1199

Vyzvedaný; -án, a, o, wiederholt auf-
gehoben. — V. = vyzvídaný. Na Slov. Bern.

Vyzvedati, vz Vyzvednouti. — V. se =
vyzvídati. Vz Vyzvěděti.

Vyzvědavý, ausforschend. Dch.

Vyzvědění, n., die Erforschung, Aus-
kundschaftung, Ausspähung, Erkundigung.
J. tr.

Vyzvěděný; -ěn, a, o, ausgeforscht, aus-
gekundschaftet, ergründet, genau eingesehen,
ausgespäht. Us.

Vyzvěděti, zvím, zvěz, zvěděl, zvěděn,
dění; vyzvídati, vyzvězovati, vyzvedovati se,
vyzvedati se, vyzvedúvati se = zvěděti, er-
fahren, auskundschaften, inne werden, in
Erfahrung bringen; vyptávati, skoumati, vy-
šetřovati, ausforschen, erforschen, ausspähen,
auskundschaften, sich erkundigen, spioniren,
spähen, nachforschen, sondiren, auf den
Strauch schlagen, rekognosciren. Jg., Dch.,
Čsk. — abs. Je-li Bůh to nebo člověk,
hned vyzvím. Cimrh. Myth. 42. Požádán
jest pan Kašpar Šlik, aby dnem a nocí jeda
nazpět vyzvěděl a dal poslům potřebnou
o věcech zprávu. Pal. Děj. III. 3. 277. —
co: světa kraje, Jel., něčí cesty, Br., taj-
nosti. Kom. V-ti něco. V. V. vinu, J. tr.,
něčí činy, Us., stav nepřítele. Ddk. VI. 61.
— co na kom. Br. V. na někom tajem-
ství, D., pravdu. Berg. Na lidech něco v.,
die Leute ausholen. Dch. Vyzvídal na nich
důvěrně. Pal. Děj. IV. 2. 494. — kde. Vy-
zvídal u něho v hospodě atd. Us. — co,
se o čem, o kom. Že sa i tam bude vy-
zvedovať o jej bratoch. Dbš. Sl. pov. I. 70.
Dříve nežbych o naší konečné a místné
vůli vyzvěděl. Žer. 346. Co jsem mohl
o něm vyzvěděti. Abr. z G. — co odkud.
Vyzvídal z něho, kdo tam byl. Us. Šd.
Tajné věci z někoho v. Záv. Ze střev a drobů
budoucí věci v. Příd. k Cyr. — co jak:
slyšením, D., tajnosti skrze zpovědi. Apol.
Skrze smysly vyzvídá. Kom. — se. Přišiel
som sa vyzvědati, či sa budeš vydávati?
Sl. ps. 348., Sl. spv. III. 86. Dosť sa na-
vyzvedúvaly, kdoby to mohol byť tá hviez-
dičková panička?; Ide jim na procivaj čierný
človek a vyzveduje sa, čo by jich takého
k nemu dohnalo. Dbš. Sl. pov. I. 340., V.
32. (Šd. ).

Vyzvednouti, ul, ut, utí; vyzvésti, zvedu,
dl, den, ení; vyzvedati. — co, koho: ká-
men (zdvihnouti), Us., poklad. Ddk. IV.
221. Pes vyzvedl zajíce, aufjagen. Šm. V.
dům (vystavěti), V., clo (zrušiti). Sněm.
1630. — co čím kam: bednu sochorem
na vůz. Us. Zvěř psem vyzvednouti, lan-
ciren, aufjagen, aufstossen. Škd. exc. —
kdy kde. Kníže Břetislav I. r. 1039. tělo
sv. Vojtěcha v Hnězdně vyzvedl. Ddk. IV.
284. — odkud. V. peníze ze spořitelny.
Us. Víra hory přenáší, ale když lidé dům
ze základů vyzvednouti chtějí, tu musejí
ovšem vynaložiti vše síly své. Tč. exc.

Vyzvednutí, n., das Aus-, Aufheben.
V. břemene. Us. Vz Vyzdvižení.

Vyzvednutý; -ut, a, o, ausgehoben, auf-
gehoben usw., vz Vyzdvihnouti, Vyzdvi-
žený. V. kámen, Us., klášter (zrušený).
Mus. 1880. 292.

