sb157-05 0..8296

1207

Vzájemnosť, i, f. = obapolnosť, die Wech-
selseitigkeit, Gegenseitigkeit. Nz. V-sti še-
třiti. J. tr. Spoj vás láska a v. Krok. V.
vojenská, esprit de corps. Čsk. Býti s ně-
kým ve v-sti. Osv. 1. 364. V. těla a duše.
Dk. Pl. 2. V. míry obloukové a časové; V. I
pobřeží jednotlivých. Stč. Zmp. 62., 744.
Spoj nás všecky láska, v. Koll. I. 206.

Vzájemný (na Slov. vzájomný) = oba-
polný, odměnný, společný, gegenseitig, wech-
selseitig. V. láska. D. V. žaloba (ž. na vzá-
jem, die Widerklage), počet (odčet, počet
od druhé strany, die Gegenrechnung), plnění
(plnění od druhé strany, die Gegenleistung),
J. tr., poměr, reciprokes Verhältniss, ob-
chod, der Zwischenverkehr, Nz., pospoj, der
Wechselverkehr, dopisování, der Schrift-
wechsel, dar, die Gegengabe, shoda, gegen-
seitiges Einvernehmen, průkop, Kehrtunnel,
Dch., přátelství, svazky, vztahy, položení
čar a ploch v prostoře, obrana, Us. Bdl.,
právo (vz Právo), Us., blaho, Šml. I. 40.,
nedůvěra, pomoc, Us., obchod, der Zwi-
schenverkehr, denník, das Gegenjournal.
účet, die Gegenrechnung, pohledanosť, die
Gegenforderung, Šp., služba, der Gegen-
dienst, Čsk., poloha (přímek a rovin), Jrl.
7., škody, Msn. Or. 156., souvislosť hmot-
ných částic, ZČ., dohodnutí-se, vzdálenosť
molekul, ZČ. 12., 250., sžírání, ničení, hu-
bení-se, Lpř. Sl. I. 31., náklonnosť, úmluva,
Mus. 1880. 211., 524, styky. Us. Pdl. Mezi
Čechy a Poláky učiněn byl spolek o v-nou
obranu. Ddk. II. 80. Lístky v-né nám no-
sila. Koll. I. 263.

Vzájomnosť, vzájomný = vzájemnosť
atd. Na Slov. Šd.

Vzajtra = zítra, morgen. V. také krále
římského radda mají a chtí k nám přijeti;
My bohdá v. u vás osobně budeme. Arch.
II. 45., V. 323. (Šd. ).

Vzáklad, u, m. = hypotheka, die Hypo-
thek. Schön. exc.

Vzápať = v zapětí. V. týmto valí sa
Rarach, čo hrózu naháňal. Hol. 49.

Vzápětí, vz Zápětí.

Vzářiti, il, en, ení, vzařovati, einstrah-
len. — co kam. Cokoliv svých sil slunce
v rostlinné buňky vzaří. Kod.

Vzatek, vzátek, tku, m. = vůbec něco
vzatého, vzetí, das Genommene. V příčině
dánie a vzatka. Us. 1417. Na účet vzatku
a datku; Že rádi dávají podatek časný za
v. duchovní. Sš. II. 186. — V. = co vzato
násilím n. kradí, krádež, loupež, entfrem-
detes Gut, der Raub, Diebstahl, das Ge-
stohlene. V. Kázal vrátiti to všecko, coť
jmá toho vzatku. Ps. o zští. Hřích nebývá
odpuštěn, dokavad vzatek se nevracuje (non
dimittitur peccatum, nisi restituitur ablatum.
Sv. Aug. ). Sš. L. 180. Vybíhají na vzátky
do Uher dosti hluboko. Pal. Děj. IV. 2. 548.
V. peněz. Rkv. arch. Tři koně a pancéř
vzal; pro kterýžto v. i základu seznánie
žádá. Arch. II. 42. Aby ten v. (co bylo
vzato, dobyto) i ty kořisti sneseny byly.
Žžk. 11. Vzátek. V. — V. = užitek, der
Nutzen, Vortheil, die Sportein. Nz. Jenom
když má z toho svůj v. Us. Šd. Když jaký
v. čijete. Dh. 89. Aby z toho pochvalu a

v. měli. BR. II. 102. b. Svým příkladem
ty, kteříž pro v. Krista zapierají, pěkně vy-
malovali. BR. II. 133. b. Vzatku hledati;
Aby prelat z lásky, ne pro v. odpustil; V.
časný z úmysla za pojčenie umieněný. Hus

