sb157-05 0..8296

1200

ňať. Dbš. Obyč. 108. Ty milotské zvony
pěkně vyzváňajú. Lidé povídajú: Co to zna-
menajú? Sš. P. 166. A na všecky zvony
vyzváňat mně dajte. Brt. P. 55. Dokád ti
nebudú na zvony vyzváňať. Sl. ps. 62.
(Veštec) svatvečer vyzvání lyrou luznou.
Fr. Květ. Tie brezovské zvony dumno vy-
zváňaly. Phld. III. 169.

Vyzvořínati komu = náležitě vynadati,
gehörig ausputzen, ausschelten. Na Zlínsku.

Vyzvracaný = vyvrhnutý, vyblitý, vy-
vrácený, ausgespieen. V již. Mor. Šd. Na
Ostrav. Tč.

Vyzvracati, ausbrechen, ausspeien. —
co: jídlo. Na Ostrav. Tč. — se = vydáviti
se. Celou noc zvracal a jak se vyzvracal,
potom mu bylo dobře. Mor. Šd.

Vyzvrátiti, il, cen, ení, vyzvraceti, vz
Vyzvracati.

Vyzvŕtati = obemknouti. — si co jak.
Jeden raz skočí a už sa medzi devami točí
a schytí jednu chlap čemovský, vyzvŕta si
ju v obidva boky, až len tak vôkol nich
šustí; Vyvŕta si ju, zrazu ju pustí. Sldk. 6.

Vyzvu, vz Vyzvati.

Vyzvučení, n., das Austönen, Auslauten,
Verhallen, der Refrain, das Ertönen.

Vyzvučeti, el, ení, na Slov. vyzvučati,
aufhören zu ertönen, auszulauten, zu ver-
hallen. Bern., Dch., Hylom' vyzvučí. Sš. P.
762. — kde. Zvonek dlouho zvučí, až v le-
sech okolních vyzvučí. Na Ostrav. Tč.

Výzvučný. V. okno, das Schallfenster
(der Glocken). Dch.

Výzvuk, u, m. = poslední hláska slova,
der Auslaut. Mor. Tč. — V. = zvuk, der
Klang; poslední zvuk, znění, der Ausschall,
Ausklang. Ziak. Milé všade pesne, milé
všade výzvuky píšťal; Už zbudzené rannú
presvítilo zornicu slnko; píľte sa tehdy
čoskór podojiť, devčence, kravičky: byste
porád, jak mój dedinou rozlehne sa výzvuk,
se vlastnou hotové prácou jich mohly vy-
vádzať; Bedlivý pastýr do dedinky se krav-
skou zabral sa trúbou a také na ňu v-ky
dával. Hol. 336., 358., 361. (Šd. ).

Vyzvukovati, auslauten. — jak. Slovo
vyzvukuje samohláskou. KB. 2. vyd. 2. —
kde. Když v řeckém textu vezdy slovo
näq vyzvukuje se. Sš. II. 153. — V. = kři-
četi. Na Mor. Bkř.

Vyzvyháňať, alles nach einander hin-
ausjagen. — koho odkud. Všecky děti ze
zahrady vyzvybáňol. Na Ostrav. Tč.

Výzyv, u, m., der Aufruf.

Vyzývací, Aufforderungs-. List reštovní
v při v., der Restzettel im Aufforderungs-
processe. J. tr. V. list. Pcht. — V., auf-
begehrend. V. způsob. Dch.

Vyzývač, vysyvač, e, m. = vyzývatel,
der Aufforderer, Provocateur. J. tr., Dch.

Vyzývačka, y, f. = vyzývatelka.

Vyzývačský, herausfordernd.

Vyzývatel, vyzývatel, e, m. = vyzývač.
J. tr.

Vyzývatelka, vyzývatelka, vyzývatelkyně,
vyzyvatelkyně, ě. f., die Auffordererin. Us.

Vyzývati, vz Vyzvati.

Vyzývavosť, i, f., herausforderndes We-
sen. Us. Dch.