Výzvědný, Späher-, Kundschafts-, Reko-
gnoscirungs-, Nachrichten-, Eclaireur-. V.
služba, Dch., Čsk., Osv. I. 347., bitka, hlídka.
Čsk. Vz S. N. XI. 57. V. rozmluva, das In-
terview (čti: Intervju). Dch. Okem výzvěd-
ným stihati, pozorovati co nebo koho. Sš.
Sk. 21.

Vyzvedu, vz Vyzvésti.

Výzvědy, vz Vyzvěd.

Vyzvésti, vz Vyzvednouti.

Vyzvěstovati, pronuntiare, verkünden. —
co komu. A zamutek můj k němu samému
vyzvěstuji. Ž. wit 141. 3. — co kudy: po
světě, ausposaunen, laut verkündigen.

Vyzvězovati, vz Vyzvěděti.

Vyzvídací, Erhebungs-, Ausforschungs-.

Vyzvídání, n, vz Vyzvědění. Policejní
v., Polizeinachforschungen. Šp.

Vyzvídati, vz Vyzvěděti.

Vyzvídka, y, f., das Streifkommando,
die Rekognoscirungspatrulle. Čsk. Vz Zvědy.

Vyzvígati = vyvíjeti. Vz Vyvinouti. Slov.

Vyzvihnouti, vz Vyzdvihnouti. — co:
novou hospodu (zaříditi). Na Zlínsku. Brt.

Vyzvím, vz Vyzvěděti.

Vyzvoliti, il, en, ení, vyzvolovati, aus-
erwählen. — si koho zač: za poručníka,
za vůdce, za muže. Na Ostrav. Tč.

Vyzvonění, n., das Ausläuten. Po v.
ubieral sa hlásnik cez tú lávku domov. Phld.
III. 3. 287. Vz Vyzvánění.

Vyzvoněný, ausgeläutet. Vz Vyzvoniti.

Vyzvoniti, il, ěn, ění; vyzváněti, ějí, ej,
ěl, ěn, ění; vyzvánívati = zvoněním vyhlá-
siti, aus-, einläuten; vyjeviti, vyklevetati,
ausplaudern, ausposaunen. — abs. Ta kráva
pořád vyzváňá (= řve); Děcko vyzváňá
(= křičí). Mor. Šd. Zvony vyzváňaly, na
ulicách stáli luďa prostovlasí. Lipa 225. —
co: něčí smrť (hrany zvoniti). D. Vše vy-
zvoní (poví). Ros. Věc hodně vyzváněti,
die Sache an die grosse Glocke hängen.
Us. Dch. Vyzvoniti něco a mezi lidi roz-
nésti. Čr. — komu = hrana zvoniti. Již
mu vyzvánějí (již jest po něm veta). Us.
Komu to vyzváňajú (kdo umřel)? Us. Šd.
To zde nechci světu vyzváněti. Koll. I. 256.
Trudovej ženě už vyzváňajú a Trud jí ne-
věři. Sš. P. 170. Chudému vyzvánějí: Nic
nemiéł, nic nemiéł; bohatému třemi zvony:
pole, łúky, dům; pole, łúky, dům. Na Zlín-
sku. Brt. Vyzvoniti někomu = vybiti, durch-
prügeln. Mor. Mtl. Slyšel vyzváněti, neví
ale komu. Vz Zvoniti. Prov. Jg., Šm.,
Lb. — co na koho (vyklevetati). Dh. 24,
Syr. — proti čemu: proti bouři. Hlas. —
čím: nohama (sedě jimi klátiti). Komu no-
hama vyzváníš? Sych. Týž sněm velikým
zvonem zámeckým vyzvoněn byl. Skl. I.
200. Vz V. jak. — kde. Ten zas tum vy-
zváňá = vykřikuje, křičí. Mor. Tč. Právě
v kostele, na věži na ranní vyzváněli. Sá.
Jakmile na radnici vyzvoněn byl mír. Pal.
Děj. V. 2. 116. — kdy proč. Když večer
v městě na modlení vyzváněli. Mus. 1880.
25. — co odkud. Ze srdce jej (vrtoch)
cimbál vyzvoní. Čch. Bs. 80. — jak. Ve-
likým zvonem vyzváněti, etwas an die grosse
Glocke hängen. Dch. Všemi (zvony) mu
vyzváněli; Dávají mu na všetkých vyzvá-