sb157-05 0..8296

1203

tam obilí vyžali. Ros. Trávu v lese v. Us.
Šd. Vyžínaj, devečko, vyžínaj u zeme, lebo
sa ti díva potěšenie tvoje. Sl. spv. I. 30. —
si co (vydělati). Us.

Vyžití, n., das Lebensende. — V., die
Aussaugung, Entkräftung. Vz Vyžilý. Vy-
žiti.

Vyžitosť, i, f. V. půdy = vysílení, vy-
mrskání, die Bodenmüdigkeit. Pta. — V.,
excrementum. D.

Vyžitý = vyžilý, ausgesaugt, ausgesogen,
entkräftet. V. půda, Hosp. listy 1883. 147.,
tříslnice, entgerbte Lohbrühe, tříslo, ausge-
nützte Lohe, tříslovina, ausgenützter Ger-
bestoff. Šp. Hus má prázdné vole, má už
vyžité. V. role. V. — kde. Mrva v zemi
nevyžitá. Zlob. Vz Vyžilý.

Výživa, y, f. = vyživení, der Lebens-
unterhalt, die Sustentation, Nahrung, Ernäh-
rung, der Unterhalt, das Auskommen, das
Erwerbsgeschäft. K celoroční v-vě. Mus.
O výživě. Čs. lk. VI. 4. O výživě malých
dítek. Ib. IX. 140., 340., X. V. tělesná. Osv.
I. 524. Péče o výživu. Us. V. manželce a
dětem (dávání výživného); zachovati někoho
při výživě, nechati komu výživy. Stav,
způsob výživy, pojištění doživotní výživy,
Lebensversicherung, pojišťovna doživotní
výživy, Lebensversicherungsanstalt; v. do
života, doživotní, Lebensunterhalt. J. tr. Vý-
živy na někom žádati. Řd. Někomu do smrti
výživu dávati. Bs. O v-vě rostlin a těla vz
Schd. II. 219., 370., KP. III. 237. Cf. S. N.
Živnosť nebo v., Erwerb und sonstige Un-
terhaltungsquelle; vedlejší v., der Nebener-
werb; hlavní v-va, der Haupterwerb; míti
někde bezplatnou v-vu; freie Station haben;
dělník bez výživy, erwerbloser Arbeiter;
svou v-vu někde míti, irgendwo sein Fort-
kommen haben. Us. Dch. Úhrnkové na v-vu
(na stravu), das Beköstigungspauschale; po-
měry výživy, die Ernährungsverhältnisse.
Šp. O něčí výživu se postarati. MP. Aby
sobě v-vu opatřili. Sš. J. 304. Moje deti po
svete sa túlajú, bo v-vy doma viacej ne-
majú (o drátarech). Us. Šd. Ondřej uspo-
kojil Belu, ukázav mu veliký kraj k v-vě;
Svatavě šla též v. její z Moravy. Ddk. II.
197., 343. (Tč. ). Přijde vesno lenivým se
tesknó (teskná), a kdo nebyl lenivý, má
ještě dosť v-vy. Tč.

Vyžívati, vz Vyžiti, 2. Vyžvati.

Vyživení, n., die Ernährung, Erhaltung,
Verpflegung, Verköstigung. Vz Vyživiti,
Výživa. Člověk málo potřebuje k svému v.
Us. Tč. — V. = co k uživení koho n. sebe
náleží. Své v. míti. Kram. V. komu zaopa-
třiti. D. V. své z něčeho míti. Kr. mosk.
Správcové škol ve 14. stol. mívali v-ní od
kostela za služby kostelní o svátcích, ode
mší zádušních, od pohřbů atd. 1880. 461.
Korunní statky sloužily králi k v-ní. Mus.
1880. 286.

Vyživený; -en, a, o, unterhalten, ernährt,
verpflegt, verköstet. Vz Vyživiti. Na vyži-
venou míti, něco obdržeti, Zlob., dáti. D.,

Jg.