Vyzývavý, herausfordernd, provocirend,
provokatorisch, aufbegehrend, keck. V. po-
čínání, chování, Dch., pohled, Čch. Bs. 71.,
slovo, řeč. Tč. V. nakládání s papežskými
legaty. Ddk. III. 230.

Vyžábrati se s čím kam, mühsam em-
porklimmen, hinaufkrakseln. Než se člověk
s tím vozem do vrchu vyžábrá. Dch.

Vyžádání, n., die Aus-, Erbittung. V.
neb vyprošení pánuov z lavic. Vz Zř. zem.
Jir. B. 37.

Vyžádaný; -án, a, o = vyprosený, er-
beten, ausgebeten, durch Bitten erhalten.
V. pomoc, podpis. Us.

Vyžádati, žádám, žádej, žádaje(íc), dal,
án, ání; vyžadovati = vyprositi, er-, ausbit-
ten, erbeten. — co. Ta válka vyžaduje mnoho
obětí, lépe: žádá neb vyhledává, vymáhá
mnoho obětí (a tak i v násl. příkladech).
To dílo vyžaduje velikého nákladu = jest
s velikým nákladem, jest velmi nákladné.
Brs. 265., Šm., Šb. -- co komu (od koho).
Vyžádali nám strážní od rybářů rybu. Vrat.
Tu pannu si vyžádal. Har. Od rodičů si
zároveň požehnání na svou novou dráhu
životní vyžádala. Tč. exc. V. si co. J. tr. —
co pro koho kde: při císaři. Vrat. —
(si) co k čemu: další lhůtu k placení. Sych.
lmram musil k tomu sobě v. přivolení svého
knížete. Ddk. IV. 199. Ty předlohy vyža-
dují k vyřízení dlouhého zasedání, lépe:
k vyřízení těch předloh potřebí dlouhého
zasedání. Šb., Š. a Z. — (si) čeho. Vyža-
duje toho spravedlnost, mrav atd. Us. Vy-
žaduje ticha, aby mohl usnouti. Us. Tč.
Vážnosť tvá toho vyžaduje; Takové věci
vyžadují času; Věc vyžadovala schválení
sněmu říšského; Jak toho volba vyžado-
vala; Smrť Viléma II. nezbytně vyžadovala
jeho přítomnosti v Neapolsku. Ddk. III.
147., 153., 205., IV. 43., 75. (Tč. ). Když
Šavel s vražedlným úmyslem od něho si
listů vyžádal na sbornice. Sš. Sk. 107. (Hý. ).
Teď vnově si toho vyžádal. Žer. Záp. II.
169. — si čeho na kom. Vyžádal si na
mně i manželky mé. Záv. Pozdější církevní
předpisy vyžadují na zvonicích, aby....
Ddk. IV. 277. V. si na někom svolení k ně-
čemu. Mus. 1880. 512. Literati latinští na
Horách kutných vyžádali sobě na paních
šepmistřích kaplu; Doktor vyžádal na právní
vrchnosti jednoho zločince k smrti ortelo-
vaného. Dač. I. 121., 198.

Výžadek, dku, m., v log. = věta, jíž se
klad pojmu nějakého velí a za platný pro-
náší, das Postulat. Jdč. 88.

Vyžadoniti, il, ěn, ění = vyžádati, er-
bitten, durch inständiges Bitten erlangen. —
co na kom jak. S velikou prosbou jsem
ten šat na něm vyžadonil. Us. Jg.

Vyžadovati, vz Vyžádati.

Vyžáhnouti, vz Vyžžécí.

Vyžalářiti, il, en, ení; vyžalářovati, er-
kerkern. — si co na kom. Ros.

Vyžalování, n, vz Vyžalovati.

Vyžalovati = žalováním vymoci, si způ-
sobiti, durchs Klagen erlangen, aus-, erkla-
gen. — co. Hej lepšie na doline, jako na
rovine: hora ma počuje, nič nevyžaluje (ne-
vyzradí). Sl. ps. 202., Sl. spv. I. 25. Cos