I. 78., 131., 217. (Tč. ). Věrný kněz, jenž
by viece hledal duší spasenie, nežli užitkóv
svých a vzatkóv. Št. — V., vzatky a vzátky,
pl. = dar vzatý, zvl. k porušení koho, ein
Geschenk (zum Bestechen). Aniž vzatky
porušen jsa. Kom. Kteříž se po dařích a
vzátcích táhnou. Br. Upřímo viní knížete,
že dával se porušovati vzátky od obou
stran. Pal. Děj. V. 2. 473. Čekali mnozí
vzatkův a úplatkův. Bart. Pro malý v. vy-
vrhše jej. Dal. Jir. 95. Učiní-li to, že od-
súdi pro vzatek, neb pro bázeň, neb pro
přiezeň lidskú. Hus I. 187. — V., der Stich
(ve hře v karty). Jord. Slov.

Vzatel, e, m., der Nehmer (eines Wech-
sels). Šm.

Vzati = vzíti. Bern.

Vzatí = vzetí. Bern.

Vzatosť, i, f. Na slovo vzatosť, die Be-
rühmtheit. Vz Vzatý. Kos. v Km. 1884. 86.

Vzatý; vzat, a, o, genommen, geholt,
geraubt. V. žena (unesená). Jel. Vzatým
směrem, in der eingeschlagenen Richtung.
Dch. Již bychom jemu, aby týž spravedl-
nosti i s útratami skrze to vzatými právem
obstavným dosahovati neměl, odepříti ne-
mohli. 1573. Sl. let. I. 70. Vzaté (učiněné)
osvědčení (směnky), die Protestaufnahme.
Šp. V. dobroděnstvie; Neprávě se kaje,
ktož vzatého nevrací, když móž. Hus I.
148., 212. (Tč. ). — zač: za základ, Us., za
dítě. Reš. — odkud. Přísloví z věcí při-
rozených, z historií, z fabulí v. Km. II. 327.
— proč. Tady nejsou sousedé tak pro nic
vzati (zaujati, interessirt). U Rychn. On byl
pro to náramně vzatej. Ib. Vk. Též u Kr.
dvora. — nač. Ten je na to vzatej (pro
to zaujatý). U Rychn. — kam. Jsou na
nebe vzati. BR. II. 130. b. Mathiáš apoštol
svatý losem v Judy miesto v-tý. Výb. II.
3. — čím, jak. Je na slovo (slovo zde =
sláva, dobrá pověsť) vzatý. Us. Brt. Mistr
na slovo vzatý. Hr. rk. 7. Národové svou
vzdělaností na slovo vzatí. Osv. I. 118.
Hrabě Mansfeldius na slovo vzatý. Dač. I.
249. Na to len hledí, aby bol do milosti
vzatý. Na Slov. Tč. Člověk před sebe
vzatý (= hrdý). Na Mor. Brt.

Vzavěsiti, il, šen, ení = zavěsiti, anhän-
gen. — co na čem. Kom. Las. 35.

Vzavříti = zavříti. 1487.

Vzbáti se, vzbojím se, ál, ání = počnu
se báti, von Furcht befallen werden. Ne-
vzboju se. Ž. wit. 3. 7. I vzbáli se. Sš. L.
94., J. 101. I vzbáchu se velmi. BO. — se
koho. 1488. Nevzboji sě (= nebudu se báti)
zlého, nebo ty se mnú jsi. Ž. wit. 22. 4. (Č. ).

Vzběhlý, verflossen. Že by nám tři úroky
pořád vzběhlé zadrželi. Arch. IV. 373.

Vzběhnouti, hnul a hl, utí = na horu
rychle běžeti, hinauflaufen, aufschiessen. —
kam: na Prahu v. (útok učiniti). Dal. Jsú
někteří, kteříž zlé věci, jenž na mysl vzběhnú,
ihned odstrčie, tak že se ani pokochají. Hus.

II. 345.