Vyživicovati = vysmolovati. Vz Vysmo-
liti.

Vyživitel, e, m. = kdo vyživuje, der Er-
nährer.

Vyživitelka, y, vyživitelkyně, ě, f., die
Ernährerin. Jg.

Vyživiti, il, en, ení; vyživovati = živě
udržeti, ernähren, unterhalten, verpflegen. —
koho zač. Já vás za ty peníze nevyživím.
Ros. — se nač. Na sto zlatých může se
ročně v-ti. Ros. — koho jak dlouho: do
smrti. Us. — koho čím. Kom. V. někoho
mlékem. Br. Vojsko přes ustanovení jen
pícováním a ne ze skladišť zásobených se
vyživovalo. Ddk. VI. 138. — se (jak).
Keď přišla jar, zapriahal syn voly a zoral
ten slivník a nasial maku, aby se voliak
vyživili. Dbš. Sl. pov. VII. 84. Lahšie sa
potom vyživí, ako takto o dvoch rukách.
Dbš. Sl. pov. I. 120. — V. = vysíliti, aus-
saugen, entkräften. — co. Vlčáky vyživují
stromy. U Nové Kdyně. Rgl.

Výživné, ého, n., das Aliment, die Ali-
mentationskosten, Alimentationsgebühr. J.
tr. Dávání v-ého, výživa. Ib.

Výživník, a, m., der Brotherr. Šm.

Výživnosť, i, f., der Nahrungsgehalt;
Nahrungszweig.

Výživný, Unterhalts-, ernährend, nahr-
haft, Alimentations-. V. chléb, smlouva (Ali-
mentationsvertrag), Dch., látky (živné, nu-
trientia), Nz. lk., úpis (úpis na dodáváni vý-
živy, der Sustentationsrevers). J. tr. Jílovitá
půda ve spodině nemá žádných v-ných látek
rostlinných. Tč. exc.

Vyživořiti, vegetiren. Vz Živořiti. —
s čím jak. Maličko majúc, ešte i z toho
toľko musí preč dať, že s ostatkom sotva
biedne vyživořiť vládze. Phld. 2. III. 353.
(Šd. ).

Vyživovací, Ernährungs-. V. ústroj. KP.
V. 169. V. zvířata (trubejšů). Ves. I. 98.

Vyživování, n., die Ernährung, der Un-
terhalt. V. v širším smyslu = udržování na
živě přijímáním pokrmů; O užším smyslu
= assimilace přijaté potravy. Vz S. N.

Vyživovatel, e, m., vz Vyživitel.

Vyživovati, vz Vyživiti.

Vyžíznělý, verdurstend. Dch.

Vyžízněti, ěl, ění, durstig werden. Ne-
dávej mu píti, až vyžízní. Ros.

Vyžízniti, il, ěn, ění, ausdürsten. Na
Ostrav. Tč.

Vyžižlati = tupým nožem něco špatně
vyřezati, aushecheln. — co čím: chléb no-
žem. Us. Tč.

Vyžla, y, f. = vyžel. Na Slov. Bern.

Výžlabek, bku, m. = zátočka na střeše,
místo, kde se dvě střechy stýkají, žleb, die
Kehle, Kehlrinne. D. — V. = dutá cihla,
der Hohlziegel. Jg.

Vyžlabení, n. V. štoly, die Verflutherung
des Stollens. Hř.

Vyžlabiti, il, en, ení; vyžlabovati = žlab
dělati, auskehlen, auskerben. — co čím:
sekerou. — kde. Šindele na hrubší straně
v. Us. Tč.

Vyžlábkovati, vz Vyžlabiti.

Výžlabník, u, m., der Kehlhobel. Skv.
V. rovný, loďkový, zakroužený. Hk.

Vyžle, vz Vyžel.

Vyžlec, vz Vyžel.