sb157-05 0..8296

1205

žval. Ros. Co mu to vyžíváš (obubláváš,
vorwerfen, aufmutzen)? — se z čeho, sich
herausschwatzen, sich herausreden. Ze všeho
se vyžve a vytáhne co had z kůže. Ros. —
koho odkud, ausbeissen. Us. Tč.

Vyžvatlati = vyžvati, auskauen; vyblep-
tati, ausplaudern. Us.

Vyžvechtaný = vyhlodaný. V. holka.

Vyžvechtati, vyšvechtati = vyhlodati,
vyžrati, ausfressen, aushöhlen. — co. Myši
řepu v-ly. Us. — se. Stroj se vyžvechtal.
Us. Šp.

Výžvyčka, y, f., der Vorwurf. Rk.

Výžvyk, u, m. = tlach. U Žamb. Kf.

Vyžvykačnosť, i. f. = vyžvykavosť, vy-
žvykovnosť, vyžvykujičnosi, odmlouvačnosť,
bublavosť. Ros.

Vyžvykačný, vyžvykavý, vyžvykovný
= vyžvykující, bublavý, odmlouvačný, auf-
mutzend, vorwerfend. Jg.

Vyžvýkati, vyžvýknouti, knul a kl, ut,
utí; vyžvykovati, auskauen. — co čím: Žvý-
káním všecku sílu v. Ros. — co odkud.
Jádra z třešni v. U Uher. Hrad. Tč. — co
komu = vyklevetiti, vybleptati, ausplaudern,
Us. Kšť.; vytýkati, vorkauen, vorwerfen. Rk.

Vyžvykavosť, i, f., vz Vyžvykačnosť.

Vyžvykavý, vz Vyžvykačný.

Vyžvýknouti, vz Vyžvýkati.

Vyžvykovati, vz Vyžvýkati.

Vyžvykovnosť, i, f., vz Vyžvykačnosť.

Vyžvykovný, vz Vyžvykačný.

Vyžvykujičnosť, i, f., vz Vyžvykačnosť.

Vyžvykujičný = vyžvykačný.

Vyžžéci, vyžžíci, vyžhu, žžeš... žhou,
vyžži, žehl, žžen, žžení; vyžhnouti, vyžeh-
nouti, vyžáhnouti, ul, ut, utí; vyžéhati, vy-
žíhati, vyžehovati, vyžehávati = vypáliti.
ausbrennen. — co, koho. Jeho otce vyžehl,
Pč. 11. Jejie tělo vyžžeme. ML. 236. Střelbu
vyžíhati, vyžehnouti, das Geschütz ausflam-
men. Čsk. — co komu: oči. L. Paky vám
vyžehajú dvory, chyžice. Rkk. 35. Těm vy-
žíhá (je zima, ist sehr kalt). Us. Vck. Rkk.
— co čím. Bednář vyžehuje sudy smolou,
auspichen. Jg. Vrata jsú vyžžena ohněm.
BO.

Vz (místo ní někdy: z, s, v), předložka
neoddělitelná, činí jen tenkráte slabiku,
když přijímá e: vez-mu, vze-jdu: jindy se
slabikou, před kterou stojí, v jednu slabiku
splývá: vzrůst, vzbuditi, vzkříšení, vzduch,
vzdor. D. — Pro dobrozvučnosť před s vy-
nechává se i v psaní z: vskočiti, vstoupiti,
vsednouti m. vzskočiti, vzstoupiti, vzsed-
nouti; jindy odvrhuje se v a vyslovuje se
a od mnohých i píše se: ztýčiti, znik, zrůst,
zdorovati, zdvihnouti m. vztýčiti, vznik,
vzrůst, vzdorovati, vzdvihnouti, Jg., zpoura
m. vzpoura atd. Vz Pa. — Vz, předložka
řídící akkusativ, zanikla. Předložka vz
(vbzt) označuje 1. předmět, proti jehož směru
pohyb se děje; směr pak předmětu jest od
zdola nahoru, nebo ve vodorovné rovině.
Často odpovídá řec. ává a někdy něm. längs,
neben, nach. Pohyb může v poklid se změ-
niti, ale akkusativ zůstává. Slunce vz hory
spěje. Alx. Zvěř plove vz vodu. Anth.
Úsilno se vz vodu bráti. Anth. Potok Jor-
dan vzpět vzhóru se obrátil. Pass. Vznak

