sb157-05 0..8296

1202

v honu s ohaii, s vyžlaty, s chrty. Št. Chrt
bývá pokorný, ohař lakomý, vyžel svár-
livý. Č. M. 333. Psů dosť mívají, chrtů,
vyžlat. Chč. P. 168. — V. (žertem): malé
děvče. — Vyžlata = kachňata. Us.

Vyželce (Vyželec, Vyzeleč). ves zašlá
v Jičínsku. Vz Blk. Kfsk. 1456.

Vyželec, vz Vyžel.

Vyželek, vz Vyžel.

Vyželeti, el, en, ení, verschmerzen. —
co. Smrť své ženy brzo v-lel. Us. Tč. —
V., erklagen, durchs Leid sich zuziehen. —
si co: smrť. Ros. — čím co. Želením ne-
nevyželíš. Us. Jg.

Vyželiti se, lépe: vyžehliti se. Jg.

Vyženiti, il, ěn, ění = ženěním nabyti,
erheirathen. — si co: statek. Us., Ddk. VI.
131. — V. syny, verheirathen. Us. Tč.

Vyženu, vz Vyhnati.

Vyžérati, vz Vyžrati.

Výžerky, dle Dolany, Weižerek, ves
u Černého Kostelce. PL.

Vyžertovati se, ausscherzen, zu scher-
zen aufhören. Us. Tč.

Vyžetí, n., die Ab-, Ausmähung.

Vyžgarnúti =vyštárati. Vz Žgarnúti.
Slez. Šd.

Vyžgati = vyhnati, vyhoditi, hinausjagen,
hinausstossen. Mor. Mtl. — koho čím od-
kud, kam. Holí psa z jizby v.; Oheň
hřeblem na stranu v.; Někoho drsnými
slovy z domu v. Mor Tč.

Vyžhnouti, vz Vyžžéci.

Vyžhranec, nce, m. = vypasenec, ein
ausgeflossener, feister Mensch. Mor. Šd.

Vyžhrati = vyžrati. V., vyžeru, vyžhral.
Na Mor. Tč.

Vyžiarovať = ze sebe zářiti, heraus-
strahlen. Vz Vyzářiti. Na Slov. Phld. III.
3. 259.

Vyžíci, vz Vyžžéci.

Vyžíhaný, vz Vyžehaný. V. spodium.
KP. V. 94.

Vyžíhati, vz Vyžžéci.

Vyžiji, vz Vyžiti.

Vyžilosť, i, f. = vysílení, die Abgelebt-
heit, Entkräftung, der Marasmus., V. pole,
půdy, die Bodenmüdigkeit. Jg., Šp.

Vyžilovati = žil zbaviti, entadern. —
co: maso. Ros.

Vyžilý = kdo vyžil, ausgelebt, abgestor-
ben. V. člověk, Us., louh, abgestorbener
Aescher. — V. = vyžitý, sešlý, sestárlý, ab-
gelebt, ausgesaugt, ausgemergelt, erschöpft.
V. marnotratník, prostopášník. Us. V. pole,
půda, tříslo (erschöpft). Šp., Dch. — čím.
Us.

Výžin, u, m. = žeň, der Schnitt. Na Slov.
Šli na výžin. Koll.

Vyžínání, n., das Ausmähen, Ausschnei-
den des Getreides. Vz Vyžíti.

Vyžínaný; -án, a, o, aus-, abgemäht. V.
obilí. Vz Vyžíti.

Vyžínati, vz Vyžíti.

Výžinek, nku, m. = práce žnecká, za
kterou dostává na Slovači žnec jedenáctý
snop neb jedenáctou měřici jako mzdu. Na
Považi se penězi neplatí, nýbrž v-nkem.
Tč. Der Schnittertheil. Na v. isť (jíti). Bern.
A ja pójdem do v-ku, vyžnem si meričku

a vyživím svedomite svoju si ženičku. Sl.
ps. 296. Trebars chybí i v., mlatba mi do-
honí Ib. Žatviari pracujú iba za výžinok,
býva to najviac dvanástý diel vyrobenej
úrody. Dbš. Obyč. 98.

Výžinka, y, f. = vyžínání. Mor. Šd.

Výžinkář, e, m., der Mäher, Schnitter.

— V. = kdo gazdovi žence najímá a vy-
plácí. Na mor. Val. Brt., Vck. Za to mu
platí gazda desátým mandelem obilí. Vck.

Vyžírace, e, f. = žranice, hody, die
Fresserei. Visitace (zvl. kněžská) je prý v.
(žertem). Mor. Vck. Cf. Vyžírka.

Vyžírati, vz Vyžrati.

Vyžírka, y, f. = vyžírace. Přišli k němu
o pouti na v-ku. Us.

Vyžiti, žiji, žij, žije (íc), il, it, ití; vyží-
vati = přežiti, ausleben, durchleben; pře-
stati žíti, ausleben, aufhören zu leben; uži-
viti se (na Slov. ), im Stande sein sich zu
nähren; požíváním ztenčiti, vysíliti, aussau-
gen, auszehren, entkräften, ausmergeln; se
= síly pozbyti, sich entkräften. Jg. — abs.
Již vyžil (přestal žíti). Us. V., na Slov. =
uživiti se. Koll. Musíme dačo robiť; takto
nevyžijeme, takto nebude z nás nič. Mt. S.
I. 58. Vyžila-li (strávila-li) již husa? Ve
vých. Čech. Brv. Husa nemá ještě vyžito.
U Rychn. Nevím, kterak vyžije, wie er das
Leben fristen wird. Slez. Šd. Troufal, že
nevyžive (se neuzdraví). Kld. 149. V pou-
štěch smutných, kde by nevyžil barbar blu-
dný, já si ráje tvořím. Koll. I. 191. — co:
mnoho let, Us., mnoho zlého (vytrpěti), L.,
pole, Ros., zemi (vyssáti), půdu. V. Tráva
vyžive zemi. Us. Mnoho obilí vyžijí (vytráví).
Výb. — co s kým: mnohá léta. L. — co,
se čím. Obilí cestou vyžije (vyhubí se). L.
Nemírným pitím se v. (síly se zbaviti). Us.

— z čeho: z nemoci (okřáti). Us. na Mor.
Brt., Tč., Dml. Jak by ten hospodář z toho
mohl vyžiť (se vyživiti)? Na Mor. Vck.
Najde sa aj pre mňa voljako remeslo, z kto-
rého vyžijem. Dbš. Sl. pov. IV. 32., 80. —
se z čeho = něco zcela ztráviti. Nemáme
co jísti, již jsme se ze všeho vyžili. Us. Jg.

— jak. Ale aj viete čo, otec môj? My takto
na holej dlani nevyžijeme; Na holej dlani
nevyžiješ; Ten vám vyžije i na holej dlani
(aj na pustej skále). Dbš. Sl. pov. I. 176.,
Mt. S. 1. 91., 96. (Šd. ). Opýtal sa ho, že ako
môže na tých troch grošoch vyžiť? Dbš. Sl.
pov. II. 92. — se, sich ausleben. Dch. Ná-
rod český, myslil, že už dávno se vyžil.
Kos. Ol. 1. 120. — s čím = vystačiti, aus-
kommen. S 20 zlatými nemohli v. Mor. Vck.,
Tč. Ve Slez. Šd.

Vyžíti, žnu, žni, žna (ouc), vyžati, žal, žat,
žetí; vyžínati = srpem vyseknouti, ausmä-
hen, abernten, herausschneiden, wegschnei-
den; žetím vydělati, nalézti, durchs Schnei-
den gewinnen, beim Schneiden finden. Jg.
Slov. — co: trávu (vysekati, ausgrasen),
Us., obilí. Šd. Išlo dievča trávu žati, panskú
lúku vyžínati. Sl spv. III. 81. Vyžali tam
hnízdo ptačí (našli). Us. — co komu, aus-
schneiden. Chudým pšenici v. ML. 52. a.

— čím: obilí srpem. Us. Tč. Dievča, dievča,
plať pokutu, vyžalo si moju lúku. Sl. spv.
III. 81. — co kde. Na několika místech