na popele ležel. Pass. Zřídlo z hloubí lokte,
z šíří půl druhého lokte. Br. Ten vládnul
všemi králi co jich bylo blíž i vz dáli. Kat.
Z délí 60 loktů. Br. Sníh ležel po polích
pídi z tlouští. V. Z tíži 600 centů. Br.
I mknuchu sě prudko vz chlumek. Rkk.
51. Tak vz Tatary trči. Rkk. Vz křesťany
daň položichu. Rkk. 49. Vz ramena vloži-
chu kopie. Rkk. 50. Vyrazichu vz vrahy.
Rkk. Plavati vz vodu. I budeš vždy vz
svrchu a ne vze zpod. BO. — 2. Předmět,
jemuž jiný na roveň se staví — ávrí. Má
sobě tu věc věc vzácnosť (za vzácnosť, na
místě v-sti). Št. Svú hrdosťú vz něho býti
= jemu roven býti. Anth. — 3. Odpor.
Kdežto jest slúha vz hospodu. Nesměl vz
něho býti. Alx. — 4. Důvod, příčinu. Krá-
lová vz to pověděnie užasvši se vece. Kat.
320. Nechtěl by hriechov vz ves svět(= pro
všechen svět) učiniti. Št. Kn. š. 235. 18. —
Mkl. S. 404. Vz Předložka. — Někdy před-
ložka vz se jménem splynula: vzhloubí,
vzvýš, vzvýši, vzdál, vzhůru, vzchod (vý-
chod), vzhláví, vzdálí. Jg. Vz nahoře a Mkl.
B. 416. — Vz u sloves. Slovesa přechodná
vůbec a slovesa nepřechodná pohybování (vz
Pře-) s touto předložkou složená řídí akku-
sativ (nikoli genitiv). Znamená 1. běh
činnosti z dola vzhůru, vzhůru nač, k čemu,
proti čemu. Sám procítě vzbuď jiné. Kom.
Vzbudil protivníka Šalamounovi. Vz Vzdvih-
nouti, vznésti, vzplývati, vztáhnouti, vzjíti,
vzrůsti, vzepnouti a p. — 2. Sesiluje činnosť,
že z úplna ve skutek přichází, značí počátek
činnosti. Své království synovi vzdal. Pass.
Vz Vzvolati, vzjiskřiti, vznítiti, vzmluviti,
vzechtěti, vzbuditi, vzmoci se, vzpěti a p.
— 3. Běh činnosti vzhůru je také během zpět,
opáčením. Co mu vzkážeš (vz-kážeš zpět)?
Vdova vzpomněla si. Náš tatíček sobě vzdý-
chá. Konšel úřad vzdávaje (zpět dávaje)
pána Boha má vzývati. Pr. měst. Cf. Pk.
v olom. progr. 1875. 18. — Pozn. V Ž. wit.
má vz často ten úkol, aby ze slovesa im-
perfektivného stalo se perfektivní (s význa-
mem budoucím při formě praesentní) na př.
myšťu meditor a vzmyšľu, meditabor, čakaju
exspecto a vzčakaju exspectabo, kraľuju
regno a vzkraľuju regnabo a p. Gb. (ve
vyd. Ž. wit., ve Slovníčku). Cf. Mkl. S.
200. — Poznam. Místo vz stává často z:
zdvihnouti, zchoditi. Mkl. S. 200. Vz na-
hoře. Vz také: Složený.

Vzácně, vzátcně, komp. vzácněji = pří-
jemně, vděčně, mile, annehmlich, angenehm.
Solf. Já to v. přijmu (rád). Troj. Dar pánu
Bohu v. obětovaný. BR. II. 278. — V. =
zřídka, selten. Bern. — V. = vznešeně, slavně,
ansehnlich, löblich, rühmlich, edel. Ros.
Duch v. vzdělaný. Mus. 1880. 268.

Vzácnějšeti, ěl, ění = vzácnějším se stá-
vati, seltener, ansehnlicher werden. Rostl.
I. 295. b.

Vzácnina, y, f., zastr. a šp. m. vzácnosť.
Jg. Vz Vzácnosť.

Vzácniti, il, ěn, ění = vzácným činiti,
werthvoll machen. Dch.

Vzácnosť, vzátcnosť (vz Vzácný), i, f.
(zastr. vzácnina) = příjemnosť, die Annehm-
lichkeit. Ros. — V. = řídkosť, veliká cena